Na popularitě mnoha interpretů mají lví podíl ti, kteří nejsou vidět, nestojí dokonce ani v pozadí, spíše sedí ve své pracovně, nevycházejí mezi lidi a píší. Zatímco Waldemara Matušku pozná v úvodní písni pořadu asi každý, asi leckdo zaváhá, kdybych se zeptal na jméno autora textu. Je zadáno pro legendu – textaře Ivo Fischera.
Pořad začneme dvěma písněmi, které dnešní legenda, Ivo Fischer, otextoval pro Waldemara Matušku. On s ním je také v povědomí hudební veřejnosti asi nejvíce spojen, protože svými texty – kovbojskými, námořnickými i romantickými – výrazně přispěl k vytvoření interpretačního typu Waldemara Matušky. Shodou okolností tyto dvě písně byly i prvními dvěma americkými lidovými písněmi, které dostaly český text – a to právě od Ivo Fischera: Jó třešně zrály a Žlutý růže z Texasu. Ale Ivo Fischer stál i u zrodu dalších hvězd, které září dodnes, a ty v pořadu také dostanou slovo.
Pro Ivo Fischera zadáno náhodou – narodil se právě 23. srpna 1924 nedaleko Prahy, v obci Letky nad Vltavou. Na střední školu chodil v Praze a pak studoval několik semestrů na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Zatímco vojna pro leckoho znamená přerušení profesního růstu, u Ivo Fischera tomu bylo jinak, a navíc byl jeho start ovlivněn i rozhlasem – v roce 1949 totiž nastoupil na základní vojenskou službu do armádní redakce Československého rozhlasu v Praze. Rozhlas jej ovlivňoval až do počátku sedmdesátých let, v první polovině 50. let působil v krajském studiu v Českých Budějovicích a poté až do roku 1969 v Praze, a to ne jak bychom čekali v hudební, nýbrž v literárně dramatické redakci.
Svůj život spojil nejen s rozhlasem a textováním písniček, ale s celou širokou škálou literárně-dramatické tvorby. Od roku 1970 byl dramaturgem divadla Rokoko, na jehož scéně se představila řada začínajících pěveckých hvězd, které známe doposud. Intenzívně spolupracoval i s televizí – byl autorem scénářů či libret k pořadům s Waldemarem Matuškou. V šedesátých a sedmdesátých letech výrazně přispěl k tváři české populární hudby spoluprací s řadou předních skladatelů popu – snad nejvýrazněji s Karlem Svobodou, ale i s Jaromírem Klempířem, Zdeňkem Maratem a dalšími. Jeho texty, ať už překlady nebo původní, originální, měli či mají v repertoáru Karel Gott, Karel Hála, Milan Chladil, Yvetta Simonová, Jiří Korn, Marta Kubišová, Eva Pilarová, Naďa Urbánková nebo Jitka Zelenková.
V případě I. Fischera říci: textař, to je dost zjednodušující. Ivo Fischer psal básně – první sbírku vydal již v roce 1947 pod názvem Balady z konce katastrofy, další byla v roce 1948 nazvána Dětem pro radost. Celoživotním povoláním mu bylo divadlo: v padesátých letech zpracovával klasická libreta operet, v sedmdesátých letech se věnoval i vlastní původní muzikálové tvorbě – nejslavnější bude zřejmě muzikál Pan Pickwick na hudbu skladatele Zdeňka Petra, který měl premiéru v Rokoku v roce 1970. Ale i v té době se podílel na úpravách celé řady dalších muzikálů a operet, uváděných na českých divadelních scénách, a ovlivnil tak z hlediska jazyka a textů výrazně i tuto kulturní oblast.
Ivo Fischer získal za své dílo i řadu ocenění: písně s jeho texty vítězily na hudebních festivalech v šedesátých a sedmdesátých letech, měli je ve svém repertoáru třeba Naďa Urbánková: Svítá nad velkou louží nebo Karel Hála: Lodí bílou. Jeho písně doprovázely známé české filmy: Bylo čtvrt a bude půl, Jen ho nechte, ať se bojí, Můj brácha má prima bráchu, Šíleně smutná princezna, Pan Tau, Trhák a další. Oceněna byla i jeho rozhlasová dramatická tvorba pro děti – pohádka-muzikál z roku 1985 My se vlka nebojíme.
Hudební vědec, publicista a kritik Lubomír Dorůžka o něm v Encyklopedii populární hudby napsal: „Jeho písničkové texty sehrály klíčovou úlohu v přenesení kovbojské, námořnické nebo jiné dobrodružné tématiky do českého prostředí díky jazyku a obrazivost vycházející z domácích lidových tradic. V tomto směru zůstaly jeho texty stěží dostižitelným vzorem. Většině jeho tvorby je vlastní jazyková kultivovanost, čistota a vybroušenost, knimž přistupuje mnohostranný cit pro zachování stylu“ Potvrzením těchto slov je fakt, že písničky s texty Ivo Fischera mnohdy zlidověly, stále se vrací a třeba muzikálová a operetní tvorba z jeho vkladu a vzoru čerpá stále.
Podle dobových pramenů zpracoval: M. Keller
