Nějak jsme se soustředili na Akcent a večery M. Trchové – v historicky krátké době je to již třetí článek: v prvním jsem se pokusil nejmenovat, měl být spíše pro příklad (ale v Čechách se šídlo v pytli neutají), druhý vyšel u FT a nyní zase IF. A podle počtu novinářů odhaduji, že si o únorovém koncertu přečteme ještě několikrát.
Texty Disneybandu mě přesvědčily, že to duo má smysl. Tentokrát nešlo o koncert obyčejný, ale křtící. Liberecký Disneyband natočil CD a toto byl první ze tří křtů (další Brno a Liberec). Opět jsem přišel pozdě, přepočítal diváky – asi 60, a ještě než se budu věnovat muzice, neodpustím si malou vsuvku. Zdá se, že nejsilnějším magnetem pro návštěvnost bude tradice a soustavnost. Na tento koncert byla poměrně masivní a dlouhodobá reklama na netu, v rádiu nejméně jednom a podobně, a přesto návštěvnost byla maximálně průměrná. Nedá se ani říci, že by lidé nevycházeli v této zimě z příbytků – vedlejší kulečníkové herny byly přeplněny.
M. Trchová hrála v první polovině opět své písně, ale její texty mi připadly neprožité – zejména ve srovnání s Disneybandem. Prostě jí v textu obraty typu „…jak krev mladých milenců“ nevěřím, zvláště když pak následuje zvukomalebné „…ňamtadadááá…“. První její spoluhost B. Kubíček aspoň dodal svým troubením muzice tesknou atmosféru poválečných ruských filmů, což byl příjemný tah a korespondovalo to s jejími melodiemi.
Disneyband – foto: Roman Sedláček Po přestávce přišlo duo Disneyband a zahrálo jak písně z křtěného CD, tak i něco navíc, a vysvětlilo původ obrázků rozestavěných na jevišti. Zpěvačka, oblečená jak do opery, dělala soustavně křečovité pohyby rukama dlaní dolů, jako kdyby odtlačovala přijíždějící výtah. Ale zpívat umí, a hned v několika výrazových polohách, to se musí nechat. M. Kadlec potvrdil můj dojem z jeho moderování loni na předkole Zahrady – sebestředně a sáhodlouze rozpitvává a komentuje každé hnutí na jevišti, používá neadekvátní přirovnání („prdne do Stromovky“) a opotřebované slovní hříčky. O několik tříd je lepší, když zmlkne a začne zpívat. V pomalých či komorních pasážích je ještě trochu neznělý, ale zejména ve skladbách s napětím exceluje. Muzika Disneybandu je mix z melodií dramatických a pohodových, stádium jednotvárné deprese, kterým prochází každý folkař, již mají za sebou. Ale nejlepší byly texty. Ano, ano, ano. Texty bez výjimky poslouchejte nejpozorněji a ještě si je přečtěte. Zvláště působivé byly písně Našel jsem tě (?) a Jedna noc s inkvizitorem. Všechna slova přesně seděla, všechny významy se v originálních slovních spojeních otevíraly v působivé obrazy. Texty Disneybandu mě přesvědčily, že to duo má smysl. Ale nebude to mít lehké.
Samotný křest se odehrál v úplném závěru koncertu, Milan Páleš z vydavatelství Indies popřál něco tak běžného, že si to již nepamatuji, můj redakční nadřízený Pavel Rada byl pozváním na jeviště tak překvapen, že se zcela nekontrolovaně vyznal z lásky k této kapele a byl konec. Pěkný křest, kterým pro Disneyband začíná spousta tvrdé hudební dřiny.
