Původně jsem o tomto koncertě vůbec nechtěl psát. Prostě jsem šel za trochou muziky a zábavy, kterou nám žádná televize nenabízí. Ale večer se nadmíru vyvedl a tak se s vámi podělím o příjemné zážitky.
O co že vlastně šlo? O koncert trojice písničkářek pod společným názvem Ježibabinec (Martina Trchová, Žofie Kabelková, Magda Brožková) a kapely z Košic s názvem Bobova diéta. Celá akce se konala ve sklepení, kterému se říká Damúza v pátek 20. února 2004. Tolik faktografie.
Do Damůzy se mnoho lidí nevejde, ale stejně jsem měl ještě pět minut před začátkem programu pocit, že se bude hrát před prázdnými židlemi. S úderem osmé ale dorazilo publikum okupující do té chvíle bar o patro výš a tak moc prázdných židlí nakonec nezůstalo. To už ale „sál“ potemněl, světýlka začala blikat a za mikrofony se přihnaly tři ženštiny nevábného vzhledu, začaly vyhrožovat snědením a jinými útrapami a to vše v melodiích a rýmech, doprovázeny kytarou jedné z nich, pěkně vybělenou lebkou, krkavcem na odposlechu a jinými proprietami k čarodějnictví patřícími.
Přiznám se, že jsem Ježibabinec již viděl, ale k tomuto představení měl tenkrát daleko. Jen je škoda, že společné čarodějnické písně mají děvčata secvičeny jen tři.. Další produkce již byla vybrána z jejich běžného repertoáru. Nebudu zde tentokrát hodnotit kvalitu zpěvu či hry na kytaru. O to zde nešlo. Účelem Ježibabince je – alespoň podle mě – pobavit. A to se 100% povedlo. A že Magda Brožková zpívá ještě lépe než jindy, když se nemusí soustředit na kytaru, že Žofie Kabelková je utajený herecký talent… to už je jen navíc.
V první části večera jsem se tedy královsky bavil a čekal trochu s obavami, zda hosté ze zahraničí nepojmou svou prezentaci příliš vážně a zda programu – jak se říká – nespadne řemen. Ale mé obavy se ukázaly býti zbytečnými. Již v úvodním projevu nám frontman kapely Peter Molitoris (řečený Molko) představil nejen přítomné členy Bobovy diéty, ale i nepřítomného Boba (a významně se přitom díval na, po Ježibabinci zapomenutou, lebku…), či skvělého jazzového hráče na triangl, který ovšem je zaneprázdněn přípravou své sólové desky a tak večer nevystoupil.. Nejspíš jste již pochopili, že i v druhé části večera nebyla o humor nouze.
Zde si ale dovolím zhodnotit i hudební složku. Byl jsem totiž překvapen velkým posunem, který kapela od Zahrady, kde jsem ji slyšel naposledy, udělala. Nejde tedy o posun žánrový, ale o posun kvalitativní. Hlavně Silvia a Tinka – tedy obě zpěvačky – se velice zlepšily. Bobova diéta nedisponuje zrovna velkým nástrojovým obsazením, v podstatě zde najdeme jen kytaru a baskytaru, ale množství bubínků, řehtátek, chrastítek a klapátek způsobuje, že zvuk je přesto velmi plný a pestrý.
Přiznávám se bez mučení, že jsou některé koncerty, kdy si po druhé písničce říkám: „proboha, kdy už bude konec!“ ; zcela opačný jev nastal na zde popisované akci. Na hodinky jsem se ani jednou nepodíval a když byla ohlášena poslední píseň, byl jsem překvapen. Takže pokud někde narazíte na plakátek Bobovy diéty, rozhodně zajděte. Nudit se nebudete! A pokud nechcete čekat na náhodu, ale aktivně si zjistit, kdy a kde Bobova diéta hraje, koukněte se na jejich www stránky.
