Recenze se obvykle píší na hotová díla. Demosnímky bývají obvykle jaksi chráněny. Tuto zásadu nehodlám porušit ani já, a nemusím se ani nijak přemáhat - sešla se mi na stole docela slušná várka docela příjemných demosnímků. Na samostatné hodnocení to ještě není, počet písniček se pohybuje kolem 5 na CD, ale na první dojem z interpreta jistě ano, a na doporučení k poslechu ve většině případů také.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Jsou desky, na jejichž recenzování se těším - někdy upřímně, někdy spíše s jistým sadomasochistickým potěšením. Do Jablkoní Oslavy se mi ale dlouho nechtělo. Nevěděl jsem, jak CD recenzně uchopit - to přiznám na rovinu. Nechtělo se mi psát stálá a opakovaná klišé o tvůrčí originalitě Jablkoně, která jde ruku v ruce s profesionalitou hudební, textovou i aranžérskou.
V polovině února vyšlo po téměř dvou letech nové album Bély Flecka a Flecktones, které má název The Hidden Land. Nahráno bylo už v červenci a listopadu 2004. Pak si ale Flecktones „vzali roční dovolenou“, aby si odpočinuli od neustálého jezdění po turné a mohli se věnovat každý své hudbě a rodině. Futureman se věnoval skládání a nahrávání vážné hudby...
Severočeskou folkrockovou skupinu Vltavín se zájmem sleduji od jejích demonahrávek. Od počátků oceňuji její smysl pro silné melodie i snahu znít moderně a přitom se nezpronevěřit žánru, z kterého muzikanti vyšli. Bohužel ne vždy se to daří a přes profesionální produkci nového alba má držitel Porty Vltavín stále na čem pracovat. Velkou rezervu vidím zejména v textech.
Irská, skotská či keltská hudba zažívala před lety v Čechách velký boom a do určité míry představovala módní záležitost. Tato vlna již naštěstí opadla, a tak zůstali pouze lidé, kteří tuto romantickou a tajemnou hudbu mají opravdu rádi. A kapely, které ji nehrají pro slávu a peníze. Mezi ně patří Dick O'Brass.
Nahrát celé album a dát ho na svůj web zcela volně ke stažení, k tomu mohou být nejrůznější důvody. Pro mladé kapely je to cesta ke zviditelnění. Někdo zase usoudí, že se tak písničky dostanou k víc lidem, než kdyby se deska běžně prodávala. U Jaromíra Nohavici a jeho Pražské pálené cítím ale ještě jiný přístup.
Tajemné slůvko Bingriwingri v názvu alba Bratrů Orffových označuje bájnou zemi, ke které se vážou děje několika písní alba. Další skladby pojednávají o Krnovsku, kraji, kde skutečně žije autor Ivan Gajdoš. Ten působí už řadu let v rockové kapele Poslední výstřel (i v ní občas zpívá o Bingriwingri), avšak jedna vyjadřovací poloha mu zřejmě nestačila...
Už rozpor mezi exotickým názvem skupiny - Camael a výběrem písní z Moravy a okolí Terchové a Topoľčan na Slovensku dává tušit nebezpečí. Na bookletu popsané spojení dívčího vokálního tria Triny (dostatečně známého čtenářům IF z jiné recenze) s kvintetem „instrumentalistů, pohybujících se v nejrůznějších hudebních žánrech od vážné hudby po jazz a muzikály" (jak se píše na bookletu) je pak dalším varováním.
Při pohledu na sestavu kapely Odpolední směna (Markytán, Vojtášek, Táborská, Šlapanský, Kašper, Husár) je jasný i důvod tohoto pojmenování - známí muzikanti, kteří po hlavní směně jdou ještě na tenhle „odpolední“ „vedlejšák“. Ostatně to sami i v průvodním slově říkají: ...(skupina) „vznikla z potřeby živého hraní“. A pohled na seznam skladeb to potvrdí - prakticky každý ze zúčastněných si přinesl něco z repertoáru své „domovské“ formace.
K loňskému dvacátému výročí od svého vzniku si jablunkovský Blaf vydal nové studiové album Pop-jewki. Pokud tuto kapelu znáte delší dobu, ničím vás novinka nepřekvapí. Najdete na ní svižné country s originálními texty. Jejich originalita však nespočívá pouze ve slezském nářečí, se kterým by před Blafem asi nikdo country nespojoval. Příběhy, které většinou skládá houslista Blafu Tomáš Tomanek, obstojí nejen po stránce formální, ale i obsahové.