Jsou písně, které vaří krev, slova bořící hráze, valící se povodňovými koryty a vymetající usazenou špínu. Jsou písně očistné. Písně, které bourají iluze, aby místo nich poskytovaly iluzi jinou. Iluzi statečnosti, nonkonformity, odvahy? Jsou protestsongy…
To, že písničkářský folk v době před rokem 1989 byl plný skrytého odporu vůči společnému nepříteli, všichni vnímají. Dokonce mnoho lidí chápalo folk pouze takto úzce – a po roce 1989 se objevovaly hlasy, že folk je mrtev – že zdechnul společně s totalitou, že není dál o čem, není proti komu, není s kým. To že keř FTC žánrů dál utěšeně kvete, byť tu a tam některá haluz usychá, je celkem zjevné. Jak je to ale s protestsongem? Existuje?
Záležet asi bude na tom, jak je protestsong definován – chceme-li hledat současné protirežimní texty, bude to dlouhá detektivka. Protestsong ale může být vnímán jako postavení se zlu, které na autora útočí, vymezení se vůči násilí, povrchnosti, zbabělosti, můžeme ho chápat jako očistu, autorskou terapii i zpověď. Jako koště, které posluchačům i autorům pomáhá vymetat saze špinící svět i naše nitro.
Zkusili jsme v dalším Aportu vedle sebe postavit několik tvůrců, kteří ve svých textech jdou trochu mimo současný trend – více než na uhlazenosti a prodejnosti lpí na smyslu sdělení – a mnohé jejich texty reflektují fungování současné společnosti.
Marcel Kříž – duchem rocku i blues nasáklý písničkář, jehož zdánlivě surrealistická obraznost v sobě skrývá odpor vůči násilí a přetvářce. Největší problém s výběrem Marcelových písní pro TV pořad je v tom, že málokterá má pod 5 minut. Vedle Jalty (jejíž interpratace může být i neprotestní, náladová) tak nakonec v Aportu zazní jedno z nejsilnějších Marcelových varování: Z novin bezpečnýho města: několik brutálních scén je vždy zakončeno refrénem: „…a noviny zas měly o čem psát / a město mohlo zatraceně klidně spát…“ Je to text o bulvárním překrucování reality, nebo o násilí?
Jan Burian má na loňské desce Zrcadlo hned několik textů, které rovně odrážejí naše pokřivené žití. Zdánlivě humorná Na dovolené: „Už to mám, pánbůh je na dovolené…“ není textem rouhačským – spadá do dlouhé řady úvahových písní, které se vyrovnávají se zmateností a nenaplněností světa. Je zajímavé si tento text srovnat např. s Nohavicovou Litanií na konci století. Jako protestsong proti inflaci slov můžeme vnímat Přestávku: „Zkusme mlčet / neříkat nic / neodpovídat / nehlásit se / nekomunikovat“.
Skupina Kaluže nechápe protest jako jádro svých písniček – i v jejich textech se však projevuje schopnost přesného vidění a pojmenování věcí, které člověku vadí. Silně generační nádech má skladba Nevěřím: „Nevěřím, nevěřím, stejně mi kecáte / že člověk byl lepší, to sen se vám zdál / planeta posetá dírama do světa / i kvůli vám vypadá jak ementál“ Aranžmá písniček navíc vyniká propracovanou instrumentální i vokální složkou.
Dlouhou dobu jsem se pídil po nějakém protestsongu, který by byl hudebně alespoň trochu ve stylu country či trampské hudby. A kdo se pídí ten i najde (na okraj podotýkám, že v „country“ hudbě psal vždycky silně přemýšlivé, mnohdy protiválečné texty Robert Křesťan – jehož 16 pravd, každá v 13 barvách – je podle mého názoru protestsong jak vyšitý – píseň budete moci posoudit v říjnovém Aportu). Trampský protestsong byl vždycky poněkud specifický – zaměřoval se na kritiku konzumu, paďourství (chcete-li), a i dnes existuje minimálně jedna kapela, která dokáže současné téma uchopit s nadhledem a humorem: Pupkáči. Forma jejich hudby je vlastně klasicky trampská – trocha swingu, vícehlas, kvalitní sólová zpěvačka. Vůbec se však nedivím, že některé jejich texty přijímají konzervativní trampové s rozpaky: „…přírodu sis u nosu / zazipoval do DOSu…“, příp.: „… a jediný zvíře, který znáš je myš…“ Ukázku jsem vybral z písně Písíčková, obdobné téma (zpracování je však poněkud jiné) řeší i píseň Víkendovka.
Poslední poznámku uvádím pro všechny právem nespokojené duše: pokud budete chtít protestovat proti tomu, že v Aportu tentokrát nejsou popsány názvy písniček, tak Vás celkem chápu. V červencových vedrech se nám tyhle titulky prostě vypařily 🙂 – a přišel jsem na to pozdě…
Pořad bude vysílán: út. 24.6. ČT 1 – 23:55, st. 25.6. ČT 2 – 15:55, čt. 26.6. ČT 2 – 1:50
P.S. Protože Internetfolk čte řada muzikantů, odpovídám na častý dotaz, jak se dostat do Aportu. Rozhodně doporučuji poslat nahrávku na adresu ČT Brno, Aport (Ivo Cicvárek), Běhounská 18, 658 88 (případně mě zkontaktovat na: ivo.cicvarek@czech-tv.cz). V zásadě hledáme muziku na dobré formální i obsahové úrovni, která by se zároveň hodila k některému z témat. Pro představu: volná místa jsou ještě nyní k dílům: „čtvero ročních období v písni“ a mírně filozofickému „plynutí času a poznání“.
autor je dramaturgem pořadu Aport.
