Tradiční značka nejtradičnějšího festivalu Porta získala v letošním roce přívlastek jihlavská. Čtyři dny se valil na diváky dramaturgicky velmi zdatně poskládaný program, ale přesto několik otazníků zůstalo viset ve vzduchu i po letošním finále.
Všichni odpůrci Porty (odpůrci z jakýchkoliv důvodů a příčin) nemohou popřít přetrvávající magičnost úsloví „vyhráli jsme Portu“. Keramický nesmysl (v němž byl odhalen kytarista) i přes rubovou stránku současnosti držet nad hlavou, je zážitek, na který se nezapomíná. Porta, nástupkyně Porty prapůvodní, tedy té vloni ještě plzeňské, se přesunula na nové místo. Získala nové možnosti a před samotným festivalem probleskávaly jen samé nadějné zprávy. Po dlouhém čase výpadů a více či méně skrytých narážek, se setkal šéf Sdružení Porta Pepa Tornádo Pecl se šéfem největšího folkového podniku republiky Zahrady Michalem Juppem Konečným. Termín obou akcí se letos, bohužel, odlišoval o jeden jediný den dřívějším zahájením Porty, ale díky tomu se mohl objevit v Náměšti letošní vítěz Porty. Navíc přejíždění po dálnici z Olomoucka do Jihlavy bylo zcela o něčem jiném než pouť do Plzně.
Sdružení Porta uspořádalo o akci s předstihem tiskovou konferenci, tím však bohužel informační tok víceméně vyschl, až na sporadické zprávy v měsíčníku Portýr a upoutávku kde a za kolik na internetu. V samotné Jihlavě místní obyvatelé ještě v době konání festivalu povětšinou nic netušili, jedinou propagací byly malé plakáty vylepené dva týdny před začátkem a pouze v průjezdu radnice jsme objevili ukrytý poškozený bilboard. Ani na internetu se nedařilo získat žádné podrobnosti, vstupenky se neprodávaly v žádném předprodeji a tak klobouk dolů před každým divákem, který za Portou dorazil. Začněme tedy právě diváky.
DIVÁCI
Pepa Tornádo Pecl napsal do místního deníku Vysočina, že ani tak nejde o to, zda přijde o tisíc lidí víc lidí nebo míň. Nesdílím jeho optimismus vzhledem k mé malé fantasii a neschopnosti představit si mínusové diváky. Návštěvnost tedy slabá, což vzhledem k předloženému programu byla velká škoda.
SOUTĚŽNÍ SYSTÉM
Tentokrát okouknutý z Trampské porty, tedy postupovalo se z krajských kol buď přímo do finále (na hlavní večerní scénu) nebo přes semifinálové odpolední koncerty na boční scéně. Systém se skvěle osvědčil.
SOUTĚŽÍCÍ
Úroveň letošní interpretační soutěže byla nejvyšší za několik posledních let. Svědčí o tom i to, že porota se přes hodinu rozhodovala, která šťastná pětice soutěžících z deseti ve hře si odveze domů keramickou sošku. Méně početně byla zastoupena autorská soutěž.
POROTA
Po delší době byla porota obměněna, v jejím čele stanula Věra Martinová a dalšími členy byli Stáňa Plívová, Jiří Vondráček, Ota Maňák, Petr Rímský, Petr Kocman a ing. Petr Kuklík.
HLAVNÍ SCÉNA
Amfiteátr letního kina zhruba dvacítku let chátral, v posledních letech sloužil jen jako místo schůzek místních feťáků a tak i Porta pomohla zatím alespoň k drobným úpravám, ke kterým došlo. A město plánuje další vylepšení. Je to velmi příjemné místo uprostřed lesoparku se ZOO v zádech a za tmy na ně shlíží krásně nasvícená věž kostela přímo z náměstí, které je coby kamenem dohodil.
RECITÁLOVÉ A SEMIFINÁLOVÉ SCÉNY
Jedna z nich, bokem od hlavního pódia, hostila kromě recitálů i semifinálová klání a autorskou soutěž. Druhá byla ještě zajímavější, nacházela se v rockovém klubu „Áčko“ hned nad samotným amfiteátrem, tedy v ideálně dostupné poloze a při hezkém počasí se hrálo přímo na zahrádce. Trošku komicky působil třeba recitál trampské Trepky v klikyhákově posprejovaném sále.
HOSTÉ
Hostů byl dostatek, zejména tradičních a prověřených jmen – z mladších třeba místní Žofie Kabelková. A nechyběl ani host zahraniční Luba Dvorak&The Big Sweeties z Kanady, u kterých jsem se slzou v oku vzpomenul třeba na pražské P.R.D.I., kteří by Dvorakovu sestavu hravě strčili do kapsy. Diváctvo rozhýbal na Dvoraně tradičně Semtex, ale to vlastně vůbec není o muzice (škoda, v téhle kapele jsou samí skvělí muzikanti). Celá Dvorana byla laděna akustičtěji než bývalo zvykem a byl to včetně vystoupení vítězů velmi příjemný poslech.
PORTÝR
Nechyběl ve čtyřech číslech ani tentokrát. Vzhledem k tomu, že původní záměr zpravodaj zadat tiskové agentuře definitivně ztroskotal těsně před Portou, začal se Portýr rodit až na místě samém (a tedy zatraceně pozdě), je těžké ho hodnotit. Jenže to diváka zajímat nemusí, že? Dostane-li se vám do rukou, prosím škrtněte si mé jméno v sestavě redakce čísla 4 – jediné co jsem pro Portýra dělal byl krátký rozhovor s Jauvajsem, s ostatním nechci být spojován. I v něm bylo možno objevit perly, po létech zavítal do hlediště portovní redaktor Hopla, tedy Honza Plachetka, a právě jeho tvorba patřila k tomu nejlepšímu.
NĚCO NAVÍC
Připravena byla muzikantská dílna, čtvrteční noc patřila až do rána trampskému ohni, na kterém se úžasně hrálo a zpívalo v muzikantské sestavě, kterou občas lze zahlédnout v zákulisí, ale mezi řadovými diváky nikoliv. Country bál patřil společně s jihlavskými Střepy páteční noci a kdo si přišel zavzpomínat na staré dobré časy téhle výborné kapely a ne jen tancovat asi byl trochu smutný. Dvoranu Porty pak přenášel přímým přenosem Český rozhlas 2, o čemž asi mnozí z nás dopředu neměli ani tušení.
CENY
Hlavní ceny v interpretační soutěži získali:
Zde suverénně hrající pražský LÍSTEK, kterému vystoupení dokonale vyšlo, navíc Sylva Čekalová si zaslouženě odvezla Ocenění za mistrovskou hru na Panovu flétnu.
KAJKERY z Frýdku-Místku (tvrdí ovšem, že jsou z Frydku, nikoliv z Ostravy, jak uvedl několikrát Portýr) báječně propojili žánry a potvrdili, že Ocenění na Portě ulovené před dvěma roky dozrálo.
Litvínovská KVINTA také roste celou dobu své tvorby a už vloni skončili těsně pod nejvyšším stupínkem (a to jim ještě letos chyběla zpěvačka).
Sourozenecká dvojice z Brna POD KLOBOUKEM BOSSA (Boss si přejí psát s velkým písmenem) s autorským folkem byla velmi příjemným překvapením (mimochodem jejich radost z vítězství byla snad nejvíce slyšitelná ze všech na vyhlášení výsledků před country bálem).
Posledním vítězem byla především z dětských soutěží známá břeclavská ROVNÁTKA, u kterých mi jako u jediného vítěze visí otazník, zda už kapela skutečně dozrála k takovému ocenění.
Druhé Ocenění poroty z interpretační soutěže si odváží sympatická a velmi nadějná písničkářka Tereza Terčová.
Prořídlou autorskou soutěž po zásluze vyhrál a Portu si do Prahy odvezl JARDA HOLAN. Ocenění za písničku Něha z téže soutěže patřilo ing. Josefu Chylíkovi z Vyškova.
Je jen škoda, že v dramaturgii Dvorany se našlo místo jen pro vítěze a nikoliv už pro držitele Ocenění poroty.
MOJE SOUKROMÉ CENY
Letos bych přál Portu i dalším kapelám (Messalině, Jauvajsu,…), raději je nebudu všechny vyjmenovávat. Ale hlavní největší a nejkrásnější Portu by si nepochybně měli z Jihlavy odvážet ANIČKA ROYTOVÁ a ZDENEK SCHWAGER. Jestli někdo má největší zásluhy na vydařeném přesunu z Plzně do Jihlavy, na jednání, shánění, dramaturgii celé akce, vyřizování, dojednávání nejen organizační, ale i s účinkujícími, jsou to právě oni dva.
Mé osobní zvláštní poděkování patří pak Vojtovi Kiďákovi Tomáškovi za to, že chtěl, ale nakonec synovi nesnědl psa, Jaromíru Šroubovi Vondrovi za zapůjčení brýlí, abych dohlédl k jevišti a Endy za dobrou meruňkovici.
O PORTĚ VŮBEC
Jestliže se mi Porta vloni zdála na rozcestí, tak letos urazila malý kousek dál. Jenže na rozcestí další. Nepřehlédnutelný kus práce Aničky Roytové a Zdeňka Schwagera (ten opět sympaticky a nevtíravě Portu moderoval) a dalších „mravenečků“ Porty je pak ve finále devalvovaná neschopností sebepropagace a ráznějšího oproštění se od zajetých schémat. A pokud se vloni zdálo, že „krajánci“ (tedy organizátoři a dobré duše všech předkol a krajských kol) setrvávají v konzervativních pozicích, pak letos jejich rozčilenost a naštvanost z toho, jak zbytečně je jejich celoroční úsilí utápěno právě tam, kde by se mělo úročit, by mohla být nadějí v budoucnu, což bychom jistě všichni „pramáti“ folku Portě rádi přáli.
