V sobotu 22. března, čtyři dny po koncertě v pražské Balbínově poetické hospůdce, představila kapela Nohaband v Brně ve Staré pekárně své nové album. Výběr klubu nebyl náhodný. Právě zde v moravské metropoli na Štefánikově ulici totiž loni vznikla podstatná část téměř 80minutové kolekce Ryba nebo pták (nebo jiné zvíře).
Pětičlenná sestava desetiletého Nohabandu zahájila koncert krátce po dvacáté hodině. Začínalo se stejně jako na desce, to znamená skladbou Ryba nebo pták. Následovaly písně například o vlaštovkách (Vlaštovky, myš, kočka, úhoři a koně), o komárech (Komáři v horké noci), dostalo se na mé oblíbené Kotě (se zajímavou zpěvákovou exhibicí v refrénu) a na další skladby z prezentovaného alba. Autor Jakub Noha posluchačům prozrazoval, ve které písni se objeví jaký živočich – skladby bychom mohli rozdělit na ty o rybách, o ptácích a o „jiných zvířatech“.
Přiznám se, že na samostatném koncertu Nohabandu jsem byl poprvé, i když mám Nohovy skladby rád už delší dobu. Nemohu tedy srovnávat, ale měl jsem pocit, že kapela byla v sobotu ve vynikající formě. Jedinou výtku mám snad k tomu, že souzvuk tří kytar (Petr Bublák, Jakub Noha, Vojtěch Noha) chvílemi přehlušoval texty, které jsou v případě Nohabandu velmi důležité. Avšak srdce milovníka pořádné rockové muziky vycházející z kořenů muselo pookřát. Sestavu doplňuje výborný basista Marek Štulír a na bicí hrál Jakubův bratr Honza (oba též členové libereckého Jarretu).
Samotný akt vítání nového cédéčka na svět a jeho symbolické polévání alkoholickou tekutinou (po písni s příznačným názvem Připomínáš déšť) nemá smysl dopodrobna popisovat. Sluší se snad uvést, že oním litím byla pověřena moje maličkost a že jsem kapele mimo jiné popřál, aby se jí dařilo víc než dosud účinkovat na festivalech. (Zkuste si vzpomenout, na kolika větších akcích jste třeba loni Nohaband slyšeli. Asi jich mnoho nevyjmenujete, což je velká škoda…)
V druhé polovině programu měli posluchači možnost porovnat hutný kapelový zvuk s tišším písničkářským blokem Jakuba Nohy. Do kontrastu můžeme postavit například sedmiminutový valivý bluesrock Pes tu chcíp a folkovou Píseň plísní. Došlo i na písně, které se na desku dostaly, i když tam původně být neměly (Na věky/Motýlí hra). A naopak – kapela hrála i převzaté skladby, které na desce být měly, ale kvůli průtahům s vyřizováním autorských práv na ní nakonec scházejí (Valčík s Matyldou).
Jak už to na rockových koncertech bývá, výhodu měl ten, kdo měl desku dopředu naposlouchanou nebo kdo Jakuba Nohu sleduje už delší dobu. Namísto (někdy obtížného) soustředění na texty si mohl plně vychutnat celkový dojem z písní. V malém prostoru Pekárny sedělo snad kolem 60 diváků, což v tomto případě není málo. Bylo vidět, že nejsem sám, komu se výkon Nohabandu líbil. Publikum si vytleskalo tři přídavky a právě tím třetím mi Jakub Noha udělal úplně největší radost. Bylo mi totiž hodně líto, když ve výše zmíněném písničkářském bloku chyběla píseň Ovce. Tuto mollovou melodii s krásným poetickým textem mám totiž z celého alba nejraději. A tak její volba za poslední přídavek byla krásnou a tichou tečkou za večerem, nabitým energickým rockem.
