Centrál Music Bar, Hradec Králové, 1.10.2004
Frontman, legenda a tvář brněnského Kamelotu, Roman Horký, zavítal v čase babího léta do města pod Bílou věží, aby hrstce svých příznivců, kterou nedávno vzniklý folkový klub pojme, zahrál pár písniček a představil se tak v originálním koncertním programu bez kapely. Klub tvořený několika málo stoly, barem a milou obsluhou, se zaplnil před 20. hodinou, na kterou byl stanoven začátek vystoupení.
Roman, který se do zahájení koncertu pohyboval v prostorách klubu a nečinilo mu problém potřást si se svými fanoušky pravicí, podepsat CD či poinformovat je o zdravotním stavu spoluhráče Viktora, který v červenci utrpěl vážnou dopravní nehodu, nastoupil na mírně zvýšené a dobře nazvučené i nasvícené pódium v plné síle.
Už podle faktu, že Roman vystoupí sám s kytarou, jsem byl plný očekávání starších písní, písní komornějšího kabátku a zejména pak písní, které jsem za ta léta, kdy jsem na koncertních a festivalových pódiích Kamelot potkával, dosud neslyšel. Hned úvodní Zlatá ryba mé očekávání sice nenaplnila, ale radost vychutnat si Romanův hlas a syrový zvuk jeho kytary bych přál každému, komu není tato hudba lhostejná. Následovali písně Danny, Zvláštní svět, Retrospektiva, Korálky z jitřní rosy, Tulák a Island, po kterých přišel na pódium Romanův host a dlouholetý kamarád Jaroslav „Dědek“ Zoufalý. Pro udržení dobré nálady, která celým klubem panovala, přednesl „Baladu o prdu„, doplněnou pak několika dalšími vtipy a humornými vzpomínkami na koncertní léta s Kamelotem. „Dědkovi“ patřilo i sólo ve skladbě Cesta do ráje, kterou se recitál překlonil do své druhé poloviny. Zachraňte koně, Honolulu, Země antilop, Zakletá v pásu kolejí, nová skladba Předtucha, týkající se výše zmíněné červencové havárie, Pevný řád, Dobří holubi se vracejí a závěrem pak Čas rozchodů – myslím, že zásadního nechybělo nic. Lačné ucho posluchače bylo nasyceno krmí vskutku královskou a komu nestačilo, byl mu dopřán zákusek v podobě Valerie a Dlouhé pláže.
Škoda, chce se říci, že takováto hudební hostina nebývá alespoň tak zřídka, aby se dala nazvat hostinou sváteční. S ohledem na vytížení Romana a celého Kamelotu se nejspíše jednalo o hostinu naprosto mimořádnou a tím spíš patří všem, kdo se na její přípravě podíleli, vřelé Díky.
Petr Baláž
(autor je externí dopisovatel měsíčníku Folk & Country a kulturní rubriky Deníků Bohemia)
