Ve čtvrtek s úderem čtrnácté hodiny zcela nenápadně, ale přeci jen začal desátý ročník festivalu Folková růže. Stalo se tak na nádvoří muzea, kde se za moderátorského dozoru Mirka Ošance vystřídala úvodní sestava kapel.
Zahájila Bonsai č.3, při které si rád zavzpomínám na tu původní Bonsai. Myslím si, že koncerty jim sedí o dost víc, než nahrávací studio a třeba Na skleničku s Napoleonem jsem si pobrukoval s nimi. Fontanela hraje blues, ale přestože jsou dobří muzikanti, jejich vystoupení mi přišlo natolik jednotvárné, že jsem po druhé skladbě zdříml… Domácí Směr Jih hrají poměrně nedlouho. Poprvé jsem si uvědomil, že Petr Pokovba, který v Jen tak taku vlastně nezpívá, má zde pěvecká sóla. A není to špatné. Ale asi nejvíc mne zaujala instrumentálka Rozvod, kde hádající se manželé byli ztvárněni „hádajícími se“ kytarami.
V programu se objevil i držitel letošní interpretační Porty – skupina Rovnátka. A upřímně řečeno, pokud v Jihlavě podala tahle kapela stejný výkon jako zde, nevím, za co Portu dostala. Rovnátka sice tvoří technicky zdatní hráči, ale repertoár je buď převzatý (Marsyas, HB Stop), nebo jsou tekty kostrbaté, s obrácenými přízvuky… Prostě dětské. To stačí na Folkový kvítek, ale na Portu?!
Další formací, která se na minipódiu v muzeu objevila, byl Piss Outside. Jedná se o nový projekt Luboše Machka (ex-Blueshell). Hráli také dost věcí převzatých a upravených (například sáhli do repertoáru Kapitána Kida). Luboš si nejspíš libuje v avantgardě, ale mne jejich produkce spíš vyděsila, než zaujala. Škoda, Blueshell se mi docela líbil.
Poslední, koho jsem na nádvoří muzea ještě slyšel, než mne vyhnal hlad, byli Naskok. Ti mne naopak potěšili. Přestože v jejich sestavě chyběli kytarista a bubeník, zahráli pěknou, melodickou muziku. Jen zpěvačka byla v projevu trochu nejistá a i zde zazněly převzaté skladby, jakoby vlastním autorským věcem zas tolik nevěřili.
VEČER NA ZÁMKU A V KAPLI
Večerní koncert na nádvoří jindřichohradeckého zámku začal sice s malinkým spožděním, ale hned první bod programu stál za to. Byl to Voxtet a jak se mi při vystoupení o Krtečka na Zahradě zdáli akademičtí až nudní, zde jsem se výborně bavil a vychutnal jsem si jejich dokonalou práci s hlasem. Jedná se sice o sdružení vokální, ale když jsem zavřel oči, slyšel jsem i basu a bicí. Ani mi nevadilo, že zpívají anglicky, a tak nerozumím textům. A co teprve, kdyz se pochlubili Rosou na kolejích! Paráda hned na začátek.
Po Voxtetu se ve světlech ramp objevila držitelka autorské Trampské Porty Magda Brožková. Zazpívala dvě své novější písničky a když byla vytleskána, přidala i starší Feministickou. Následující Poupata dnes moc nemluvila a své vystoupení pojala spíš vážně. Mně udělala radost třeba písnička Zrcadla. Kupodivu se nikdo z hlediště ani nedožadoval Broučků…
Dramaturgický vrchol večera měl hned dvě části. Tou první byla Zuzana Navarová se skupinou KOA. Hraje a zpívá jim to moc pěkně, jen stále nemohu přijít na chuť tomu prolínání češtiny, rómštiny a bůh ví jakých ještě jazyků v průběhu písničky. Pořád mám pocit, že jsem o část textu ochuzen. Samozřejmě i Zuzana byla vytleskána a zahrála i svůj asi největší hit Taši delé.
Druhou a závěrečnou částí pak bylo trio Samson, Janoušek Redl. Uvedli se každý svou sólovou písní (zde si neodpustím poznámku – Redl opět spíš než hrál bavil publikum svými kousky s mandolínou, které právě praskla struna… ale nakonec se ke zpěvu také dostal.) A pak vystoupili pánové dohromady a střídali písně ze svého prvního společného alba s novinkami z posledních alb sólových.
A to už jsem vyrážel ke kapli sv. Máří Magdaleny, kde se konal noční koncert skupiny Voxtet. K tomu, co jsem o nich napsal o něco výše, bych jen dodal, že i hodinovou produkci mají skvěle dramaturgicky zvládnutou a člověk nestačí zírat, co šest hlasů dovede.
