„V mém usilovném přemýšlení, zda s muzikou skoncovat či nikoliv, mě zastavil pámbu a poslal mi do cesty Tomáše Gregora - a jak to dopadlo, uslyšíš," píše v průvodním dopise k CD s pěti písničkami už zmiňovaný Petr Sedláček.
Vy si můžete o CD zde maximálně počíst, slyšet můžete třeba v Hudebním kurýru Countryrádia (neděle 19.00). Osobní pocity umělců jsou pro tvorbu asi to nejdůležitější, a tak je dobře, že se ti dva sešli. Pokud lze soudit z pěti písní demosnímku...
Příspěvky publikované v “Recenze”
...prázdnou, nebo plnou? CD Wade in the Water je typickou ukázkou desky, na niž lze mít zcela opačné názory, přičemž každý bude něčím oprávněný. Vyznavačům tvůrčího přístupu a nápaditých aranží může připadat banální; naopak milovníky tradičního sborového zpěvu a přehledných harmonií potěší. A kdo bude v nahrávce vnímat duchovní poselství, může mít ještě jiný názor.
Je zvykem považovat za opravdové umění umění rozervané, depresívní, něco řešící, v hudební části nemelodické a temné. Být spokojený a rozdávat tu spokojenost druhým se považuje za cosi pokleslého až bulvárního. A ono je to vlastně naopak - mít problémy, neustále řešit krizové situace a ještě o tom zpívat, rozcházet se, opouštět a zapomínat se venku v bouři je nakonec jaksi samovolné - to přichází samo, to stačí jen být neschopný.
Rádio Folk oznamuje, že pořad o Notování pod Vyšehradem s ukázkami z minulého soutěžního kola a s pozvánkou na první semifinále, které proběhne ve čtvrtek 2. února, bude vysílán v pondělí 30. ledna od 10.00, 15.00, 20.00 a 24.00.
"Vydáním živé nahrávky končí jedna éra, protože posluchač ztrácí potřebu jít na koncert," tvrdil v jednom rozhovoru František Nedvěd. O tomto výroku se dá diskutovat, ale u Trabandu sedí. Opravdu bylo vydané na konec jedné éry. A je to podařená a smysluplná tečka.
Pro zkušené a znalé by stačilo jenom napsat, že CD Traband 10 let na cestě live je standardní živou nahrávkou, jaká u zavedených kapel následuje po několik řadových albech.
V rámci naší multikulturality se s nadšením necháváme unášet nejrůznějšími importovanými etnickými produkty a jsme přesvědčováni, „že to je to vono!". A tak máme pocit, že romská kapela musí vypadat jako cimbálový orchestr hrající čardáše na svatbě nebo, pokud jsou dotyční domestikováni a středoevropaizováni, pak jako Točkolotoč. A to je ten lepší případ, protože to si můžeme ověřit. Kdo ví, co si o nás myslí Keltové, Tibeťané a pouštní národy.
„Když kytara Štěpána Raka zní jako orchestr, jsem vždy fascinován. Neméně když se tiše osamostatní na rozsochaté téma CIT. Pojí-li se k němu navíc CHVÁLA ČAJE, šíří se vůkol fantazie, rozum, lakoničnost i meditace: prostor se chví, myšlenka se tříbí, do hry vstupuje SEN...“ To napsal Ludvík Kundera o novém CD fenomenálního kytaristy a skladatele Štěpána Raka Chvála čaje...
Opět jedno z mých oblíbených témat - kompilace. Jen málokterá se ale stane - na rozdíl od tématu - oblíbenou jako taková. Ale sem-tam se to povede, a dlužno přiznat, že tentokrát ze strany celkem nečekané. Slávek Janoušek vydává dvojCD Kousek Slávy, kde najdeme celkem 48 titulů (úmyslně neříkám písniček, protože je tam sem-tam i mluvené slovo - obvykle vysvětlující historii a důvody vzniku písničky)...
Jako když hrách na stěnu hází. Původně jsem myslel, že kolega recenzent Miloš Keller kritizuje desky kapel hrajících vlastní úpravy lidových písní kvůli mimořádnému osobnímu vztahu k folklóru. Ale asi ne. Dalším, kdo si z lidovek udělal slovní vatu, je východočeský Vespol. Proč?
Nějak se mi CD Pavla Bobka vyhýbalo, ten mezitím prožil i dramatické zdravotní období, a CD tak dostalo v průběhu minulého roku i nově lidský rozměr. Nevyhýbaly se mi naopak různé letmé postřehy z pera mých kolegů či nezasvěcených návštěvníků akcí širšího záběru, než byli schopni strávit, a tím moje zvědavost, jaké CD je, jen rostla.