Minulé úterý se v Balbínce křtilo. Po dlouhé době Jakub Noha a Nohaband vydal CD s názvem RYBA nebo PTÁK (nebo jiné zvíře). Před osmou už se nedalo sehnat místo, přišla řada zajímavých hostů a příznivců skupiny a nálada byla 1a.
Nohaband zahájil v umírněnější sestavě bez bicích, na které na malém jevišti v Balbínově hospůdce nebylo místo. Přesto sestava byla i beztak zajímavá: tři kytaristi, hrající svorně na Fendery, vzadu jištěni baskytaristou s nástrojem téže značky.
Jakub Noha, 18.3.2003 Jakub Noha je osobnost, působící v našich hudebních vodách desítky let. Má v genech muziku let šedesátých počínaje Beatles, navždy je zasažen stylem rhytm‘ n‘ blues let sedmdesátých a okořeněný osobnostmi typu Neil Young později. Když k tomu přičteme vlivy jeho kamarádů a minulých spoluhráčů typu Oldřich Janota, dokonale to promícháte a podáváte jako vždy hodně horké, je vám už možná jasné, jak hudebně složitý a neuchopitelný Jakub Noha je.
Jeho písně jsou komponovány nejdříve jakoby v čisté a harmonické melodii, poté zality do drsné bluesové formy a zpívány s lehkostí a též všemi pocity a expresí, co přináší blues a s trochou Janotovského přednesu zároveň, pak už se (snad) trochu blížíme k popisu hudebního světa Jakuba Nohy.
Nohaband je kapela proměnlivá, jištěná členy Jakubovy rodiny. Tentokrát se u kytary představil syn Vojtěch. Je zajímavé, jak se dá hudebně sblížit cítění ob jednu generaci. Až do této doby jsem se domníval, že to není možné. Ale na stylu hry se dá poznat, co je v duši a co se předstírá. Další osobností koncertu byl bezpochyby kytarista, rocker Petr Bublák, zvaný Bubák. Na kytaru hraje takovým zvláštním stylem, jakoby mimoděk až neorganizovaně mačká struny, ale výsledek je překvapivý a přesný, hudba přímo z muzikantova nitra. A nakonec vzadu Marek Štulír s baskytarou. Dlouho mi nebylo jasné, jak se tenhle muzikant (Jarret) k Nohovi vůbec přinatrefil. Před koncertem jsem si s Markem dlouho povídal a je to na zvláštní článek, který pro InternetFOLK připravuju na příště.
Nohaband v Balbínově hospůdce
Nemohu nevzpomenout na vystoupení hostí, zejména na osobnost mně vždy milou – Luboše Nohavicu. Při jeho písních, zhudebněných básních, mám vždy tak trochu dojem, že tvořit něco dalšího je veskrze zbytečné a marné.
K recenzi premiérového alba se ještě vrátíme, ale chcete-li slušet Nohaband v plné síle, pak vás zvu 4. dubna do Rafklubu na Hanspaulce. Hostí a kapel tam má být víc než deset. A to si určite nenechte ujít.
