Šestice muzikantů, Jeff Hanna, kytarista a zpěvák, dále kytaristé Bruce Kunkel, Jackson Browne a Ralph Barr, zpěvák, basista mandolinista a banjista Les Thompson bubeník Jimmie Faden měli štěstí, že v roce 1965, kdy se potkali, probouzel se v Kalifornii zájem folkrockové hnutí. První dva jmenovaní hudebníci se znali ze školy, další dva se připojili díky kytarovému obchůdku, který vlastnili a začali hrát příležitostná vystoupení v klubech. Tam se k nim připojil zbytek kapely a skupina byla na světě. Díky už zmíněné vlně zájmu o syntézu country, rocku a folku si jich brzy všimlo hudební vydavatelství Liberty Rec. A své debutové album vydávají celkem rychle v roce 1967. Jak bylo snadné natočení alba, tak byla snadná i cesta ke slávě – hned první singl z alba byl hitem a kapela, která se na počátku svezla s vlnou zájmu, začala tuto vlnu řídit a usměrňovat – zpočátku ale jen v očích veřejnosti odborné, protože další tři alba se setkala s nezájmem publika.
Nu a pak už to šlo ráz na ráz – po debutovém albu vydávají ještě v témže roce desku druhou, Ricochet, ta se setkala s nadšením kritiky, ale nezájmem publika. Kapela prošla personálními změnami, které vedly k elektrifikaci zvuku – paradoxně odešel Bruce Kunkel, který tuto změnu v kapele od začátku prosazoval. První „elektrické“ album vyšlo v roce 1968, jemnovalo se Rare Junk a následovalo živé album v květnu 1969 – obě opět nedosáhla úspěchu alba prvního, skupina byla zklamaná a chystala rozchod. Nakonec ale z rozchodu bylo jen několikaměsíční odmlčení, během kterého hudební vývoj šel dál směrem, který kapela naznačila na svých předchozích albech a posluchači začali doceňovat, čím na konci 60tých let pohrdli.
V roce 1970 kapela obnovuje činnost, opět obměňuje členy – nyní hraje v sestavě Hanna, Faden, Thompson a nový člen Jim Ibbotson, manažerem a producentem se stává Bill McEuen a vydávají album Uncle Charlie and his dog a v zápětí v roce 1972 album The Good times, na kterém nalezli vyvážený poměr rocku a country. V té době také několik rockových skupiny vyrazilo do Nashvillu načerpat inspiraci a najít třeba společný jazyk s countryovou komunitou. Ta, reprezentovaná zejména klasiky hleděla na rockery nedůvěřivě ale producent Bill McEuen se rozhodl, že to zkusí i s NGDB – ale trochu z jiné strany, právě díky jejich minulosti – a povedlo se – skupina natočila několik klasických písní společně s Roy Accuffem nebo Earlem Scruggsem – tito klasici sice byli skeptičtí, ale odhad vývoje muziky měli a proto souhlasili se spolupráci s NGDB. Výsledné trojalbum Will the circle be unbroken vyšlo v roce 1973 a sklidilo úspěch na obou stranách – u příznivců country i rocku – prodalo se ho na milion kusů a odborníci nešetřili chválou na zdařilou syntézu.
V roce 1974 se NGDB redukoval odchodem Thompsona na kvartet a v sedmdesátých a osmdesátých letech vydává jedno album za druhým a každé nějakým zásadním způsobem promluvilo do tehdejší muziky – jmenujme třeba Stars and Stripes Forever z roku 1974, retrospektivní trojalbum Dirt Silver and Gold nebo An American Dream z roku 1980. V polovině sedmdesátých let zůstalo ze skupiny jen trio zakladatelů a tak na nějaký čas zkrátili i název na The Dirt Band a zjemnili zvuk skoro až k mainstreamu. Zpět ke svému zvuku, jménu a potažmo i slávě se vrátili na počátku let osmdesátých a představili se jako akustická kapela. Změnili také poprvé vydavatelství – od Liberty rec. přešli k RCA. V roce 1989 natočili album Will the circle be unbroken 2 opět s klasiky, či spíše v té době už veterány country musica připojil se k nim i Johnny Cash nebo Ricky Skaggs, ale přizvali i umělce začínající – např. Rosanne Cash nebo Mary Chapin Carpenter. . Nu a toto album získalo několik cen CMa i Grammy za vokální projev sólový i skupinový. V devadesátých letech se kapela přiblížila svým hledáním syntéz až k bluegrassu.
NGDB, kteří příští rok oslaví 30 let od svého založení, byli současníky – abych jmenoval z jiných hudebních žánrů – např. skupiny Byrds a jak už jsem říkal v úvodu pořadu, nastoupili cestu příklonu country k rocku, v době , kdy countryoví interpreti, pokud se pokoušeli o žánrové přesahy, inklinovali spíše k folku. NGDB tak položili základní kameny pro stavbu, kterou pak dokončily Alabama nebo Eagles a ke které se později přidali i tzv. noví tradicionalisté a dokonce i hvězdy klasické country, které se nebály fůzí stylů a viděly vývoj této hudby hodně dopředu. I na přelomu tisíciletí patřila kapela k těm, které ukazují možné cesty vývoje muziky, aniž by se příliš vzdalovaly od jejích kořenů.
