Merle Haggard se narodil 6/4/1937 a dětství strávil spolu se svými rodiči často na cestách – téměř kočovný život vedli ve svém obytném automobilu. Otec byl muzikant – než si vzal manželku Florie, která skrze svou víru na něj neustále naléhala aby zanechal hraní v barech. Hudba ale u Haggardových měla své pevné místo a první kytaru dostal ve dvanácti letech od svého staršího bratra.Po smrti otce ale začaly s Merlem problémy. Ve 14 letech utekl se svým kamarádem z domova a hráli po barech za 5 USD a pivo, kolik vypijí. Duo se pojmenovalo The Fun Center. Zde a le také začaly opravdové problémy – poprvé byl uvězněn a pak absolvoval i několik pobytů v nápravných zařízeních pro mladistvé. O bylo začátkem padesátých let.
Opravdové hudební začátky přišly, když společně se svým kamarádem před vystoupením Lefty Frizzella v Bakersfieldu v zákulisí Leftymu zahrál a zazpíval pár svých písní. Lefty byl okouzlen a hned ho pozval na jeviště. Úspěch ale zatím na obživu nestačil, a tak Merle pracoval také jako dělník na ropných polích a po večerech hrál v klubech. V roce 1956 se oženil a po vzoru svých rodičů začal také žít v obytném automobilu, což mu dodávalo pocit svobody. Svobody až tak veliké, že kvůli finančním problémům se opět zapletl do loupeže a byl poslán do San Quentinu – původně na 15 let.
Během pobytu ve vězení jednak jeho manželka otěhotněla s jiným mužem, ale také se Merle seznámil s Caryllem Chesmanem, a rozhovory a meditace s ním vedly ke změně jeho životních priorit. Jistě k tomu přispěla i vězeńská práce, kterou se Merle snažil dělat poctivě, také se ve vězení vzdělával a tohle všechno dohromady znamenalo, že mu bylo vyhověno při opakované žádosti o milost. Po návratu z vězení se Merle Haggardovi opět začalo dařit i v muzice a nic už nestálo v uplatnění jeho talentu. Bakersfieldský styl country se mezitím ujal díky Bucku Owensovi a Merle Haggardovi se zalíbil. Začal opět hrát v klubech a bylo to už i k uživení. Singl, vydaný u malé firmy ale ještě úspěch neměl. V roce 1962 se setkal v Las Vegas s Wynn Stewartem, kterého zaujal podobně, jako před lety Lefty Frizella a tak Merle začal vystupovat se Stewartovou doprovodnou kapelou a Wynn sám nazpíval několik Haggardových písní – a měly úspěch. Na oplátku Wynn dovolil natočit Haggardovi svou melodii Sing a sad song a ta byla v Haggardově podání na hitparádě v r. 1964 na 19. místě.
Do povědomí posluchačů se Merle Haggard začal v polovině šedesátých let prosazovat, dříve než vlastními písněmi, především svými verzemi písní svých , v té době již slavnějších kolegů, nebo duety. Jeden natočil i s Bonnií Owensovou – Just between two of us. Dále převzal hit Liz Andersonové My friends gonna be a strangers a ten mu kromě hitparádové účasti vynesl i kontrakt s firmou Capitol. Jeho první vlastní píseň u capitolu moc úspěšná nebyla, ale už hned ten další, Swinging doors se stal hitem č. 5 na jaře 1966. Další píseň, I´m lonesome fugitive už dosáhla na vrchol hitparády. A tento rok byl i prvním veleúspěšným v Haggardově kariéře – stal se zpěvákem roku a získal cenu i za duet s Bonnií Owensovou.
V letech 1967 a dalších Merle Haggard stoupal po schodech úspěchu a slávy a stával se také uznávaným reprezentantem bakersfieldské country. I v letech 1969 a 70 sbírá všemožná ocenění. Sedmdesátá léta jej již zařadila mezi veličiny žánru, a mohl rozšířit i své aktivity. Bob Wills, kterému hrál na jeho posledním albu mu před svou smrtí věnoval své housle, v roce 1977 změnil gramofonovou firmu – přešel od Capitolu k MCA a později pak k Epic, zahrál si v několika filmech , spolupracoval s Clintem Eastwoodem na písničkách k jeho filmům, a v roce 1981 publikoval první díl své autobiografie. V polovině osmdesátých let natočil úspěšný duet s Willie Nelsonem Pancho and Lefty a další třeba s George Jonesem. Po polovině osmdesátých let ale už také pomalu začíná klesat frekvence jeho účasti v hitparádě. Na tom, že se stal legendou hudební i životní a že v jeho stopách šla řada dalších interpretů to už ale nic nezměnilo.
