Když jsme si před lety vymysleli InternetFOLK JAM, netušili jsme, že FOLKtime nezůstane pozadu a po té, co si založili konkurenční web si založí i konkurenční festival. Jak to tedy 3. dubna 2004 na FOKLKtime sessionu vypadalo?
Popravdě řečeno – konkurence se bát nemusíme. Reklamní bannery sice slibovaly kulturní zážitek, ale už výběr prostředí byl pro kulturní akci naprosto nevhodný. No uznejte sami – je možné se kulturně vyžít v zakouřené putyce, kde přímo za zády máte hlomozící bar a co se děje na pódiu vlastně jen matně tušíte a to ještě pouze v případě, že se vám podaří alespoň trošku rozehnat cigaretový kouř?
Ale přenesme se tedy na takové mrzké maličkosti jako rozviklaná židle, pivo za límcem a nakládaný Hermelín v klíně a pojďme se podívat na kultúru. A jsme u další slabiny celého večera. Moderování… Ba ne, to je silné slovo. Uvádění celé akce se ujal (prý z donucení, protože nikoho nepřepral) Jirka ZIP Suchý. No, když už člověk dohlédl až na pódium, opravdu se tam s mikrofonem někdo pohyboval, ale zvukař nejspíš také tak daleko nedohlédl, takže mluvený projev výše zmíněného slyšet zprvu nebyl. A jak jsme později – když se podařilo mikrofon zapnout – zjistili, bylo to možná to nejlepší řešení. Projev tak nesouvislý, zakoktaný a plný blábolů jsem snad ještě neslyšel.
No, přišli jsme přece hlavně za muzikou, tak zapomeňme na koktu a jdeme poslouchat písničky, Ale co to? na prknech, co znamenají balbínku sedí dívčina s kytarou (prý Beata Bocek), i slyšet je docela dobře, ale rozumět? Ani slovo! Ta holka snad neumí čésky, neumí čésky! Teda pane dramaturgu, to zase byl krok do tmy! Dokonce i vy jste to pochopil a vtrhl jste do záře reflektorů a pokusil se program zachránit svým preludováním. Ale Šaolíne, trampská tématika už ti dávno nesedí, ta atmosféra se jen s kytarou nenavodí. Navíc tvůj skřehoták se dost dobře nedá poslouchat, když není upozaděn za Zubříkovou foukačkou a Mirčiným zpěvem.
Zlatý hřeb večera – uvaděč večera sám se svou kytarou. No, nebylo to špatné. Sice ZIP asi už pět let nenapsal nic nového, ale alespoň se to dalo poslouchat. Tedy alespoň ti, kteří seděli s uchem nalepeným na reprobedně to tvrdili. U baru za mými zády se totiž šéfpořadatel s majitelem podniku začali zle nepadat kvůli tržbě a tak jsme z dění na pódiu neměli zase nic. A když se začalo vyhrožovat násilím, raději jsme sál kvapně opustili. Inu, povedený třetí duben 2004 a s ním celý FOLKtime session 🙁
