Ve čtvrtek 10. března v 19.30 odstartuje další koncertní show v karlínské Podsklepeno-aréně. Vzácným jihočeským hostem bude mladičká, avšak hudebně velmi nadaná Petra Vlčková. Po zimním nacvičovacím období představí Bezefšeho sadu nových písní, v rámci níž bude uvedena i premiéra očekávané „pecky" letošní sezóny. Pokud ještě neznáte žádný chvalozpěv opěvující východoněmecké vozy T601, nenechte si tuto příležitost ujít.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Veterán Western znám už docela dlouho, nejméně 15 let, ale stejně je to o deset let méně, než kolik tato skupina slavila mimo jiné i vydáním CD. Sentinel jsem naopak až do vydání CD Tohle tě nezabije příliš neregistroval (asi jako kolega Doug Marsyas - nepoučen však i já hodlám o Sentinelu psát).
Záběr v hodnocení desek je rok od roku větší. A mí kolegové pilnější. Ačkoliv jsem se opravdu snažil, v počtu desek jsem skončil z osmi hodnotitelů poslední. I tak si ale troufám předstoupit se svými postřehy - poslech 73 alb dává docela dost poznatků.
Bez velké mediální kampaně vyšel loni dvojalbový výběr skladeb skupiny Greenhorns. Mapuje především tu část její kariéry spojenou s vydavatelství Venkow Records, respektive Universal Music. Jde tedy o nahrávky z let 1992–2003, mezi něž se jakoby náhodou přimíchalo šest písní z přelomu 60. a 70. let. O žádnou náhodu samozřejmě nejde, Rovnou, tady rovnou, Oranžový expres nebo Little Big Horn mají za úkol přilákat ty kupující, kterým nejnovější sestavy Greenhornů nic moc neříkají.
Už známe jména prvních finalistů Zahrady písničkářů, která se uskuteční 21. května v Kuřimi. Na základě zalsaných demonahrávek vybral Jiří moravský Brabec k přímému postupu do finále tyto jednotlivce a dvojice: Petra Hesová (Praha), Tereza Terčová (Tachov), Jaroslav Urbánek (Duchcov), Petr Hudec a Karel Kloupar (Velehrad), Barbora Baronová a Beata Bocek (Český Těšín) a Nestíháme (Praha). Další finalisté se rekrutují z moravského a českého semifinále.
Jedna ze dvou předních zpěvaček již neexistující skupiny Klíč se rozhodla pokračovat ve zpěvu sama. V duu s manželem Jardou pořádají koncerty pro základní školy, sama s kytarou se pak vrací ke svému nejmilejšímu repertoáru - písním "Klíčovým" a především cikánským. Jak jí to jde? Můžete posoudit sami ve středu 9. 3. od 19 hodin v KD Krakov (Praha 8).
Žádné evidentní globální trendy podle mě z letošního žebříčku desek s jistotou vysledovat nelze, snad jen jedno potěšující pozorování: zdá se, že nároky posluchačů na kvalitu a do určité míry i originalitu produkce s časem stoupají a že jsou si toho muzikanti v mnoha případech vědomi (vědí, že i lepší průměr má šedou barvu a že průměrností, natožpak nevýrazností, dost dobře vynikat nelze).
Je několik cest, jakými se mladí a nadějní umělci ubírají. Silné povahy vydrží objíždět kluby a festiválky jen s kytarou do pozdního věku a divit se, proč jeho pocity zajímají publikum maximálně do ceny vstupenky, ale už ne do ceny CD - o manažerech vydavatelství ani nemluvě. Navenek ještě silnější, ale v nitru ve skutečnosti slabší povahy časem začnou inklinovat k různým výstřednostem, které z nich učiní raritu...
Desek se urodilo zase o něco více než v roce předchozím - aspoň mám ten dojem, a to jsme jich navíc pár v hodnocení jistě neměli. Je to dobře nebo špatně?
Pokud jste patřili mezi příznivce skupiny Načas 3, máme pro vás smutnou zprávu: Skupina byla (dle sdělení Honzy Komína) rozpuštěna. Na pražském Konkursu Zahrady 2005 tudíž nebude možnost srovnání s druhým nástupcem Načasu – skupinou Kmotr, na které jsem se těšil.