od Valašska po Mongolsko a zase zpátky
Kouzlo lidové písně, čáry folklóru, magie lidových zvyků,… se hluboce otiskly do podoby folkové i trampské muziky. Zpíváme u táboráku Sbohem galánečko, jako by to byla lidová písnička – a vzápětí chceme zahrát něco dalšího „vod Redla, třeba tu, no, Rehradici.“
90. léta s příbojem tzv. world-music znamenaly pro tvůrce další potravu; v hudební tříšti se nesly ozvěny písní keltských, židovských, rumunských, afrických, orientálních, ruských… A někdy se prostupovaly s našimi domácími vodami – ať už k užitku, pochopení, zmatku, ke škodě. Téma březnového Aport je nasnadě: pozvali jsme si několik kapel, v jejichž hudbě se potkávají různé etnické inspirace – výsledkem však není čistě etnická hudba.
Vizovický Fleret O tom, že v taktech Fleretu byl vždy slyšet folk, rock a Valašsko, není asi pochyby. Spolupráce se stále výtečnou Jarmilou Šulákovou ostatně vrátila jednoduché lidové písničky zpět na velká nefolklorní pódia. Do Aportu Flereti ovšem přijeli bez Jarmily – s písněmi z nového alba Trnkostroj. Nejjednodušší přívlastek, který téhle hudbě dokážu dát, je přímočarost. Přímočarost textová (písnička Bude i ti to k čem je vlastně protestsong proti snobskému konzumu) i hudební („vypalovačka“ Jarkův život). Pro posluchače, který zná Fleret spíše povrchně, bude možná překvapivé, nakolik se jejich muzika rozkročila mezi Valašskem a vlivy, které bych nazval obecně „keltskými“. Inspiraci Bretaní ostatně nepopírá ani „většinový“ autor hudby Zdeněk Hrachový.
Karel Heřman (Čankišou) Bonbónkem pořadu se po mém soudu stala formace Čankišou. Brněnská kapela pojala boom world-music po svém, vymyslela domorodý kmen lidu Čanki, včetně jeho folklóru. Tenhle postmoderní vtípek – etnická hudba neexistujícího etnika – je muzikantsky velmi sympatický, invenční. Zvláštní je, že jakkoliv se v hudbě lidu Čanki objevují citace z celého světa, výsledek působí kompaktně. Přistoupíme-li na existenci Čanki, zjistíme, že jejich rytmický folklór podpořený překvapivě melodickou vokální složkou se vlní jako vzduch nad rozpálenou pouští. Názvuky rozličných kultur pak lze ostatně vysvětlit jednoduše: Čankiové v dávnověku inspirovali hudební vývoj kdekterého národa. V Aportu uvidíte písničky Sham sut, vtipný videoklip, který kapela natočila v loňském roce (a na jejich desce Densé ju je přiložen v datové části), a titulní píseň alba Densé ju. Jakkoliv tahle píseň zní jako čisté Čanki, jedná se o mongolskou lidovou…
Tomáš Kočko a Orchestr Zvuk Orchestru Tomáše Kočka se v rozpětí pouhých dvou let, které uplynuly od vydání debutu Horní chlapci po loňskou Hodovnici, znatelně změnil. Původně Tomáš zhudebňoval poezii básníka L. Nezdařila, výsledkem byly průzračné, ohlasové melodie. Melodičnost v Kočkově hudbě zůstala, také základní schémata písní stále korespondují s lidovou čistotou, zpracování hudby na desce Hodovnice je však kompozičně složitější. A pod valašskou inspirací se stále častěji objevují nové prvky – rytmický tep, připomínající seance bubínkářů, použití neobvyklých nástrojů, jako je citar apod. Co o tom říká sám Tomáš Kočko uslyšíte přímo v pořadu. Jen jedna perlička z natáčení: asi jsme rozhněvali nějaké božstvo v klubu Livingstone, kde se pořad připravoval, ale většina záběrů písně V javorových horách vypadala jak po náletu duchů. Zkrátka až ve střižně jsme zjistili, že jak předtočené záběry lesa (měli jsme k dispozici i padající strom), tak záběry z interiéru jsou nepoužitelné – a k mé velké lítosti nezbylo než Javorové hory oželet a zařadit z archivu starší Kočkovu píseň Nebudu chodit po dolině. Alespoň můžete srovnat zhudebněného Nezdařila (CD Horní chlapci) s písní Svatojan z loňské Hodovnice.
Skupina Blaf při natáčení Aportu Mluvit u country hudby o inspiraci folklórem by byl asi nesmysl, vždyť country je původně americkou lidovou muzikou. V podání skupiny Blaf se však dostáváme ještě hlouběji ke kořenům. Skupina zaujala posluchače i kritiku vtipnou kombinací svižné country hudby a textů v tzv. gorolštině. Jedná se o variantu slezského nářečí, jazyk je zajímavý tím, že Čechům a Moravanům připadá jako polština – a Polákům prý zase jako čeština. Ujišťuji Vás, že asi na čtvrtý poslech jsem textům začal docela slušně rozumět. Jelikož si skupina Blaf s sebou do Brna přivezla i videoklip k písni Rohajz, který obsahuje titulky k těm alespoň nejméně srozumitelným slovům, máte první kontakt trochu ulehčen. V závěrečné písni Maródka už takovou pomoc mít nebudete, schválně, kolik hříček zachytíte.
Nezbývá mi, než doporučit na úterní večer silnou kávu, nebo čaj. Rej etnické inspirace zaútočí z Vašich obrazovek až po půl jedenácté v noci.
Autor je dramaturgem pořadu Aport
Premiéra pořadu Aport – úterý 4. března, ČT 1, cca 23:30.
