Jiří Cerha, kapelník vokálního souboru C&K Vocal, oslavil v červnu 60. narozeniny. Do důchodu se však nechystá. Jeho domovská kapela vydala nedávno nové cédéčko a vedle toho Cerha působí od roku 2000 také ve Spirituál kvintetu. V hlavě má spoustu plánů do budoucna. Ve studiu Radia Proglas jsme si však povídali především o současnosti a také trochu o minulosti. Vždyť C&K Vocal funguje už 33 let!
Ono „C&K“ v názvu vaší kapely znamená jednak Cerha & Kantor podle jmen zakladatelů, ale samozřejmě je tam i narážka na známou zkratku z dob rakousko-uherského mocnářství. Někdo název kapely vyslovuje „cé ká“, jiný „cé a ká“. Co je správně?
Správná výslovnost by měla být „cé ká“. To „&“, které máme v názvu, nám kdysi vymyslel pan Mára v divadle Ateliér, kde jsme začínali. Obával se mocenských zásahů, kdybychom se jmenovali přímo C. K. Takhle mohl uvádět, že je to Cerha & Kantor. Ale samozřejmě že to vždycky mělo dvojí význam. Já jsem zkratku c. k. vždycky vnímal jako značku kvality. Není to tak známé, ale stačí se podívat na staré výrobky, které se dodávaly do Rakouska nebo přímo na císařský dvůr, tam to opravdu byla značka kvality.
Takže takové „Czech made“…
Ano, něco takového, ale s širší působností pro celé Rakousko-Uhersko.
Kdo vůbec dnes kapelu tvoří?
V šerém dávnověku ji kdysi spolu se mnou zakládala Helena Arnetová, takže tu uvádíme vždycky první – podle abecedy. Pak k nám po čase přišla Zuzana Hanzlová. (Mimochodem v sopránech je vždycky největší střídání, ale Zuzana u nás vydržela nejdéle.) Pak s námi zpívá Hanka Horká, známá též ze skupiny Asonance. A úplně nejmladším členem skupiny je Michal Pleskot – ten je starý jako můj syn. Ale je úžasný, tak spolehlivého člověka by pohledal.
Máte spočítané, kolik lidí C&K Vocalem v jeho dlouhé historii prošlo?
Začínali jsme se Zdeňkou Adamovou v sopránu. Ta potom odešla ke Klapkovi, který měl v Praze big band, a spolu utekli do Ameriky. To byla naše první sopranistka, se kterou jsme nahrávali album Generace. Jana Koubková u nás zpívala rok, další rok s námi byla Petra Janů a po ní přišla už zmíněná Zuzana Hanzlová. A alt u nás zpívala Milena Červená, která už bohužel zemřela.
Co se týče mužů, vzpomínám si na Luboše Pospíšila…
Ano, Luboš Pospíšil a samozřejmě také Láďa Kantor, který se teď pohybuje v jiných kruzích.
Vaše nové album se jmenuje Démoni a divoucí divy. Obsahuje 12 zhudebněných básní Jacquesa Préverta a po jedné básni od čtyř dalších autorů. Jak k tomu došlo, udělat album zahraniční poezie?
Některé skladby pocházejí z jednoho projektu, který jsme dělali v divadle Labyrint v Praze na Smíchově. Šlo o dada operu Křeč mladosti, kterou divadlo kromě 80 repríz v Labyrintu hrálo též v Anglii a Německu a natočila ji Česká televize.
A v případě Préverta šlo o nějaký jednorázový projekt?
To bylo představení našeho dětského divadelního studia, které mělo mnoho repríz. Účinkovaly tam děti spolu s profesionálními herci. Jmenovalo se to Jsme, jací jsme.
C&K Vocal je vokální soubor. Kdo vás na desce doprovází?
Je to taková docela ustálená skupina. Na flétnu hraje Jakub Klár, na violoncello Vilém Bernáček, na piano Robert Fuchs na střídačku s Vlastimilem Bičíkem a na housle Matěj Kroupa, což je mimochodem syn známého politika Daniela Kroupy. S politikou nemá nic společného a hraje krásně na housle.
Vy ovšem nejste pouze kapelníkem C&K Vocalu, ale také členem Spirituál kvintetu. Tam jste nastoupil místo Oldřicha Ortinského v roce 2000, kdy skupina slavila neuvěřitelné 40. výročí. Jaké to je, přijít do kapely, která má tak rozsáhlý repertoár a funguje už tak dlouho? Musíte se učit všechny písničky?
Postupně se samozřejmě musím naučit všechno, co je potřeba. Já jsem tenkrát musel vblesku nastudovat ten jubilejní koncert a asi čtyři týdny poté, co jsem byl osloven, jsme to zpívali ve Smetanově síni. A hned nato následovaly Vánoce se speciálním programem, který jsem do sebe taky musel fofrem „napolykat“. Ale jinak si myslím, že můj nástup proběhl relativně hladce. Spirituál kvintet a C&K Vocal jsou si hlasově a složením tak podobné, že mi to ani moc náročné nepřišlo.
Mluvíte o jednotlivých programech. Znamená to tedy, že Spirituál kvintet má pro každý koncert pevně daný program? Nebo se při výběru skladeb i improvizuje?
Taky se improvizuje, protože těch písniček v repertoáru je hrozně moc. Takže se občas sáhne i do historie. Ale převážně teď hrajeme to nejnovější album Křídla holubic.
Na něm jste se hodně uplatnil i jako sólový zpěvák. Vznikaly ty písničky přímo pro vás?
Pro mne nevznikly, jsou to nově otextované americké spirituály a já jsem byl osloven, abych je zpíval.
Za dlouhou dobu své existence zpíval Spirituál kvintet především převzaté skladby – ať už to byly spirituály, lidové písničky nebo renesanční písně. A teď najednou na albu Křídla holubic je hned titulní skladba autorská, a to od vás, od služebně nejmladšího člena. Přišel jste tedy do Spirituál kvintetu se svým materiálem? Jak to bylo?
Já jsem nepřišel se svým materiálem, přišel jsem velmi skromně sloužit. Ale měli tam jeden velmi pěkný text od Dušana Vančury, ke kterému byla ošklivá kolovrátková melodie. Já jsem opravdu okamžitě věděl, co s tím. Napsal jsem melodii a aranže a během jedné zkoušky jsme to měli nacvičené. Vypadá to jako pohádka, ale opravdu to takhle proběhlo.
Vraťme se na závěr k C&K Vocalu. Dlouhou dobu jste vystupovali v divadlech. Trvá to stále, nebo už opět cestujete po koncertech?
Divadlo bylo zavřeno a my jsme „byli odejiti“. Mimochodem když hrajete v divadle, nemůžete se třeba sebrat a odjet na týden hory a nedát o sobě vědět. Máte být stále k dispozici. Takže my jsme neměli moc šancí jezdit, a tak jsme z toho koncertního kola vypadli. Teď se docela horko těžko chytáme, ale v souvislosti s novou deskou se o nás zase začíná vědět.
Jak funguje C&K Vocal coby společenství lidí? Jak často se scházíte? Je to vždycky jen pracovně?
Ale ani ne. Scházíme se i jako přátelé. Zkoušíme minimálně jednou týdně. Řada z nás má ale i jiné povinnosti, například Michal Pleskot zpívá v několika muzikálech, Hanka Horká koncertuje s Asonancí a ostatní se musí taky snažit, aby se uživili. Původně jsem si s Jiřím Suchým myslel, že „trocha poezie nikoho nezabije“, ale pak jsem si uvědomil, že „v tom je ta potíž“.
autor je hudebním redaktorem Radia Proglas.
