Přestože od poslední návštěvy The Frames v ČR uplynuly již dva roky, Glen Hansard – leader kapely, autor hudby a textů – se k nám pravidelně vrací, aby sériemi sólových koncertů zásoboval své duchovní statky na této zemi bohatstvím nadšení skalních i nově získávaných fanoušků. Sobota 7.8.04, Telč – můj první Glenův koncert.
Protože jsem si hudbu The Frames (vydali 4 studiová a 2 živá alba) zamilovala, a provází mne tudíž téměř na každém kroku, nemohla jsem se dočkat, až všechna ta vyprávění přátel plná superlativů budou nahrazena mým vlastním prožitkem koncertu. I ta nejvýstižnější slova mohou být jen metaforou, letmým dotekem skutečnosti.
Koncert se konal na nádvoří krásného telčského zámku a magická atmosféra letního večera byla násobena jiskřivým očekáváním skvěle naladěného publika. Glen hrál a zpíval více než dvě hodiny střídaje akustickou a elektrickou kytaru; chvílemi hrál, jako by tančil na paprscích světla nad propastí, aby se tato úchvatná jemnost v příštím okamžiku stala běsněním blíže neurčitelných živlů. Nové skladby, kterých má tolik, že se zdaleka nemohou vejít na připravovanou desku Frames, prokládal staršími osvědčenými písněmi.
Co sólové provedení všem skladbám ubralo na zvukové rozmanitosti, to bylo přidáno v průzračnosti melodií, vyváženo strhující strohostí a geniální prací s hlasem;: Glenův hlas není z těch velikých na první poslech, je jako zvlněná hladina, pod níž můžete sledovat tajemné dění, je jako vodopád vyvracející fyzikální zákony, schopný vyzpívat celé spektrum zdánlivě neslučitelných emocí, jeho domovinou jsou krajiny závratné něhy zářící nadějí, jakož i hory rozeklané zlobou a hluboké řeky tázavého smutku. Ten fascinující hlas, rozpjatý od šepotu k výkřikům, nezřídka působil dojmem tepny, z níž tryská krev dvou nesmiřitelných nepřátel – jednota neslučitelných protikladů. Každý tón, každý záchvěv hlasu je náznakem, klíčem k něčemu, co nemůže být explikováno; je běžné (i v hudbě či poezii), že část zastupuje celek, ale s Glenem máte pocit, že každá část zpřítomňuje celek, který nemůžeme zahlédnout, tím méně pojmenovat, že zvolený způsob vidění/vyslovení není než ukazatelem cesty k bezpočtu dalších možností. Opravdu: nejistý suverén, vědoucí agnostik! Jeho tóny a slova z něho Vyrůstají, přesto je v nich jen hostem.
Poetické texty Glenových písní jsou jedinečným sepětím konkrétních prožitků a abstraktních výpovědí, jejich smysl je dění dialogu, nikoli jednou provždy uchopitelná danost. Přestože Glenova hudba umí být i drtivě dynamická (hlas resonující až v kostech a praskající struny jsou toho důkazem), v žádném případě není agresivní, naopak: ať už vyplaví na povrch vaše úzkosti, otevře dávné rány, vyčistí zdroje vaší síly, pohřbí pod přívaly světla a rozbije vás o útesy vlastního vnímání, nic z toho se nestane bez vašeho souhlasu a spolupráce; tato hudba vyžaduje partnery pro dialog, nikoli pasivní přijímače. Glenovi jsou vlastní náhlé přechody od vypjatých emocí tavených ve zpěvu k veselému vyprávění, od soustředěných meditací k rozverné komunikaci s publikem. Rád se dopustí čehokoli, aby se s vámi setkal ve světě mnohotvarém a nepředvídatelném – čehokoli kromě násilné autostylizace.
V případě, že má slova vzbudila váš zájem, vřele doporučuji skvělé české stránky o The Frames, http://frames.vipcz.cz kde, kromě základních informací o kapele, textů písní (anglicky i v českých překladech), mnoha rozhovorů, článků a recenzí, nabídky CD, přehledu koncertů a jiných aktualit, najdete i odkazy na další weby týkající se The Frames.
Jana Moravcová
