Charlie Rich započal svou hudební kariéru, když sloužil v americkém letectvu. Během svého pobytu na základně v Oklahomě zformoval skupinu, která se jmenovala Velvetones, a hrála zejména jazz a blues. Rich odešel z armády v roce 1956 a začal hrát v klubech v okolí Memphisu, působil jako studiový hudebník a psal také své vlastní skladby. Jeden z prominentních muzikantů firmy Sun records, saxofonista Bill Justis (toho známe ze skladby Raunchy, znělky Mikrofóra) slyšel Charlieho Riche hrát v klubu a požádal ho o napsání aranží pro své skladby, poté i o natočení demosnímků pro firmu. Ty ale firmě Sun připadaly příliš jazzové.
Charlie Rich si tedy naposlouchal písničky Jerry Lee Lewise a dodal firmě Sun nové nahrávky – to už se líbilo, firma jej angažovala jako svého stálého studiového hudebníka pro nahrávky Lewise, Cashe, Justise a dalších a prosadil se i jako autor skladeb pro uvedené i jiné interprety. Napsal třeba Break up pro Lewise nebo The Ways of a Woman in Love pro Cashe. To bylo v roce 1958. Rok 1958 byl pro něj úspěšným i z toho hlediska, že vydal svůj první singl – Whirlwind. V roce 1959 mu vyšlo také několik singlů, ale teprve v roce 1960 píseň Lonely Weekends se dostala do horní 30. popové hitparády. Ovšem dalších 7 singlů zase podobný úspěch nezaznamenalo. V roce 1964 opouští Sun records a jde k pobočce RCA, kde některé jeho písně produkuje i Chet Atkins.
Další změna gramofonové firmy se udála v roce 1965, kdy přešel k producentům Singletonovi a Kennedymu do firmy Smash records, kteří na kontě několik countryových objevů již měli. Opět z toho byl jeden úspěch – písen Mohair Sam, z autorského pera Dallase Fraziera , která upoutala spojením jazzu a country a dostala se opět do horní třicítky, a to bylo vše. Následovala ještě jedna malá firma a pak Charlie Rich zakotvil u firmy Epic records. To bylo v roce 1967 a producentem se stal Billy Sherrill. A to konečně zabralo. Billy Sherrill zcela změnil image Charlieho Riche a vytvořil z něj středněproudého zpěváka pomalejších balad. A hned první singly – Set Me Free a Raggedy Ann zabodovaly v roce 1968 v hitparádách a v roce 1972 píseň I Take It Home byla dokonce šestá. Objevila se v zápětí i na úspěšném a známém albu Behid the Close Doors. Titulní píseň z alba byla hitem č. 1 na počátku roku 1973 a album samotné se také prodávalo velmi dobře, až se stalo zlatým. Firma znovu vydala píseň Tommorow night a opravdovým trhákem se stala píseň The Most Beautiful Girl, která z něj udělala definitivně hvězdu a získala mu 3 ceny CMA – za album, píseň a titul zpěváka roku.
Po písni o nejkrásnější dívce šly hity jeden za druhým. „There Won’t Be Anymore“ , „A Very Special Love Song,“ „I Don’t See Me in Your Eyes Anymore“, „I Love My Friend,“ a „She Called Me Baby“ (vše RCA) a Mercury vydala jeho písně , které natočil u firmy Smash: „A Field of Yellow Daisies“ a „Something Just Came Over Me“ a všechny se dostaly na horní příčky hitparád. V roce 1974 dostal titul The Entertainer of the Year. Ještě v roce 1975 pokračovala hitová série s písněmi „My Elusive Dreams,“ „Every Time You Touch Me (I Get High),“ a „All Over Me,“ plus Top Ten „Since I Fell For You.“ , ale také se již začala projevovat odvrácená strana slávy – Charlie Rich začal mít problémy s alkoholem, které se promítly i do několika afér přímo na jevišti.
V druhé polovině sedmdesátých let ale stále ještě, jakoby setrvačností pokračovala série úspěšných hitů, i když se snažily i gramofonové firmy různými reedicemi. Natočil také několik úspěšných a přitom stylově odlišných skladeb, kupříkladu gospel Silver Linnings v roce 1976. Rich ještě několikrát změnil hudební vydavatelství, a také producenta – jenže i Larry Butler měl styl práce podobný Sherrilovi a tak nahrávky Charlieho Riche zůstaly vlastně stejné. Důkazem je třeba píseň Beautiful Woman z léta 1978 – ještě úspěšná. Jednu dobu vydávaly jeho písně i dvě najednou – United artists a Epic, ale posledním hitem v horní desítce byla filmová píseň z roku 1979, z filmu Clinta Eastwooda, „I´ll Wake You Up, When I Get Home“. Úspěšný byla ale také duet se zpěvačkou Jeannie Frickie: On My Knees. V roce 1980 měl ještě dva hity v horní čtyřicítce hitparády: Are We Dreamin the Same Dream a single „A Man Just Don’t Know What a Woman Goes Through , a pak už se zejména v druhé polovině osmdesátých let oddává příležitostným koncertům, alkoholu a odpočinku. Ještě v roce 1992 natáčí jedno jazzové album.
Charlie Rich umírá na mozkovou příhodu v roce 1995.
