Kulturní dům Mlejn v Praze Stodůlkách slaví 15 let existence. Oslavy sestávají z „galaprogramů“ jednotlivých kulturních oblastí, kterým se Mlejn věnuje. Jednou z nich je i folková a country hudba. V této souvislosti oslavovala i dramaturgyně této části činnosti Mlejna, Maruška Navrátilová, neb jak se přiznala, jediná pamatuje celých těch 15 let…
Podstatnou složkou ve folkové a countryové produkci Mlejna je každoroční pořádání pražských kol Porty, a tak byl „galavečer“ v pondělí 12.5. zasvěcen právě kapelám, které v historii Mlejna v Portě soutěžily a vítězily. Škoda, že si početnější publikum takový večer nechalo ujít, jak bude patrné z výčtu vystupujících. Na kráse to večeru ale neubralo, převážil komorní ráz a publikum sestavené z lidí, kteří se v té či oné podobě na historii Mlejna podíleli také.
Večer otevíral Mrakoplaš. Sebevědomá, plná muzika, ani v jedné složce nenudící, reprezentující folkrock. Jediným písničkářem byl Jeroným Lešner. Porotu zastupovali historičtí členové M. Keller a P. Balík Vohnout, kteří, ač tentokrát „mimo službu“, si Jeronýma vychutnali z předsunuté první řady. Tak se navazuje kontakt s interpretem, i když Jeroným později přiznal, že ho upřený pohled těch dvou trochu znervózňoval. Ale během vystoupení to na sobě nedal znát, předvedl pestrou výrazovou škálu i několik akrobatických kousků s kytarou. Jarabáci vyprecizovali svou muziku k dokonalosti a zbavili se chyb, které pamatuji z doby, kdy ještě ve Mlejně soutěžili. Zvláště jejich trubka a saxofon, jakož i výkon basisty Ondry Tichého (a to jak na basu, tak zpěv) byly excelentní. Nekonformní muzika. Lístek zahrál muziku, ke které se od prostých trampských popěvků v posledních letech posunul, a je to posun velmi příjemný, promyšlený a nenáhodný. Zvláštní napětí v jejich písních je. Kvokál zazářil v plné síle zejména několika spirituály. Začátek závěru patřil skupině P.R.D.I. a tvrdé country, zahrané ovšem se znalostí a nadhledem. PRDI se do ničeho nestylizují a na nic si nehrají, takže jim tu muziku věřím. Trochu předznamenali, že konec bude veselý.
A byl – tvořila jej Nová sekce. Jednak nebyli omezováni časem, když publikum vzdalo myšlenku, že odjede metrem, jednak předali Marušce dárek v podobě vlastní fotografie, jednak naplno rozjeli proud zábavy, sestávající se jednak z trošku drsného, ale přátelského humoru, jednak z přesného bluegrassu, navíc bluegrassu ne moc kontaminovaného různými moderními vymoženostmi. Velká výhoda, když kapela nemusí humornými scénkami zastírat problémy v muzice a může jimi čistě jen bavit sebe i publikum – ale kdyby Nová Sekce jen stála a hrála, i to by bylo dost dobré. Původně pozvaná Ta Jana z V.O. nakonec nebyla pro problémy s manažerem. Inu, to už je jiný svět. Nakonec, jak patrno z průběhu večera, nikomu nechyběla.
Inu, škoda, že jste tam nebyli. Kromě pohodového večera byste měli na jedné ploše hned několik důkazů o tom, jak se vyplácí vydržet a hrát, hrát, hrát. A slyšeli byste rozmanitost a barevnost toho, co se souhrnně a zjednodušeně nazývá folková a country scéna. Celý večer končil v půl jedné! I trocha občerstvení byla, a tak Mlejn oslavil 15 let existence důstojně – co se týče této žánrové oblasti. Poděkujme Marušce Navrátilové a popřejme jí nejméně dalších 15, 30, 45 let úspěšné činnosti. Vždyť to vlastně přejeme sobě.
