Od neveselých písní, až k poselství Mistra!
Festival Za vodou se letos konal již podruhé. Úvodní fotkou se však vracíme ještě do roku 2003. Premiéru této zajímavé hudební přehlídky možná budou mít mnozí návštěvníci spojenou nejen s nevšedním programem a krásným počasím, ale třeba i s touto holčičkou, která se vloudila na pódium a docela drze se rozhodla doprovodit Vladimíra Mertu na foukací harmoniku. Jeho foukací harmoniku! Nutno dodat, že podobný kousek provedla dívčina i Pepovi Streichlovi. Pokud se z holčičky jednou stane bluesová hvězda, bude tato fotka slavná a já v balíku.
Diváci si v krásném a teplém pátečním večeru sice vesele zatančili u neveselých písní Mňágy a Žďorp, ale co se týče tragických předpovědí meteorologů, brzy se mělo naplnit známé heslo kapely z Valmezu: Nepropadejte žádné naději!
„Jak to děláš, že vypadáš tak mužně?,“ ptali se Romana Horkého obdivně muzikanti v zákulisí. „Pravidelně cvičím,“ odvětil leader Kamelotu. Autora této fotoreportáže těší, že může toto poučení poskytnout i čtenářům InternetFOLKU. Nuže, vezměte si příklad z folkových muzikantů a také žijte tak zdravě jako oni!
Bluesová a folková legenda Pepa Streichl si umí festival užít. Sluneční brýle, slamák – přímo reklama na letní pohodu. Dobře naladěn vykládá historky a básničky. Často pojednávají o ženách. A i když by se kdysi řeklo, že občas nejsou vhodné pro ženy, právě nějakou možná vypráví té mé. Že je Pepa zábavný společník potvrzovali i různí muzikanti, kteří jej několikrát z pódia citovali. Pepa Streichl je pro mě jedním ze symbolů tohoto festivalu.
Horké sobotní odpoledne si pořadatelka Alena AlíK Kučerová zpříjemňuje nanukem. O pár hodin později přijde vhod spíš panák Johnnieho Walkera na zahřátí. A to se kdekdo ptal organizátorů, kolik to horké počasí vlastně stálo. Pokud opravdu něco zaplatili, navrhuji reklamaci.
Při festivalu Za vodou fungují „na střídačku“ dvě scény, což minimalizuje prostoje mezi jednotlivými účinkujícími. Na snímku vidíte diváky užívající si sluníčka pod větším pódiem. Hlediště se i přes nepříznivou předpověď a konkurenci v podobě televizního fotbalu velmi slušně zaplnilo.
Za Ivošem Cicvárkem a jeho skupinou Oko můžete spatřit řeku Opavu, na jejímž břehu se festival odehrává. Mimochodem právě vystoupení této formace patřilo k mým nejhezčím zážitkům z děhylovské přehlídky.
Výraz Petry Klementové potvrzuje, že na jevišti vládla pohoda.
Příjemná atmosféra z pódia se často přenáší i na diváky.
O pár hodin později, byl již pohled na lavičky před Malou scénou úplně jiný.
Poslední kapelou, která si užila celé vystoupení na velkém pódiu byla skupina OK TET. (Pokud jste je dosud neslyšeli, vřele doporučuji).
Pak už silný déšť tuto scénu uzavřel.
Přes celonoční liják se hrálo i v neděli. Nepředstavujte si, prosím, žádný jarní deštík, měl jsem vyfocený i čísi provlhlý stan ráno vyhozený u popelnic ( jednalo se o docela prestižní značku). Je třeba smeknout před pořadateli, kteří udělali velký kus práce a připravili areál tak, aby přehlídka mohla pokračovat. Třeba postavení provizorního chodníku přemosťujícího kaluže a bahnitá místa, byl velmi dobrý nápad. Právě po něm kráčí Pavel Dobeš.
Při koncertech Old Blues Company můžete vidět, jak na foukačku válí šéf festivalu Jiří Zapletal.
A právě vystoupení Pepy Streichla a Old Blues Company otevíralo nedělní program. Když jsem se bavil s kytaristou Petrem Mohylou (s kšiltovkou v popředí) o tom, jak příjemně neděle probíhá i přes nepřízeň počasí, řekl: „Jak festival začneš, takový potom je!“ Tož tak.
Basák skupiny Neřež Filip Benešovský opět potvrdil, jak skvěle umí napodobit zpěv Mistra Karla Gotta. Takže až zase budou v televizi řešit, kdo jednou Mistra nahradí, měl bych tip.
Jak festival začal, tak i končil – tancem u bigbítu. Fotografií vlasaté skupiny Buty se tedy uzavírá i naše fotoreportáž.
Vlastně ne! Moment! Ještě něco naznačuje Mistr Jan Nedvěd. Jaké poselství nám asi chce sdělit? Jistě, už chápu, třetí ročník festivalu Za vodou se koná v červnu 2005! Na viděnou v Děhylově!
