Příspěvky publikované v “Recenze”

Strhující latinskoamerické rytmy, očištěné od nánosu jazzu, středního proudu nebo folku, který na ně navrstvili nelatinskoameričtí interpreti, hrané s živočišnou radostí z hudby? Nebo do sebe zahleděná inspirace vzpomínkami na etnickou minulost, podpořená exhibičním, leč pro 99 % posluchačů nesrozumitelným zpěvem v cizím jazyce? Nebo snad dozvuky bývalé slávy a pokus vařit z vody, když hlavní koření nás bohužel předčasně opustilo?

Nové koncertní album Petra Lipy nevznikalo jako zvukové CD, ale jako DVD. Téměř 80minutová audio nahrávka je pouze výběrem z obrazového nosiče. Oproti DVD na ní šest písní chybí, ale těch 13 skladeb, které máme před sebou, nabízí velmi kvalitní posluchačský zážitek. Pan zpěvák, jehož vitalita snad roste přímo úměrně jeho věku, koncertoval v březnu 2005 v pražském Paláci Akropolis se špičkovými muzikanty...

Až budete večer sami doma, venku nevlídno, doma naopak teplo a útulno, ztlumte osvětlení, posaďte se na vrchol rovnoramenného trojúhelníka, do přehrávače vložte CD Vlna za vlnou Ivo Viktorina a nechte se unášet zvukovými vlnami, které vás obklopí a pohltí. Přitom vás však nezahltí: nechají vás sledovat své plynutí i strukturu, dovolí vám si ve vlnách zaplavat a neutopit se a přidají pár poetických slov.

Strašlivá podívaná, která se na svém třetím albu chlubí titulem „Držitel Porty 2002“, letos zaujala posluchače na našem největším festivalu Zahrada natolik, že jí v prestižní soutěži o Krtečky udělili nádherné třetí místo. A i když jde jen o hru, zkusme přemýšlet nad tím, čím „Strašlivka“ návštěvníky festivalu zaujala. Jeden důvod je zřejmý: kapely, které kvalitně hrají historizující folk, jsou oblíbené.

Bluegrass má určitý typ skalních fanoušků, kteří se neváhají vydat do boje s každým, kdo se pokusí tu hudbu jakkoliv pojmenovat, rozebrat a zase složit - byť s dobrým úmyslem a v přátelském duchu - jinak než jednoslovně, tedy slovem bluegrass, asi jako býk nepřemýšlí proč je šátek červený a proč se hýbe.

Spojování soběstačných písničkářů ke společnému hraní má u nás dlouhou tradici. Obvykle se spolupracovalo na principu "chvíli hraješ ty a chvíli hraju já, výjimečně dohromady". Porevoluční doba spíš podporovala (a stále podporuje) projekty frontman & kapela. Proto ustanovení tria Panoptikum je do značné míry cestou proti proudu.

Muzikant, producent a vydavatel Jiří Plocek patří mezi největší milovníky, znalce a do určité míry i opatrovníky lidové hudby. Jeho úpravy hlavně moravského folklóru jsou vždy velice citlivé, prosté a střídmé, netlačí se do žádných dnes tak módních rockových či ještě tvrdších posunů. K folklóru přistupuje s velkou pokorou, což již dokázal na deskách skupiny Teagrass. Poslední zhruba dva roky vystupuje v duu se zpěvačkou a houslistkou Jitkou Šuranskou...

V relativně krátké době se setkáváme s Tomášem Linkou podruhé na CD - relativně proto, že předchozí deska, ze které byly nejméně dva hity, byla deskou Přímé linky. „Můj stín" je sólovým projektem Tomáše Linky, a jak uvádí na bookletu, je to vlastně teprve jeho druhé sólové album - to první vyšlo před dvanácti lety.

T4, nová položka v katalogu české rockové hudby, je takzvaná superskupina. Sešly se zde totiž osobnosti známé z různých dalších projektů, přičemž nejslavnější jsou dvě jména. Klávesistu a zpěváka Romana Dragouna znají pamětníci z brněnské artrockové legendy Futurum, která mimochodem nedávno znovu začala účinkovat, a také ze dvou velmi zajímavých sólových alb s jemně křesťanskou tematikou. Vladimír „Guma“ Kulhánek zase se svou baskytarou tvrdil muziku...