Že v kostelích při bohoslužbách občas zpívá sbor, je obvyklé. Přinejmenším při slavnostních příležitostech jako Vánoce nebo Velikonoce zaznívají různé Missy brevis či pastoralis a Brixi, Ryba, Mozart a jiní se v hrobě neklidně zavrtí. Méně obvyklé je potkat opravdu dobrý sbor. V neděli 16. května jsem zcela nečekaně slyšel sbor Alma College – a to byl zážitek.
Nebyl žádný významný svátek a ještě ke všemu zapracovala náhoda, protože mě do kobyliského kostela přivedly čistě organizační důvody. Vím, že tam při mši někdy zpívá místní kapelosbor, proto mě zaskočilo, když se shora ozvaly jen hlasy v neobvykle čistém začátku písně v angličtině. Nedalo se poznat, zda šlo o spirituál, umělou píseň nebo snad klasiku (či lépe řečeno moderní vážnou hudbu), protože skladba měla od každého něco. Co mě ale zaujalo, bylo naprosto dokonalé provedení, a to nejen v intonaci a rytmu, ale i v dynamice a výrazu, tedy disciplínách, které sborům i kapelám už tolik nejdou. I druhý kousek zazpívaný z kůru, který jsem identifikoval jako moderní chrámový zpěv, zněl úchvatně. Při třetím, spirituálu Grand Camp Meeting, jsem se malinko ošil, ta úprava už byla hodně artificiální a málo „hrnoucí a vyřvávací“. Ovšem Alma College Choir si to u mě rychle vyžehlil už mnohem stylovějším podáním spirituálu Sinnuh Man, úpravou árie Rusalky o měsíčka na nebi hlubokém (anglicky) a na závěr lidovkou Tancuj, tancuj, vykrúcaj. No, pravda, lidovka by zasluhovala podstatně víc přiznávek a synkop, ovšem jejich slovenštinu jsem obdivoval.
To už sešli z kúru a zpívali dole pro lidi. Takže jsem si je mohl prohlédnout: asi třicet dívek a chlapců ve studentském věku, oblečeni americkým způsobem v jednotném sborovém tričku a kalhotách, pan dirigent v obleku a doprovodný klávesista. Z hlasů mě zaujaly zejména alty, ty by si z fleku mohly rozebrat kapely na sólistky. Ale ani sopránové hlasy nezněly vůbec zle, žádné ječáky a fistulové houkačky, no a vlastně ani pánské hlasy neměly vážnější chybu. Však taky sbor existuje už dlouho a nahrál 9 cédéček. Pravda, i naše univerzity mají své sbory, třeba Univerzita Karlova, jenže městečko Alma v Michiganu má pouhých 10 tisíc obyvatel, tedy takový náš Rumburk.
Škoda, že jejich vystoupení bylo poslední při šňůře přes Polsko a Českou republiku. To bych si šel poslechnout. Tak snad najdu chvilku, až se někdy podívám do USA.
