„Moravský vrabec je nejobsáhlejší soutěžní přehlídka kapel žánrů FTC na severní Moravě.“ Tak tuhle větu jste už dost možná slyšeli nebo četli několikrát a nelze s tím než souhlasit. Ale není to celé. Moravský vrabec, to jsou také lidé na svém místě – kolečka přesně zapadající do sebe, tvořící citlivý mechanismus hracího strojku. Takže stačí zatočit kličkou… a hraje se!
Tentokrát se hrálo se v kinosále kulturního domu města Karviná, na 2. oblastním kole této soutěže (Karviná, Ostrava). Za sedm let svého trvání štáb akce posbíral kvalitní dvacetihlavý personál, který vám s úsměvem prodá vstupenku nebo vás taktně (opět s úsměvem) upozorní, že bohužel, s kávou do sálu nemůžete. V ceně vstupného (60,- Kč) dostanete i tradiční šestnáctistránkový zpravodaj formátu A4 – Čimčarák. Další vrabčí chloubou je hymna z dílny Luboše Blechty, kterou se akce vždy otevírá.
Poté již na pódium svižným krokem vchází „doživotní vedoucí organizačního štábu“ (jak se píše ve zpravodaji) a konferenciér v jedné osobě Josef „Mlok“ Grim. V řadách hlediště jsme se chvíli dohadovali, jestli Mlok skutečně tolik shodil na objemu nebo jestli je pod tou vestou sešněrovaný… Každopádně nic neubyl ze svých řečnických kvalit. Je to člověk s velkým přehledem o hudebním dění, dokáže sám pohotově bavit publikum, ale přitom pořád zachovává diváky v jistotě, že tím hlavním, o koho tady dneska jde, je kapela.
Další osoby, bezesporu na svém místě, zasedly v křeslech porotců:
Jiří Pospíšil – předseda poroty, hudební režisér a pedagog Jiří moravský Brabec – redaktor časopisu FC, textař, publicista, moderátor Ota Maňák – kapelník bohumínské vokální skupiny Sluníčko Alena Kabelíková – bývalá členka studia Permoník, specialista na vokály, harmonie a dynamiku Jiří Slovík – jeden ze zakladatelů Folk & Country klubu v Karviné, kapelník bývalé skupiny Rackové
A nesluší se zapomínat ani na mistra zvuku, tím je Stanislav „Stanley“ Večerka.
Teď tedy už k soutěžícím. Z dvaceti přihlášených jich nakonec přijelo osmnáct, což je pořád slušný počet pro tak úzkou oblast, jako je Karviná a Ostrava.
Zahajovala pohodová folk-rocková kapela BEBECHY z Ludgeřovic, 5 jejích členů hraje v obsazení – sólová, doprovodná kytara, baskytara, akordeon, foukačka, bicí, soutěžila s autorskými písněmi a jak v jedné z nich zpívají – „…štěstí jim nosí opilej kominík…“
Druhý v pořadí byl BARD z Ostravy. Tříčlenná folková sestava ve složení – sólová, doprovodná kytara, baskytara. Kapelník Petr Sasín má prý šuplík plný vlastních věcí, které jen čekají, až přijde jejich čas. I dnes hráli autorské písně, aranžemi mi trochu připomínaly raný Kamelot.
POTĚŠ KOŠTĚ aneb BYLO NÁS PĚT, studentská kapela z Orlové. Bylo jich pět, dnes již hrají a zpívají ve čtyřech a to ve složení – sólová, doprovodná kytara, baskytara. Nejen kapela, ale i její členové stáli pod světly reflektorů dnes potřetí za svojí existenci a stejně jako oni se mi i jejich projev zdál být rozpačitý. Tréma udělá své.
BUCHTÝS Karviná je pětičlenná dívčí sestava. Narozdíl od kapely předešlé, tady po rozpacích nebyl ani náznak. Sice v tomto složení hrají také krátce, ale všechno jsou to muzikantky „ostřílené“ už z jiných kapel nebo Orchestru těšínského divadla. Nástrojové obsazení – kytara, baskytara, bicí, průběžně objevoval i saxofon a klavír. Repertoár z části převzatý.
A kdo by neznal ŠAJTAR. Mlok je trefně uvedl jako kapelu hrající pro horních 10.000 i pro dolních 10.000.000. Kapela dělá nepochybně čest ostravskému regionu. Muzika barevná jak zvukem hlasů a nástrojů (housle, viola, kontrabas, cimbál, akordeon, flétna, kytara) tak rozmanitostí rytmů vás chytne svojí živelností i citem. Ze soutěžní trojice mě asi nejvíce zaujala píseň Stromeček – hodně příjemné pohlazení po uších.
Další kapelou z domácí karvinské scény byl čtyřčlenný folk-rockový NAEX. Aby nedošlo k nedorozumění dodávám, že název znamená zkratku – NAši EXternisti, tedy externisti Juventusu Karviná. Nástrojové obsazení – kytara, baskytara, bicí, soutěžili s písněmi z vlastní dílny.
Pro mě překvapivou novinkou byla kapela POTOK (Ostrava). Výraznou osobností v ní je textařka a zpěvačka Míla Kutějová, která napřed působí velice skromným až rozpačitým dojmem, ale jak říkal Mlok: „..počkejte, ono to napřed vypadá jako že ne, ale ono jo…“ Její texty byly zajímavým způsobem poutavé, určitě využiji příležitosti, poslechnout si ji s kapelou (elektrická sólová kytara, baskytara, bicí) na některém z jejích recitálů. Na závěr jen útržek z písně – Holka na břehu moře: „…dlouhé procesí a v něm spousta slov, nedojdou dále, nežli na hřbitov…“
Dalším překvapením bylo znovuzrození folkové kapely KRYSTAL (Ostrava). Hraje ve složení – sólová, doprovodná kytara, baskytara, mandolína. Krystal měl v repertoáru několik pěkných kousků z dílny kapelníka Mirka Motlocha. Já doufám, že je postupně opráší a že je uslyším i na některé z dalších přehlídek.
TEMPO DI VLAK (Ostrava) – Miki Ryvola jim jednou řekl, že mohli (co se jména týče) dopadnout hůř, protože se taky mohli jmenovat Tempo di kůň a předloni na Jihočeském zpívání je konferenciér uvedl jako Tempo jdi na vlak. Každopádně je Tempo di vlak už podle názvu trampská kapela – jediná v soutěžní osmnáctce. Nástrojové obsazení – sólová, doprovodná kytara, kontrabas, flétna, loni se ve finále Moravského vrabce umístila na 2. místě, dnes v soutěži zahráli tři písně z vlastního repertoáru.
ALEŠANKA, je sedmičlenná kapela z Českého Těšína. Pokud by snad podle názvu někdo nabyl dojmu, že se jedná o dechovku hrající v rytmu – umca-umca – či – umcaca-umcaca, vyvedu vás z omylu. Žánrově lze kapelu řadit snad od folku až po jazz a vše co se vejde mezi. Nástrojové obsazení – elektrická kytara, baskytara, příčná flétna, klávesy, bicí, bonga, autorské texty i hudba a to vše dohromady – dle mého, hodně pohodová muzika.
GRASS BAND (Ostrava) – čtyřčlenná bluegrassová kapela, nástrojové obsazení – banjo, dobro, kytara, mandolína, baskytara. Nejvýraznějším členem je zde nepochybně Kuba Bílý – desetiletý šoumen s náušnicí v uchu a hlavní sólový zpěvák kapely, hráč na basovou kytaru a dobro. Kuba (dle slov svého otce Vladimíra Bílého-kytara) cvičí 4 hodiny denně a zbytek volného času skládá a komponuje. Jinak je prý úplně normální.
Opět domácí kapela – ŠVÁBI (Karviná), se poprvé na Moravském vrabci objevila v roce 1999, kdy si hned odvezla ocenění poroty. Pokud ve vás jejich název snad evokuje vzpomínku na jistý nevábný hmyz, tak můžu říct, že členové téhle kapely jsou celkem sympatičtí. Sami sebe řadí do žánru folk-latin-jazz, já tam ten folk nenašla. Jejich přednes byl převážně instrumentální – fagot, elektrická kytara, baskytara, bicí. Ze strany hlediště bylo celkem zábavné pozorovat švába-bubeníka, kterému 3 x za sebou vypadly z rukou paličky a jako kouzlem se mu v nich hned objevily jiné. Nechápu, kde se vzaly a kolik ještě jich měl v zásobě, ale ty třetí, když dohrály poslední takty poslední skladby, letěly vzduchem napříč jevištěm. Nemusím říkat, jak se u toho jejich majitel tvářil…
KŘENI – mladá dobře šlapající bluegrassová skupina z Karviné, 4 sympatičtí muži v oblecích čtyřhlasně zpívající a hrající (kytara, baskytara, banjo, mandolína) na 1 mikrofon. Jsou držiteli Dětské porty za rok 2001 a ocenění pro mladé muzikanty Platinový páv. Dnes ze svého repertoáru zařadili 3 tradicionály opatřené vlastním textem.
Jediným zahraničním účastníkem akce byly MINCE VO FONTÁNE z Liptovského Mikuláše. Neúčastnila se Moravského vrabce jako takového, ale konkurzu Zahrady, který probíhá současně. Kapela v čele s kapelníkem Rado Kaplanem má už za sebou řadu přehlídek u nás i na Slovensku (vítěz Strunobranie 2001), hraje autorskou tvorbu ve složení sólová, doprovodná kytara, baskytara, bicí.
SKIBLU (Ostrava) – loňský vítěz oblastního kola, pětičlenná folk-rocková kapela s hodně širokým repertoárem, traduje se o ní, že dokáže roztančit náměstí. Nástrojové obsazení – kytara, baskytara, housle, foukačka, bicí. Název údajně vznikl podle identického zvuku téhle sestavy, jako – z kýblu.
Další člen ostravské sekce DOUDA BAND se na Vrabci loni objevil poprvé, tehdy čtyřčlenná kapela hned porotu zaujala natolik, že se probojovala do finále, kde jejich zpěvačka dostala ocenění za nejlepší vokální projev. Do loňské sestavy (sólová, doprovodná kytara, kontrabas, housle) letos přibyly ještě bicí a kapela se nám rozrostla o 2 členy.
Opět Ostrava – BG STYL – vítěz Moravského vrabce 2000, bluegrassová kapela v čele s kapelníkem – Liborem „Čendou“ Cenkem – mužem sametového hlasu i vousu, kterému zpravodaj věnoval stránku s titulkem – Osobnost k nepřehlédutí. BG styl zpívá a hraje v pěti, nástrojové obsazení – kontrabas, kytara, mandolína, dobro, banjo. Jako třetí soutěžní skladbu zařadili Oranžový expres a překvapením nejen pro osazenstvo hlediště bylo, když během ní za zády muzikantů projela dvoumetrová oranžová maketa lokomotivy, v závěsu se členy štábu.
O. K. TET Karviná je dvanáctičlenný sbor (9 ženských+3 mužské hlasy). Do poslední chvíle čekali na bongistu, který však nedorazil, ale i tak byly tři zazpívané spirituály hodně příjemnou tečkou za celou přehlídkou.
Poté Mlok vyhlásil přestávku, světla v kinosále se opět rozsvítila, porotci se rozešli na poradu, diváci za občerstvením a na pódiu se začal chystat host večera – Benedikta. Přestože nepatřím zrovna k příznivcům téhle muziky, rozhodla jsem se poslechnout si, co u Benedikty nového. Na pódiu mě překvapily dvě rytmické soupravy (bicí a bonga) a hostující hráč na saxofon. Znělo to docela zajímavě, ale chvílemi to už na mě byl moc velký rámus a tak jsem je radši poslouchala z předsálí, kde jsem si počkala až do vyhlášení výsledků. Když jsem si v tom mezičase sama pro sebe rovnala letošní oblastní kolo oproti rokům minulým, zdálo se mi, že jsou skupiny muzikantsky zkušenější, žánrově pestřejší, rockovější, a že se snad letos objevilo více autorské tvorby.
A jak to tedy dopadlo? Pro vysokou úroveň soutěžících kapel se porota po dohodě s dramaturgem rozhodla namísto šesti postupujících kapel a jednoho náhradníka pro postup do finále, zvolit náhradníky dva. Těmi jsou:
POTOK (Ostrava)
KRYSTAL (Ostrava).
Třemi postupujícími bez udání pořadí jsou:
DOUDA BAND (Ostrava)
TEMPO DI VLAK (Ostrava)
BG STYL (Ostrava) A stupně vítězů:
1. KŘENI (Karviná)
2. ŠAJTAR (Ostrava)
3. ALEŠANKA (Český Těšín)
Ocenění nejlepšího instrumentalisty si odnesl:
IVO MATOUŠEK – hráč na bicí kapely Douda band (Ostrava)
Ještě vám něco prozradím na vítěznou kapelu KŘENI. To, že jsou držitelé Dětské porty a Platinového páva jste si přečetli výše, ale možná už nevíte, že kapela existuje teprve 1,5 roku a v konečné sestavě hraje teprve 0,5 roku. Věkový průměr členů (Lukáš Rytíř, Ondřej Kozák, Michal Wawrzyczyek) kolem 18-ti let „kazí“ Petr Novák (28), ale troufnu si říct, že vzhledově naprosto zapadá. Jeden spolehlivý zdroj mi prozradil, že kluci tuhle muziku berou natolik vážně, že i na společných zkouškách, které se konají 1 x týdně a pokaždé u jiného člena kapely, hrají všichni povinně v obleku. Tomu říkám disciplína 🙂 Před vyhlášením vítězného místa, které se prozrazuje až naposledy, to v jejich řadách vypadalo asi takhle: „… ach jo… to jsme to zahráli tak, že nejme ani náhradníci… ach jo…“ A pak už jen naprosto spontánní projevy radosti. Vítězství opravdu nečekali.
No, ve finále se (nejen na ně) budu těšit.
oblastní kolo Moravské Vrabce – Ostrava, Karviná
16. března 2002, Karviná
