Podle historie z vašeho webu vznikl Grandis z Lištiček právě před deseti lety, na jaře 2004. Slavili jste?
Veronika: …Jak se ukazuje, napsala jsem na web dezinformaci. Grandis vznikl až v roce 1995, takže slavit se bude až příští rok, a to ve velkém stylu: pronajmeme si strahovský stadion a uspořádáme mega show, která o půlnoci vyvrcholí čtyřicetiminutovým ohňostrojem…
Eva: …A několik dní předem bude nad Prahou létat reklamní vzducholoď. V rámci promo akcí budeme ke každé vstupence (počítáme tak v ceně 4.000 Kč) rozdávat naše Oficiální Grandis Demo 2003.
Martin: Na akci dorazíme s půlhodinovým zpožděním v luxusních limuzínách a na jeviště vystoupíme po červeném koberci v přímém televizním přenosu vysílaném do šestatřiceti zemí.
Eva: A Spirituál Kvintet nám bude na koncertě zpívat sbory.
Bylo tehdejší rozšíření o pánskou část z dnešního pohledu přínosné? Nechtěli jste (nebo nechtěli byste) se rozšířit ještě o další hráče a další nástroje?
Eva: Jak se zdá, rozšíření kapely o mužskou sekci bylo přínosné, protože jinak bychom je už dávno vyhodili.
Jitka: Tenkrát se ozývaly hlasy, že nám to může ublížit, jelikož ztratíme punc výjimečnosti. Ale nelitujeme toho. Před deseti lety jsme byly výjimečné, protože jsme byly mladé, roztomilé a v podstatě nevinné dívenky, o čemž bychom se stoupajícím věkem přesvědčovaly čím dál hůř.
Veronika: Grandis je založený na vokálech a nástroje jsou pouze volitelným doplňkem. Housle, flétny, sem tam nějaké to bendžo nebo například fujara by nebyly špatné, ale kdybychom nabírali stále nové a nové nástroje, stali bychom se nejspíš takovým folkovým big bandem. A to by bylo… Počkat, to by nemuselo bejt špatný!
Lištičky spolupracovaly se Spirituál kvintetem, například na desce „Hanba nám!“ A co Grandis? Máte obecně nějakou kapelu nebo osobnost, které hostujete, která vás podporuje, radí vám a vůbec vám nějak pomáhá?
Eva: Spirituál Kvintet se k nám pořád chová hezky – pozvali si nás už na několik koncertů a Jiří Tichota navíc pěkně uvedl několik našich písniček v rozhlasovém pořadu Samomluvy s hudbou, který se vysílá na stanici Praha (ČR 2), a napsal milé povídání na přebal našeho oficiálního dema vydaného loni.
Není vaše orientace na spirituály a tradicionály příliš omezující? Zkoušeli jste se vydat někam jinam, třeba do jazzu?
Eva: Multivokální spirituály, tradicionály a gospely tvoří základ našeho repertoáru. Ostatní věci, jako jsou americké folkové písně, anglické lidovky, africký zpěv lovců lvů, mexická koleda a jiné podobné úlety jsou jen zpestřením. Jako kapele nám to vyhovuje.
Veronika: Já bych se vydala kamkoli – do jazzu, do rocku, do blues, do lidovek… Jediné, co mi prochází, jsou ty lidovky. Kromě koled už jsme udělali jednu o nic netušícím Janíčkovi, kterého jeho milá sladkým pozváním vyláká na otrávenou snídani, a teď pracujeme na další, v níž se venkovské děvče rozhodne doprovázet svého milého na vojnu, a aby jí to u vrchnosti prošlo, vezme to přes císařskou komoru. Úžasný příběhy!
Eva: Tak dobře, upřesňuji: větší části kapely náš repertoár vyhovuje.
Už sedm let fungujete ve stejné sestavě. Jak se vám to podařilo? Jak zvládáte ponorkovou nemoc?
Radek: V naší sestavě čtyř ženských a dvou chlapů není na konflikty dost prostoru. Kdyby to bylo naopak, bylo by to horší.
Martin: My se máme rádi.
Veronika: Usmiřovací grupáč v pravou chvíli dělá divy!
Martin: O tom, že bychom si po takové době snad měli začít lézt na nervy prostě nepřemýšlíme – kdybychom se tím zabývali, asi se vážně rozpadneme…
Veronika: Jsme takový smírný, nekonfliktní spolek a ve sporných situacích rozhoduje většina. Většinou. Nebo já.
Martin: Nebo někdo jinej…
Lištičky dosáhly před 11 lety na druhé místo v soutěži o Krtečky – takže ho získaly? Zdá se mi, že Grandis už podobné úspěchy nezopakoval, je stálý účastník různých Port a konkursů, ale málokdy z Prahy někam postoupí. Mrzí vás to? Není potřeba něco změnit, aby konečně prorazil?
Radek: Porotu?
Eva: Jestli si dobře vzpomínám, tehdy se ještě Krtečci nerozdávali. Lištičky byly na druhém místě v soutěži o Objev roku. K druhé části otázky – neřekla bych, že jsme neúspěšní: loni jsme prošli konkurzem a zazpívali jsme si na Folkové Růži v Jindřichově Hradci. Bylo to poprvé po několika letech, kdy jsme se ukázali na konkurzu Zahrady, takže to nebyl tak špatný výsledek. Na Portu jsme se letos nehlásili. Kapela Grandis byla také jedna z prvních pozvaných na Spiritual Fest 2003. A sami nebo s hosty (například s Myšáky, Vnitřním světlem, sborem Sonaglio a jinými) jsme na podzim odzpívali a odehráli asi patnáct koncertů – a například v září na Klamovce si nás lidi vytleskali hned třikrát…
V Grandisu jsou čtyři dívky, a to ve věku, ve kterém jiné už běžně zakládají rodiny a na koníčky přestávají mít čas. Nebojíte se toho, nehrozí, že Grandis skončí hromadnou mateřskou dovolenou?
Veronika: Především děkuji za použití laskavého výrazu „dívky“. Co se mateřství a otcovství týče, Radek má tříletou puberťačku Aničku, Eva dvouletého andílka Jindru, a když půjde všechno dobře, stane se tátou v listopadu i Martin. Bára, Jitka ani já zatím o dětech neuvažujeme, ale jestli se budeme i v budoucnu takhle pěkně spravedlivě střídat a každý rok se narodí jedno kapelové dítko, určitě to nějak zvládneme.
Fotografie byly převzaty z webu Grandisu: http://grandis.bonpart.cz.
