(parafráze portovního parnasu) – Proč peripetie? Povím. Podbízelo se pár podobných přirovnání, pravda. Příkladně pro to, že průměrný příchozí (případně pamětník) byl pravděpodobně přinejmenším překvapen. Příslib plakátu pletl a působil potíže už při příchodu, (publikum poskromnu – pominu), přezíravý postoj předních protagonistů (problém? proč? pohoda!), přehlídka v pramalém počtu… Proč předbíhat. PORTA.
Pokud vás zajímalo, jak vypadá letošní portovní výkvět a sklizeň na severní Moravě, určitě jste se vypravili 13. dubna do Havířova. Tady se konalo sloučené oblastní i krajské – severomoravské kolo Porty. Původně zde měla v pátek proběhnout kola oblastní a z jejich výběru pak měla porota v sobotním konkurzu vybrat ty, kdo postoupí do Plzně. Avšak pro malý počet přihlášených (10 kapel + 4 písničkáři) nakonec vše proběhlo v jednom dni a jedné přehlídce. Trochu s podivem, když uvážím, že do Moravského vrabce jde ve třech předkolech (Mohelnice, Ostrava-Karviná, Frenštát p. R.) a v soutěži písničkářů – Orlovský špagát – něco kolem sta kapel a jednotlivců. Nabízí se dvě možnosti, buď nejsou muzikanti o konání soutěže na severní Moravě dostatečně informováni, nebo o ni nemají zájem. Ani jedna z variant však o akci příliš kladně nehovoří.
Přesto, hurá do Havířova. Na reklamních panelech a vylepených plakátech ve městě byl začátek akce uveden velkými písmeny na 12 hodin odpoledne. Když jsem však od několika z účinkujících slyšela pár dalších variant, zavolala jsem si pro jistotu přímo do kulturního domu. Paní u telefonu sama netušila, věděla jen, že oni mají přijít v jednu hodinu odpoledne a ve stejný čas má dorazit i porota se zvukařem. Takže pokud jste, podobně jako kapela Douda band, přišli něco před dvanáctou hodinou, narazili jste na zavřené dveře.
Začínalo se krátce před druhou hodinou. V sále o kapacitě pět set míst v tu dobu sedělo něco kolem šedesáti soutěžících muzikantů, čekajících, až přijdou na řadu, spolu s padesáti návštěvníky (majiteli vstupenek v hodnotě 30,- Kč), sedmičlennou porotou a zvukařem.
Josef Tornádo Pecl nás „nepřivítal“ slovy: „Nazdar. Nebudu vás tady vítat, vy jste tu doma.“ Což mě z úst pořadatele a ve městě s dlouholetou portovní tradicí překvapilo. Jeho familiérní způsob uvádění, občas provázený vulgarismy, mně osobně příliš neseděl. Je prima vidět, že jsou všichni bezva parta a kolik užijí legrace na svých cestách s Kozel tour, ale víc bych ocenila, kdyby nám, informací chtivým návštěvníkům, neopomněl oznámit jméno nastupujícího interpreta a co je zač. Přesto, že tištěný zpravodaj bývá již na podobných akcích zvykem, nepovažuji ho za nezbytný. Avšak seznam účastníků, vyvěšený kdekoli na dohled, by mě potěšil velmi. Holt, nemohu mít vše. A tak nás moderátor neustále udržoval v napětí, zda prozradí, koho uvede na pódium jako dalšího. Ale nestěžuji si, tento osobitý přístup vytvořil jakýsi pocit pospolitosti v řadách hlediště, kde se tichou poštou posílaly otázky typu – kdo to je? není to? – a nazpět zase odpovědi. Některé odpovědi se týkaly i osoby pana moderátora.
Tímto bych také chtěla částečně omluvit, pokud se dopustím nepřesnosti ve jméně interpreta, či v jiném údaji.
Tím, kdo si vylosoval číslo jedna v soutěžní čtrnáctce, byl VLASTÍK MAŘÍK. Jako písničkář se dnes představil poprvé, ale nováčkem na pódiu není. Už pár let ho vídáme jako kytaristu v bluegrassové kapele BG String (Studénka) a na jeho hře to bylo znát. Vystoupil se třemi vlastními písněmi, první uvedl jako píseň o ženách – „jsou jedny, co milují, a druhé, co milují příliš“. Píseň Panenka – měla pojednávat o tom, že žízeň je horší než válka. Třetí prý dal dohromady teď v šatně „…proč jsi tak smutná, lásko má…“ Přiznám se, že jsem předem uvedenou myšlenku v textu kolikrát marně hledala.
Druhým v pořadí byla kapela TEMPO DI VLAK z Ostravy. Pět členů – dva mužské, dva ženské hlasy, sólová a doprovodná kytara, kontrabas, flétna. Po první odehrané písni (Jackovi) zjistili, že jim bohužel nefungoval jeden mikrofon a čtyřhlas byl tímto ochuzen o jeden ženský vokál.
Písničkář ZDENĚK HAMŘÍK, student vysoké školy z Olomouce, vystoupil také s autorskými písněmi – tragikomedickou písní Vlak, Větrnou nocí mrazivou, Nepotřebuji děvče (píseň o mobilním telefonu). Osobně se mi zdají být zdařilejší jeho humorně laděné songy.
GYPSI LIVE – je mladá čtyřčlenná mužská kapela zpívající v romštině – klávesy, bicí, elektrická kytara, baskytara. Skupina je držitel ocenění Talent 2002.
Ve žlutém stejnokroji nastoupilo na pódium 7 členů mladé folkové kapely HRACHOKOUT. Skupina existuje teprve dva měsíce a nejnovější člen – basistka – s nimi hraje teprve 14 dní, nástrojové obsazení – sólová, doprovodná kytara, mandolína, kterou občas vystřídala třetí kytara v sestavě, flétna, kontrabas, vokály – tři mužské, tři ženské. Vystoupili se třemi vlastními písněmi – Od Moravy déšť ide, Most, Posílám pozdravy. Hrachokout mě zaujal především nápaditými aranžemi vícehlasu, a to hlavně v poslední písni.
OK TET – pamatuji z Moravského vrabce v Karviné jako dvanáctičlenný pěvecký sbor zpívající spirituály v angličtině. Dnes tato působivá vokální sestava vystoupila ještě obohacena o rytmickou sekci – bonga a dřívka.
RADEK JEŽOVIČ – další písničkář a další student vysoké školy, tentokrát v Brně. Jeho první písní dnes byla Růžová Lhota – píseň s pohádkovými motivy, abych pravdu řekla, občas jsem nenacházela významové návaznosti za sebou jdoucích řádků, druhá Růže v kopřivách, v třetí se vyznává – Z lásky – k sudům plným jablek, hrušek, švestek, k sudům z plastu – lásce k chlastu.
HROZEN je kapela z Frýdku-Místku, hrající křesťanský folk. Jindy sedmičlenná sestava dnes vystupovala ve čtyřech, nástroje – sólová, doprovodná kytara, baskytara, housle, vlastní repertoár, písně jsou melodické s poetickými texty a přesto, že mám jiný pohled na svět a věci kolem sebe, nijak mě neurážely ani nepůsobily agitačním dojmem. V hlavě mi zůstal útržek jejich druhé soutěžní písně – Mezi mosty – „…spoléhám na tvé bláznovství, které je jistější než moje moudrost…“
U další skupiny si nejsem příliš jista názvem, snad KASAE. Pětičlenná kapela a další nováček na folkové scéně, původem napůl z Frýdlantu n. O. a Prahy. Nástrojové obsazení – bicí, sólová a doprovodná dvanáctistrunná kytara, baskytara, vlastní repertoár; zpěvy (mužský dvojhlas) trochu tahaly za uši, celkový projev se mi zdál být rozpačitý.
Po dvouleté pauze svou činnost letos obnovil pětičlenný KRYSTAL (Ostrava). V sestavě kytara, baskytara, mandolína hráli tři folkové písně z vlastního repertoáru, z nich nejvíce mě asi zaujala první – Čas – příjemně melodická..
Jméno další mladé kapely jsme se z pódia bohužel nedozvěděli. Pět jejích členů, věkově zřejmě ještě pod dvacet, hrálo v obsazení – sólová, doprovodná kytara, baskytara, mandolína, housle, převzatý repertoár. První dvě písně mě příliš nezaujaly, novému seskupení chyběla sehranost a sezpívanost, poslední píseň Epilog už byla přesvědčivější a hráli ji s odpichem.
Jako RADEK nám byl představen další a poslední písničkář v soutěži. Sám nám své příjmení také neprozradil, zato o sobě řekl, že se na pódiu objevuje po patnácti letech a v té době se věnoval literární tvorbě a výtvarné činnosti. Vystoupil s trojicí vlastních písní – Halí belí umrlec, Prší – „…jsme aqua pokolení..“, Labyrint doteků – „…tma je tma, v hlavě s mdlým rozumem…“
KOPYTO je šestičlenná folková kapela z Opavy, letos oslavila 10 let a u té příležitosti vydali své první CD. Nástrojové obsazení – sólová, doprovodná kytara, baskytara, housle. Také se v soutěži představili se trojicí vlastních písní. Po první odehrané – U krbu, je zvukař Zbyněk Kříž upozornil, ať si doladí doprovodnou kytaru a baskytaru, čímž se jejich vystoupení trochu zdrželo.
„A jak se jmenuje?“ zvolal kdosi z první řady. „DOUDA BAND„, zněla vyžádaná odpověď od mikrofonu konferenciéra. Douda band pamatuji ještě jako skupinu hrající převzaté hitovky po hospodách a po barech, od té doby však udělali kus práce, dnes již kapela píše vlastní písně, mě zaujali především působivou aranží nástrojů (doprovodná, sólová kytara, kontrabas, housle) i hlasů, kterým dominuje výrazný a příjemně zabarvený hlas zpěvačky Zuzany Teichmannové.
Po krátké přestávce se přešlo k vyhlašování výsledků. Nutno předeslat, že podle nových pravidel může postoupit do finále 10 % z počtu přihlášených kapel. Jména sedmičlenné poroty bohužel nemám kompletní, šumem v sále některá slova až do patnácté řady nedolehla – Josef Tornádo Pecl, Lída Růžová, Roman Špilínek, Milan Kuřil, Pepa Šulák, Zbyněk Kříž. Poslední jmenovaný se zároveň staral o kvalitní ozvučení scény a přesto, že neměl možnost seznámit se s kapelami na zkoušce před soutěží, zvuk v sále byl výborný.
Jak to tedy dopadlo? Ocenění za vokální projev byl udělen zpěvačce ze skupiny Kopyto. Jen nikdo neuvedl její jméno a v kapele mají zpěvačky dvě. Pro diplom si zřejmě přišla správná, jen škoda, že ji nenechali, aby se představila.
Pro vysokou úroveň soutěžících se porota rozhodla 10 % – 1,4 kapely zaokrouhlit na 2 a do Plzně postupují kapely:
1. DOUDA BAND
2. OK TET
Po skončení celého ceremoniálu jsem využila toho, že dva z porotců zůstali v sále a zašla za nimi s prosbou o upřesnění některých údajů. Jednalo se mi o název mladé kapely – jedenácté v pořadí, příjmení písničkáře Radka a celé jméno oceněné zpěvačky. Přesto, že projevili snahu a dlouze se zahleděli do svých poznámek, neuměli mi pomoct. A to proto, že jejich pozice, co se týče údajů, byla shodná s pozicí řadového návštěvníka – byli odkázáni na to, co uslyší z pódia. Pokusila jsem se u nich alespoň doplnit a ověřit správnost jmen ostatních porotců, ale ani tady mi nepomohli, protože se navzájem neznají. Poslali mě však za panem Josefem Peclem, s jeho pomocí jsme se dopátrali názvu 11. kapely – WHITE RUM a příjmení písničkáře – Radek se jmenuje KUCHEJDA. Jméno oceněné zpěvačky z kapely Kopyto však NEZNÁ NIKDO.
Tak si říkám, jakou cenu asi mají bezejmenná ocenění a nepřehledné přehlídky? Nepatřím mezi pamětníky a tak o „zlatých časech“ Porty vím jen zprostředkovaně z doslechu nebo z dostupného dokumentačního materiálu. Těžko si však mohu vážit dnes stále existujícího pojmu pouze z úcty k tradici. Bohužel.
