V první části rozhovoru jsem si povídal s hudebníkem a publicistou Davidem Kolajou o jeho dvacetiletých zkušenostech z působení v Kanadě a USA. Probírali jsme zejména příležitosti začínajících kapel v zámoří. V druhé, závěrečné části jsme si povídali o úrovni muzikantů, vydavatelích a o dalších věcech, které stojí za srovnávání.
• Hovořili jsme o momentu, kdy kapela hraje pravidelně v klubu, má posluchače, natočila slušné demo, je na nějakém výběru a je místně známá…
Pokud je to "coverband", tak tam ještě nemusí dojít k zlomu. Hrají písně notoricky známé z rádií a z toho vybruslit je docela těžké. Pokud skupina, nebo muzikant zapadne do té škatulky nájemného muzikanta, který hraje přejaté věci od jiných, tak se z toho už nemusí vymotat.
• A když ta kapela začne zařazovat vlastní tvorbu, autorské věci?
Tak tady zas záleží na manažerovi, promotérovi. Ten v tom musí ucítit komerční úspěch. Jakéhokoliv druhu, ale musí to tam být. A na konci musí tušit peníze. Je to možná kruté, ale je to tak.
• Teď jen malou odbočku, co autorské festivaly, líhně talentů?
Je tam např. festival pro nové autory ve folku – Kerrville. Pořádá se už 30 let. Připomíná naši autorskou Portu, ale v masovém měřítku. Vždy od 1.1. zájemci posílají porotě svá autorská CD/MC plus poplatek $20, do soutěže přijmou jen prvních 600 přihlášených! Porota vybere 32 finalistů a ti vystupují v květnu na festivalu v Kerrville. Na galakoncertech vystupuje 16 vybraných a vítěz má před sebou koncertní turné, frekvenci v nahrávacím studiu za $3000 a další ceny. Tahle akce již objevila spousty talentovaných autorů – muzikantů.Tak a teď se pokusme o srovnání. Nejprve nahrávky.
• Jaká je profesionální úroveň nahrávek tady a tam?
Myslím, že diametrálně odlišná. Tady v Čechách jsou sice dobře vybavená nahrávací studia, ale velmi málo lidí, kteří s tím umí dělat! A ještě míň z nich jsou muzikanti. Nejhorší je, když za mixem sedí člověk, který není muzikant. Tady v Čechách je asi deset lidí, možná ani ne, co jsou opravdoví nahrávací profesionálové. Bohužel.
• A aranžování…
Další důležitá věc je aranžování. Když tady poslouchám produkci skupin a zpěváků, tak většina skladeb je po aranžérské stránce naprosto bez nápadu. Pěkná melodie a text ještě nemusí znamenat úspěch. To je forma, dobrý vklad k dalšímu zpracování. Ale tady je to finální výsledek. Tam studia buď přímo disponují nebo jsou ve spojení s kvalitním aranžérem. Samozřejmě super kvalita je zase o penězích. Promotér, manager musí být přesvědčený o komerčním úspěchu, pak to zainvestuje.
Možná, že tady víc než tam, se rozmáhá "samonahrávání". Zvukař, nebo někdo z kapely si dovybaví PC a nahrává na hard disk. A pak u toho zůstane. Kapela se spokojí s touto kvalitou, s tímto výsledkem. A pak to sama vydá.
• Dobře, pojďme přímo k věci, jak bys srovnal jejich a naši scénu. Jsou to lepší skladatelé, muzikanti, instrumentalisti?
Já si ani nemyslím, že jsou lepší. Oni se ale chovají mnohem profesionálněji. Věci dotáhnou do konce, do kvalitního konce viz třeba to aranžování. U nás si kapely přitáhnou ty nešvary z nahrávacího studia, ty nedotaženosti přímo na koncerty a tam v nich pokračují. A nebo obráceně. A proto, když někdo vyrazí za moře na zkušenou, má pocit, že tam hrají neskonale líp. A když se tady objeví jejich tuctová kapela, nemá tu konkurenci!
A nezapomeňme, že v zámoří kvalita pochází z několikanásobně většího výběru z počtu začínajících. Ale o tom už jsme mluvili na začátku.Vraťme se k hudebnímu průmyslu. CD jsou tam dostupnější. Tady 600 Kč za CD je skutečně pálka.
V Kanadě je nové CD – novinka v ceně od 10 do 15 dolarů.
• Takže – kopírují se tam CD, jako u nás?
Skoro vůbec ne. A není taky proč. V second handech nebo v CD shops stojí CD 4-5 dolarů. Kupovat prázdná CD, vypalovací mechaniku, to se tam snad vůbec nevyplatí.
• A zabíjí kopírování hudbu?
To je výmysl zdejší lobby, co naordinovala IFPI. Co asi zabiju, když si okopíruju Czákovou, nebo Vondráčkovou. Nabízí zdejší vydavatelé nějakou vyjímečnou kvalitu? Nabízí skutečný výběr? Menšinové žánry? Velmi málo a zřídka, tak koho teda zabíjím. Nějakou vydavatelskou a distribuční mafii, co uměle drží ceny nahoře? I u titulů, jako jsou výběry a různé Best of, kde se prostě bez dalších nákladů přehází hotové věci a prodává se to za šest stovek!
• Vidíš tady nějakou cestu?
Ano, vyloučit ze hry vícenáklady, zejména na distribuci a prodej a CD prodávat přes internet. V USA jede pokusně hudební server, kde zaplatíš jakýsi měsíční paušál a můžeš si z toho serveru stahovat, co chceš. Jsou dohodnuti s vydavateli, ale platí to zatím pouze pro zájemce z USA. Nebo někteří autoři prodávají svá CD přes své servery za zlomek ceny v obchodě. Dělá to tak třeba Prince.
• U nás v Čechách máme další zajímavost – Ochranný svaz autorský.
Tak to je skutečná nehoráznost. Soukromá firma má s podporou autorského zákona glejt od úředníka z ministerstva kultury, že někoho zastupuje. Protože se nejdřív nikdo nebránil, tak s jídlem rostla chuť a OSA začla vybírat za cokoliv. Příslušný zákon je ohebný, OSA neprůhledná. Restaurace zaplatí OSe za to, že třeba z rádia pustila Phila Collinse. Ale ten od OSy nedostane ani halíř. OSA to přerozdělí třeba Gotovi. Je jen otázka času, kdy se zástupci z OSy objeví s pokladničkou ve školách na hodinách zpěvu. To je taky veřejná hudební produkce. Ale je zajímavé, jak ta chobotnice roste. Například odpustila poplatky vodou zatopeným obcím. Jako nějaké Vysoké Blahorodí v dobrém rozmaru. Tak uplatňuje OSA zákon, nebo ne? Tam není o nějakém odpouštění ani slovo! OSA už je víc než zákon, víc než mafie. Je to vážná věc, novodobá hudební totalita.
• Dá se OSe vůbec nějak bránit?
Těžko, ale asi dá. Je znám případ nějakého hospodského, tuším že z Děčína, který se s OSA soudil, že po něm chce poplatky za puštěnou televizi v hospodě, např. za puštěný hokej (aby to přerozdělila např. Vondráčkové) a on to u soudu vyhrál!
Díky za rozhovor.
