Předkola všelijakých hudebních soutěží mám pro jejich atmosféru nesmírně ráda, a proto neváhám každý rok zajet do Svitav, kde se tradičně konává buď oblastní nebo krajské kolo Porty. Letos se oblastní kola ve východních Čechách nekonala a ve Svitavách se měl „utkat“ celý kraj bez předchozího výběru.
Charlie´s boys Lačná po bližších informacích jsem se vrhla na Internet. Nejprve na Folktime, který údajně měl mít údaje o všech předkolech čehokoli, a našla datum 22.-23.3. Což by ale znamenalo, že se sejde Porta s předkolem Trampské porty. Nedalo mi to a zavolala jsem do svitavského Bílého domu, kde se akce měla konat. A ejhle! Prý to bude v sobotu 30.3. ve 13 hodin. Paní mi doporučila ještě webovou adresu, kde si mohu přečíst jména soutěžících. I tam se skvělo 30.3. ve 13 hod. Nespěchali jsme tedy s obědem a dorazili do Svitav přesně ve 13:00. Na pódiu však právě končila kapela Dilema. Jak to, když začátek měl být v jednu??? Nevěřícně jsem zírala na plakáty v kulturáku. Začátek: 10:00.
Tímto sáhodlouhým úvodem bych tedy chtěla omluvit podstatnou neúplnost své reportáže. O dobré dvě třetiny soutěžících jsem díky informačnímu šumu mezi pořadateli a Bílým domem přišla.
A o co jsem nepřišla?
Tak za prvé o Šmidlátka. Jde o partu deseti pardubických dětí, které měly soutěžit spíš na Dětské Portě či na Folkovém kvítku. Několik fléten, klarinet, kytara, smyčce… Jak to komentoval moderátor Václav Souček: „syntetický žánr s názvuky sedmé dimenze jazzu“. U poslední písně došlo ke kuriózní situaci, kdy člověk opravdu nevěděl, zda ona disharmonie je úmyslná či nikoli.
Radek ´Píďa´Bartoš – Baboraď Charlie´s boys jsem si vybavila už z jiného předkola, díky jejich nezapomenutelně nervnímu mandolinistovi. Je to zvláštní, čím vším může kapela utkvět v paměti. Ale jakkoli mi byl ten člověk nesympatický, tak na valchu hrál skvěle. Muzika countryově šlape, ale texty ocení asi spíš čtyřicetiletí a starší pánové. Při uvádění předchozích Šmidlátek pan Souček vzpomněl Ciskotéku a školou povinnou basistku s velikým kontrabasem, ke kterému musela ruce zvedat do výše. Nutno dodat, že podstatně starší basista kapely Charlie´s boys na tom nebyl o moc lépe…
Po vyslechnutí těchto dvou soutěžících opět následovalo překvapení – pauza na oběd. Z původně ohlášené dvacetiminutovky bylo minut padesát – a to ještě někteří členové poroty přicházeli až během hraní následující kapely.
Tou bylo Proč ne? z Moravské Třebové. Skupina zřejmě už pár let nesleduje dění v žánru ve východních Čechách, jinak by asi přemýšlela o originálnějším názvu. Moravskotřebovští Proč ne?, to je šest chlapů a zpěvačka v typicky bluegrassovém obsazení s bicími navrch. Muzika však není ani taková ani maková. Zaujal mě text druhé písně: „Zpíváme písničku, vypráví o ničem, jak holka na rohu cukruje s holičem…“, ze kterého by se dala udělat parádní kramářská píseň. Kdyby ovšem tvůrce muziky nevsadil na jinou notu a úplně v rozporu s textem (který pokračuje: „zpíváme písničku, musí být veselá…“) nestvořil utahanou smutnou linku.
Pepa Kněžek – V.I.S. Petra Kuldy Po bubeníkovi Proč ne? sedl za bicí Petr Mifek, poměrně nový člen pardubické kapely Baboraď. Pokud si je pamatujete jako trio z loňské Zahrady, Folkové růže či Mohelnice, tak vězte, že kluci přitvrdili (přihlučnili). Nevím, zda v souvislosti s rozšířením sestavy jsou nově vznikající písně rockovější, ale ve Svitavách Baboraď zahráli ze tří písní dvě, které tam hráli už loni. A nemůžu si pomoct, tenkrát (bez bicích) ty trampfolkové texty zněly přeci jen lépe. Bicí jsou ale jedna věc. Druhá věc je, jak výborného má kapela zpěváka. Radek Bartoš je (samozřejmě po Radku Novákovi z Poupat) jeden z nejlepších východočeských zpěváků.
Jak komentoval bicí obecně pan Souček? „Když se zvučí šlapák patnáct minut, to je věc. Pak si dokážete vážit akustické hudby…“.
Následovala kapela už docela protřelá, V.I.S. Petra Kuldy. Po příjemném hlasu Radka Bartoše zpěv jejich zpěvačky trochu tahal za uši. Ale V.I.S. jasně ukázal, že ke hraní není potřeba v kapele sedm lidí. Vystačili se ve čtyřech (basovka/cello, příčná flétna, zpěvačka, kytara) a i když měli rezervy ve zpěvu, doháněl to bravurními výkony příčný flétnista.
Pročne A pak už přišli na pódium ti, kterým jsem jako správná patriotka držela palce – Pročne z Hradce Králové. Pročne už v první písničce jasně ukázali, že jsou stoprocentními postupujícími do finále Porty. Jako první kapela toho odpoledne pořádně pracovali s dynamikou, byla radost je poslouchat. Už jsem si zvykla na pozměněnou sestavu, na absenci zvuku příčné flétny, mandolíny i houslí. Ve čtyřech lidech, a pouze se dvěma nástroji (kontrabas a kytara), dokáží vytvořit neuvěřitelně zajímavé aranže, tak jednoduché a přitom efektní. Nezbývalo než souhlasit s moderátorem: „Hlavně abyste vyhráli, aby Hradec konečně v téhle muzice zase něco znamenal“.
U Pročne pak došlo k docela veselé situaci, když po třech písních počali hrát čtvrtou. Porota ztuhla, kapela byla pohledem na zaraženou porotu na chvíli vyvedena z míry. Totiž Pročne se domluvili s panem Součkem a hlavním pořadatelem, že mohou zahrát píseň navíc, když je mají tak krátké. K porotě se ovšem tato informace už nedonesla…
Pádlo Po Pročne nastoupili další Pardubičáci, country kapela Pádlo. To minulý víkend (podle informací z MF Dnes) posbíralo všemožné ceny na východočeském kole Trampské porty a postupuje z prvního místa do finále. Schválně jsem vyhrabala loňské poznámky, abych se ujistila, že byli čtyři a jedna ze tří kytar se mi tehdy zdála úplně zbytečná. Letos se objevili jako trio. Zahráli dvě ze svých údajně sedmdesáti písní a jednu převzatou. Nejde mi do hlavy, proč někdo, kdo má tolik vlastních věcí, soutěží s cizí písní… To myslím patří spíš na dětské soutěže typu Brána. Jinak se mi Pádlo nezdálo letos moc country, spíš mělo blíž k trampské muzice. Ocenění z Trampské porty tedy asi bude na místě.
Pádlo, které téměř bezezbytku využívá potenciál tří lidí, vystřídala sestava početnější a ne tak využitá. Vespol z Dolního Újezda u Litomyšle čítá šest lidí, a zatímco zpěvačky pouze zpívají nebo čekají, až budou zpívat, zpívající perkusista střídavě bere kytaru, pak zase zobcovky… Ale na druhou stranu – zpěvačky jsou mladé, loni byly žačkami ZŠ. A za ten rok se kapela o dost zlepšila. Bylo docela úsměvné, když v poslední písni vedly milostný dialog s basákem, který je ve skutečnosti jejich otcem.
Podívejte se na video, hrají
Charlie´s boys, Vespol (foto) a Pročne
2:06 min, 6.6MB Každým rokem jsou mladí muzikanti na konkurzech a předkolech čím dál zručnější, lépe zpívají, po interpretační stránce se jim dá málo co vytknout. Ale vždycky se najde výjimka, která potvrzuje pravidlo. Ve Svitavách jí byl Milan Pešta z Nové Paky. Moderátor před jeho vystoupením ještě připomenul pány Pešty z Točkolotoče, aby naladil publikum na kvalitní muziku. Pešta z Paky se pak představil konstatováním, že skládá už 13 let. Co čekat po takovém úvodu? Permanentně falešný zpěv, trochu rozladěná kytara, nudný doprovod (alespoň rytmus udržel, pravda), písně sáhodlouhé, pořád stejné a s naivními texty. Asi bych tomuto písničkáři měla závidět jeho nezměrné sebevědomí. A když potom ještě konstatuje: „Po těch kapelách já jenom sám s kytarou, to je trošku jiný zvuk“. Ano, byl to podstatně jiný zvuk. Ale ani s kapelou za zády by to nebylo lepší. Zkrátka komu není dáno….
A jak dopadlo hlasování poroty, ve které seděl mimo jiné Slávek Janoušek? Do finále v Plzni postupují:
1. Do větru (Svitavy)
2. Pročne (Hradec Králové)
3. Vespol (Dolní Újezd u Litomyšle)
Tyto kapely mají účast ve finále tedy jistou, na postup bylo však navrženo i několik dalších soutěžících. Cenu si odnesl ještě basista skupiny Do větru Lukáš Moravec.
