Faron Young se narodil v Shreveportu na rodinné farmě. Záhy bylo zřejmé, že jej muzika, kterou slyšel všude kolem sebe, přitahuje více než farmaření a tak dostal svou první kytaru. Když končil základní školu, už zpíval v country kapele a v průběhu střední školy se stal pravidelným účinkujícím v Louisiana Hayride. Tam se také seznámil s Webbem Pierccem a padli si do oka tak, že spolu vyrazili na první společné turné po jihu USA. Hráli jako duo v různých nočních klubech.
V roce 1951 natáčí Faron Young první dvojici písní pro nezávislou firmičku Gotham – to ale neuteklo manažerům Velké firmy Capitol Records a vzápětí mu nabídli smlouvu. To bylo v roce 1952. Aniž by měl významné desky, byl již dost známý mezi countryovým publikem na to, aby byl pozván i do Grand Ole Opry. Zdálo by se, že se kariéry slibně rozjíždí, ale Faron místo toho vstupuje do armády a odchází do Koreje. Samozřejmě, ne bojovat, ale zpívat pro vojáky.
Těsně před odchodem do Koreje, natočil první úspěšný singl: Goin Steady, který se na začátku roku 1953 dostal až na druhé místo americké hitparády. A další úspěch následoval hned v létě: I can´t wait -ten byl nejlépe pátý. Po návratu z armády na podzim 1953 na tyto dva úspěchy navázal skladbou If you ain´t lovin a skladbou Žij rychle, miluj naplno a umři mladý (die young – hříčka s jeho příjmením) a to byl jeho první hit číslo jedna. V druhé polovině padesátých let se začal objevovat také ve filmech – jako první to bylo ve filmu Hidden Gun z roku 1955 a pak následoval nejméně dalších 10 filmů. Rovněž televizní show nezanedbával. Ve filmech také získal nejprve přezdívku Young (mladý) Sheriff, která se později změnila v Singing (zpívající) Sheriff. Série hitů pokračovala i v roce 1956 – např. písní I´ve got a five dollars nebo It´s a Saturday night či You are still mine. Evergreenem se stala další píseň : Sweet dreams a také začal spolupracovat s Donem Gibsonem – jako se skladatelem.
V roce 1962 odchází od Capitolu k Mercury a tím se mění i jeho styl – více se přiklání k popu – to naznačila i píseň Hello walls, která byla současně jeho posledním hitem č. 1 pro Capitol a byla i 12. na popové hitparádě. Byla to také jedna z prvních písní Willieho Nelsona, kterou nazpíval jiný interpret. S příklonem k popu přestal zasahovat nejvyšší příčky countryové hitparády, zato se ale stabilně držel v horní desítce obou žebříčků. V roce 1965 opouští Grand Ole Opry aby získal větší uměleckou svobodu a mohl více podnikat koncertní turné, než když byl svázán povinnostmi v Opry. Začal se také věnovat i jiným odvětvím kultury – podílel se na publicistické práci a vrátil se také více k honky tonku. Důkazem toho byla i píseň Wine me up a další následovaly: Your time is coming, If I ever fall in love nebo Step aside či It is four in the morning. Byl nadále častým hostem v TV pořadech a ani z Opry nezmizel úplně.
Sedmdesátá léta znamenala pro Farona Younga konec kariéry, ani přestup k jiné firmě nepomohl a žádný z jeho singlů se už nedostal do Top 40. V osmdesátých letech se věnoval koncertování, ale i různým obchodním aktivitám okolo muziky, ale začalo se mu také rapidně zhoršovat zdraví nevyléčitelnou nervovou nemocí a v roce 1996 se rozhodl skoncovat se životem. Zůstala po něm nejen muzika, ale i hodně publicistické práce na hudebním poli a podíl na výchově mladých talentů – paradoxně těch, kteří převzali otěže country v sedmdesátých letech.
