Podruhé v letošním roce se v sobotu 16. října sešli v náměšťské sokolovně písničkáři na Folkovém špízu, tradici zakládajícím minifestiválku folkových, country a trampských písní. A nebyl to festival nevýznamný, když uvážíme, že se tady křtilo a odbývala se premiéra zajímavého hudebního spojení. Díky pochopení zdejšího Městského kulturního střediska, podařilo se vytvořit příjemné a přátelské prostředí…
… v kterém se dobře zpívalo a hrálo nejen hlavnímu organizátorovi a duši celé akce, třebíčskému písničkáři Pavlu Pokornému, ale i dalším protagonistům toho sobotního večera. Pavel získal pro svůj festival například Magdu Brožkovou z Turnova či kobeřickou skupinu Bokomara, za českobudějovického Jardu Matějů, který uvízl kdesi na italských hranicích a do Náměště tak měl přece jenom poněkud daleko, úspěšně zaskočil zpívající novinář Radek Tulis ze Žďárska, slovem pak provázel valečský kantor Petr Jordán.
Zatímco Tulis s počáteční nervozitou se později do vystoupení položil tak, že trhal struny své kytary, což diváci ocenili uznalým potleskem, Brožková kontrovala znělým, ale laskavým hlasem, jímž také zaujala. Bokomara neměla chybu a hodnotit jakkoliv výkon Zdeňka Vřešťála, kterého si nejspíš lidé tohoto žánru znalí dobře pamatují ze skupiny Nerez či později Neřež, mohlo by se státi neslušným. Prostě přišel a zpíval. Dobře zpíval, to si dovolím přece jenom poznamenat…
Koho naopak si hodnotit dovolím, a budiž mi oba, či vlastně všichni odpustí, jsou třebíčští písničkáři, o kterých se mluví čím dál častěji, a troufám si tvrdit, že se ještě mluvit bude. Když jsem na počátku napsal, že Pavel Pokorný je duší Folkového špízu, pak musím poznamenat, že duši mají také jeho písničky. Je to vlastně taková dušička Pavlova, protože jak sám říká, píše ze života, a to především pak zkušenosti, nálady a zážitky vlastní. A v Náměšti jsem měl pocit, že zpívá a hraje tolik ze sebe, že jsem pochopil, čím tak nenápadně dobývá Prahu!
Ačkoliv na samém začátku představení, zlatým hřebem večera byla Hanka Hložková. V premiéře tady hrála a zpívala se svou skupinou, která se poprvé sešla někdy v polovině letošního srpna, říká si H-QUARTET, a v Náměšti byla výborná! Drobnosti rád pominu… Hanka však příjemně překvapila tím, že ať se skupinou či bez ní, dokáže se svým hlasem a smyslnými texty dostat divákovi pod kůži. A to má ještě takovou rezervu… no, raději ať čas tolik neutíká.
Pro Hložkovou byla Náměšť jistým milníkem v dosavadní mladé, ale úspěšné kariéře, protože tady kromě představení své skupiny pokřtila cédéčko. První. Trochu to sice trvalo, než ji přátelé přesvědčili, že ten ‚startovní‘ nosič pokřtěn být musí, zato po vystoupení bylo zřejmé, že si svého nesporného úspěchu náležitě užívá. Koneckonců bylo příjemné vidět nefalšovaně šťastného člověka a snad nebude příliš neskromným přání, aby to Hance vydrželo co nejdéle.
Spokojený byl ovšem také Pavel Pokorný. Křtil Hančino cédéčko, ale především může mít dobrý pocit z toho, že nadějné mladé písničkářce umožnil ukázat to, co ona sama dosud skromně odmítala – totiž že patří k ‚dospělým‘ protagonistům tohoto žánru a příslušná scéna s ní musí vážně počítat.
František Jůza (článek byl převzat z trebicnews.cz se svolením autora a vydavatele.
