Legenda, kterou na vlnách Countryrádia uslyšíte v sobotu 31.1. v 18.00 bude na jednu stranu velmi stará, její kořeny sahají až do 40tých let, na druhou stranu relativně mladá – své hlavní působení na hitparádách datuje do přelomu let sedmdesátých a osmdesátých – výrazně ovlivnila vývoj k moderní country, ačkoliv stejným způsobem předtím ovlivnila i muziku gospelovou.
Oak Ridge Boys začínali jako gospelová kapela a ačkoliv na přelomu 70tých a 80tých let modernizovali svůj zvuk a tím se zařadili mezi country-popové kapely, jejich gospelový původ je ve většině jejich písní znát trvale. Pro jejich začátky musíme ale až do roku 1942, do našeho již dobře známého Knoxvillu, kde již působilo několik gospelových sdružení. Vedoucí zpěvák jednoho z nich, Wally Fowler se rozhodl kolem roku 1945 osamostatnit a prorazit s gospelovou muzikou do světa. Šlo to poměrně dobře – první desku natočili v roce 1947 a v tomtéž roce vystupovali i v Grand Ole Opry. Jako název si zvolili místní pojmenování Oak Ridge.
V první polovině padesátých let došlo kolem členů kapely k řadě personálních změn, název a značku Oak Ridge si však stále nějaká část muzikantů držela. A jak se ukázalo, vyplatilo se to, i když kontinuita personální byla vlastně přerušena. V roce 1956 Wally Fowler skupinu rozpustil a jméno prodal Smithu Gatlinovi, který založil zcela novou kapelu a do názvu přidal v roce 1961 chlapce: Oak Ridge Boys. Změna soundu kapely se pak v polovině šedesátých let prohloubila příchodem zpěváků Williama Lee Goldena a Duanna Allena a aranžováním skladeb s použitím prvků folku a country.
V druhé polovině 60tých let skupina pokračovala v proměně svého zvuku, postupně přibývaly bicí a měnila si i image. Skupina si tím ovšem kromě rostoucí popularity vytvářela i své kritiky, kteří jí vytýkali zanášení světských motivů do gospelů a veskrze módní, tedy tehdy dlouhovlasý vzhled většiny členů skupiny. První Grammy ale získali v roce 1970 za skladbu Talk about the good times. V roce 1973 natáčeli společně s Johnym Cashem píseň Praise the lord and pass the soup, která jim přinesla první, byť nevýraznou účast v countryové hitparádě.
Personální změny probíhaly i v sedmdesátých letech, navíc se kapela jakoby pomyslně rozdělila – část se orientovala na gospely, část směřovala stále více ke country a to ve výsledku vedlo k poklesu popularity kapely u posluchačů, nižším prodejům a finančním problémům. Firma Columbia s nimi rozvázala kontrakt, naštěstí ale jiné vydavatelství – MCA – jim důvěřovalo a vyplatilo se to. V roce 1977 měli hit Y´all come back saloon, který se dostal mezi horních 5 písní americké hitparády a ten další, You´re the one už dosáhl až na druhé místo. První hit číslo jedna pochází z jejich druhého alba z roku 1978 Room´s service a jmenoval se I´ll be true to you. Toto album dodalo pak ještě dvě další písně do americké hitparády.
Od konce sedmdesátých let se Oak Ridge Boys stali hitmakery v tom nejlepším slova smyslu, protože jejich úspěch byl podložen dlouholetou činností a vývojem od gospelů k country. V roce 1980 natočili hit Trying to love two women a pak přišla bomba – jejich odvážná a zažité představy bořící verze skaldby z šedesátých let – Elvira, za kterou dostali další Grammy a pronikli s ní i do horní pětky hitparády popové – zlí jazykové tvrdí, že jen kvůli podmanivému basovému vokálu.V první polovině osmdesátých let měli prakticky neustále nějakou píseň v americké hitparádě a vydávali jedno LP za druhým – to, které bylo jejich prvním na vrcholu amerického žebříčku se jmenovalo Fancy Free, další pak Bobbie Sue a série byla přerušena albem American´s made, ze kterého byl „jen“ stejnojmenný hit č. 1. Ale už další album, Deliver z oku 1984 se na vrchol albové hitparády dostalo opět a ještě z něj byly dva singlové hity č. 1: Everyday a I guess it never hurts to hurt sometimes.
Druhá polovina osmdesátých let přinesla mírné ochlazení popularity skupiny, ale nadále se objevovala na americké hitparádě. Přeci jen ale byla na členech kapely patrná jistá únava z intenzivního života hudebního i osobního, a tak koncem osmdesátých let William Lee Golden od kapely odchází, nahrazuje jej Steve Sanders a ten kormidluje skupinu spíše ke klidnějším vodám gospelů, ze kterých vyšli. Ještě mění i vydavatelskou firmu – od MCA k RCA , ale nakonec se stává jejich těžištěm koncertní činnost a tradiční, gospelově orientované country. Zdravotní problémy postihly v polovině devadesátých let Sanderse, a tak v roce 1995 od kapely odchází a vrací se Golden. Stručně řečeno, kapela si už v druhé polovině devadesátých let užívá zaslouženého hudebního důchodu v tom nejlepším slovy smyslu.
