Glen Campbell nebyl ani tak autorem, byl především interpretem, zpěvákem a studiovým muzikantem. Dbal však na zvuk svých písniček a jeho poznávacím znamením byly bohaté aranže s převažujícími steelkytarami a lesy smyčců. Jako studiový muzikant nahrával v Los Angeles s Monkees, Elvisem Presleym, Frankem Sinatrou i Merle Haggardem a úspěšným sólovým zpěvákem se stal až koncem šedesátých let. Ve své sólové kariéře ale plně zúročil zkušenosti studiového hudebníka.
Glen Campbell se narodil ve státě Arizona a svou první kytaru dostal už ve 4 letech. Hrát se na ní učil od svých různých příbuzných a vydrželo mu to celé dětství. Samozřejmě, že také zpíval v místním kostele a když mu bylo 14, začal vystupovat s různými místními countryovými i jazzovými soubory, včetně kapely svého strýce. V 18 letech založil vlastní kapelu, Western Wranglers a začal cestovat po americkém jihu. Po čtyřech letech zakotvil jako studiový muzikant v Los Angeles. Tak se pro něj skončila padesátá léta.
V L.A. si záhy vysloužil reputaci excelentního kytaristy a hrál na deskách Rickyho Nelsona nebo Bobbyho Darina. V roce 1960 chvíli působil v rock and rollové skupině Champs a v roce 1961 vydává svůj debutový singl u malé gramofonové firmy – dosahuje na 62. místo hitparády. další singl, už u firmy Capitol v létě 1962 byl dva týdny na 72. místě hitparády – zatím tedy nic moc. Glena to celkem nevzrušovalo, své sólové singly natáčel spíše mimochodem, především byl uznávaným studiovým muzikantem, natáčel s Presleym, Sinatrou, Haggardem, a tak jeho třetí sólová deska, která se umístila hned na 20.místě hitparády jej nechala klidným.
V roce 1965 se stal na několik měsíců hostujícím členem doprovodu Beach Boys. Beach Boys mu nakonec nabídli i stálé angažmá, ani to jej ale nezviklalo od studiového natáčení pro různé umělce. Mateřská firma Beach Boys, vydavatelství Capitol ale Glena nepouštělo ze zřetele a nabídlo mu dlouhodobý kontrakt. první píseň, kterou vydal v rámci tohoto kontraktu, The Universal Soldier byla 45., a další, Burning Bridges byla už 18 – to bylo v roce 1967.
V roce 1967 se do Glena opřela i gramofonová firma, vydala mu jeho verzi písně Johna Hartforda Gentle on my Mind , a ta dosáhla horní čtyřicítky obou amerických hitparád – popové i countryové – a bylo rozhodnuto. Následující By the time I get to Phoenix už byla na countryové hitparádě druhá a na popové 26. Na nejvyšší příčku pak vzápětí v roce 1968 dosáhla I wanna live a následující Dreams of the everyday housewife byla 3. V roce 1969 mu televize CBS nabídla vlastní pořad a Glen Campbell se stal countryovou hvězdou a popovou superhvězdou. Píseň Gentle on my Mind mu vynesla i cenu Grammy za rok 1967.
Na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let měl celou řadu hitů číslo jedna: Wichita Lineman, Galveston, Try a Little Kindness nebo Honey Come Back. Natočil také několik duetů s Bobbym Gentrym a také se začal věnovat filmu. V průběhu sedmdesátých let ale začala jeho hvězda trochu pohasínat, jeho TV show byla zrušena a on to celé nesl docela těžce – za podpory drog a alkoholu. Úplně se této závislosti nezbavil ani při svém návratu v roce 1975 s písní Rhinestone Cowboy – tento návrat vyvrcholil v roce 1977 písní Southern Nights, která dosáhla na vrchol obou hitparád.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let prožíval období lehké popularity, jeho písně se v hitparádách průběžně objevovaly po celá osmdesátá léta a Glen se postupně zbavoval i závislosti na alkoholu a drogách až v polovině osmdesátých let obrátil svou pozornost ke křesťanské víře. Poslední vstup do hitparády měl v letech 1988 a 1989. V devadesátých letech se už věnoval odpočinku, golfu a svému divadlu, s názvem Goodtime Theather v Bransnu, v roce 1994 napsal také autobiografii s názvem Rhinestone Cowboy, podle jednoho z nejúspěšnějších hitů.
Naprostou většinu zmiňovaných písní uslyšíte v pořadu Countryrádia Zadáno pro legendy v sobotu 17. ledna v 18.00.
