Pátého června 2004 jsem se neplánovaně dostal na jeden festival. Ne všechno, co jsem tam viděl, souviselo s hudbou, rád bych se ale zastavil u jedné účinkující kapely. Její název jsem bohužel nezachytil (moderátorovi jsem v podstatě nerozuměl, i když musím uznat, že se snažil), případní zájemci si však informace jistě dokážou najít na Internetu.
Drátování a zvučení trvalo hodně dlouho, protože kapela byla početnější a hráči vesměs náleží do kategorie "mládež" – zřejmě ještě nemají dostatek zkušeností z podobných akcí. Publikum čítající v tu chvíli několik desítek lidí však bylo velmi tolerantní. Do přípravy vystoupení se zapojila i umělecká vedoucí souboru a pomáhala muzikantům instalovat mikrofony či dokonce dolaďovat nástroje (naštěstí sluníčko toho dne příliš nesvítilo), nakonec se tedy vše podařilo a hudební produkce mohla začít.
Jsem na rozpacích, mám-li tuhle muziku zaškatulkovat (ono se to dnes stejně už moc nenosí). V obsazení hrají prim strunné nástroje (dokonce i cimbál nebo něco podobného) a všemožné flétny a jejich odvozeniny. Podle zvuku bychom tedy kapelu vcelku oprávněně mohli zařadit mezi tisíce dalších souborů prezentujících skotskou a irskou lidovou tvorbu nebo alespoň keltskými skladbami inspirovaných. Zde však přicházejí ke slovu také netradiční melodické a harmonické postupy evokující spíše ďábelské bluegrassové instrumentálky nebo dokonce asijské motivy, aniž by však tyto vlivy spolu nějak kolidovaly. Kapela obecně klade důraz na instrumentální tvorbu, což ji také odlišuje od ostatních (kromě toho ji lze snadno poznat podle červených stejnokrojů).
Tréma, kterou bylo možné vycítit při přípravě vystoupení, muzikanty úplně neopustila, i přesto však podali velmi kvalitní výkony a tento recitál mohou oprávněně považovat za krok vpřed. S dalšími zkušenostmi pak časem naroste i muzikantská jistota, která mladým muzikantům trochu chyběla. Pokud na sobě nepřestanou pracovat, nebudu překvapen, zapíší-li se do povědomí posluchačů tohoto hudebního žánru.
Někteří čtenáři už asi pochopili (a ostatní mi snad odpustí), že jde o recesi, byť založenou na skutečném zážitku. V Taipei, hlavním městě Tchaj-wanu, totiž probíhal čajový festival a jeho součástí bylo vystoupení dětského hudebního tělesa (zřejmě z nějakého místního ekvivalentu lidové školy umění). Chtěl jsem zejména ukázat, že není nutné (a mnohdy ani rozumné) brát články hudebních či jiných kritiků příliš vážně – vždyť stačí jen kosmetické úpravy, a mohl bych svůj výtvor použít v reportáži z nějakého folkově-countryového festiválku u nás…
