Ještě jednou se dnes po několika zakladatelích tradiční country a bluegrassu se podíváme do doby veskrze současné, protože i ta už má své legendy – jednou takovou stále aktuální, leč neoddiskutovatelnou jsme si představili minule- skupinu Alabama. A další, i když z hlediska časového vlastně předchůdcem, byl soubor, o kterém to bude dnes – jeho jméno je ale podstatně složitější: Nitty Gritty Dirt Band.
Příspěvky publikované v “Portréty”
Po několika zakladatelích tradiční country a bluegrassu se podíváme do doby veskrze současné, protože i ta už má své legendy – jednou takovou stále aktuální, leč neoddiskutovatelnou je i skupina Alabama. Alabama je skupina, která po éře slavných sólistů v country, opět vrátila na výsluní popurarity i soubory. A to z ní legendu jednoznačně učinilo. A o té to dneska bude!
Tentokrát si představíme muzikanta a interpreta, který byl duší swing a zpěvem country – a obojí se mu podařilo skloubit do úspěšného receptu: to je Hank Thompson.
Legenda, kterou na vlnách Countryrádia uslyšíte v sobotu 31.1. v 18.00 bude na jednu stranu velmi stará, její kořeny sahají až do 40tých let, na druhou stranu relativně mladá - své hlavní působení na hitparádách datuje do přelomu let sedmdesátých a osmdesátých – výrazně ovlivnila vývoj k moderní country, ačkoliv stejným způsobem předtím ovlivnila i muziku gospelovou.
V sobotu v 18.00 budeme na Country rádiu poslouchat zpívajícího šerifa, jak se mu přezdívalo pro jeho kombinaci honky tonku a popu právě tak jako drsného a něžného projevu. Faron Young se narodil v Shreveportu na rodinné farmě. Záhy bylo zřejmé, že jej muzika, kterou slyšel všude kolem sebe, přitahuje více než farmaření a tak dostal svou první kytaru. Když končil základní školu, už zpíval v country kapele a v průběhu střední školy se stal pravidelným účinkujícím v Louisiana Hayride.
Sice nebyl přísně country, ale spojil ve svém projevu atributy country s melodičností a aranžemi popu a sblížil fanoušky obou uvedených žánrů. Glen Campbell nebyl ani tak autorem, byl především interpretem, zpěvákem a studiovým muzikantem. Dbal však na zvuk svých písniček a jeho poznávacím znamením byly bohaté aranže s převažujícími steelkytarami a lesy smyčců.
Další podzimní profil bude patřit zpěvákovi , který měl rád železnice, ačkoliv na nich nikdy nepracoval, byl populárnější v Evropě než v Americe a svou slavnou přezdívku získal podle své písně o tulákovi, který jezdil v nákladních vlacích, když předtím ale již několik jiných jmen používal: Boxcar Willie.
Necelá hodinka v sobotu po 18,00 je na vlnách Countryrádia zadána pro jednoho z mála úspěšných černošských zpěváků country , ti totiž vesměs dominovali v jazzu – bude to Charley Pride. A nutno konstatovat, že když se ve své době objevil na country scéně, byla to pro některé fanoušky country docela zkouška. Ale Charley Pride obstál a na svém kontě má 36 hitů.
Legendu tohoto týdne by možná úplně všichni hned po první písničce nepoznali. Ale když uvedu jen dvě data – poprvé vystoupil v rádiu v roce 1932 a zpíval až do své smrti v roce 1984, přičemž jeho popularita nikdy, na rozdíl od mnoha jeho kolegů, nezakolísala, a přidám pár názvů písní: "Slippin' Around," , "Two Glasses Joe," "Tomorrow Never Comes," "Drivin' Nails in My Coffin," "Rainbow at Midnight," "Let's Say Goodbye Like We Said Hello," nebo "Driftwood on the River." je jasné, že je to legenda s velkým L. Ernest Tubb.
Řekli-li jsme „a“ v případě zakladatelů country z hlediska osobností-sólistů, tedy J.Rodgerse, musíme říci i „b“ v případě skupin: Skupina, která byla Rodgersovým současníkem, měla stejného producenta – Ralpha Peera a měla podobný vliv na formování country v jejích samých začátcích- The Carter Family.