Unikátní výlet po lidové hudbě dvanácti evropských zemí nabízí čtyřčlenná dívčí kapela Psalteria. Na albu s názvem Balabile procestovala celou Evropu křížem krážem a mimo jiné přinesla důkazy o tom, že i když folklór odráží charakter a temperament té které země, mnohé je mu společné. Předpokládejme, že folklór vychází z lidské potřeby scházet se a zpívat...
Příspěvky publikované v “Recenze”
Škoda, že je název Nezmaři na naší folkové scéně už obsazený. Pánové Míla Fuxa a Ondřej Šebesta by si jej docela zasloužili. Jejich Krock (občas duo, občas kapela) totiž funguje od roku 1974 a za tu dobu jeho albová (!) diskografie čítá 18 položek (byť vydaných vlastním nákladem a šířených především mezi přáteli zprvu na kazetách, později na vypálených CD). Nejnovější album...
Ze zpěvačky, vystupující pod jménem Ta Jana z Velké Ohrady, sálá velké množství energie. Z její hudby, myšlenek přetavených do textů i vokálního projevu. A vůbec z celé nové, v pořadí třetí desky Pod prahem. Oproti předešlému, tři roky starému albu Do půl těla… získala zpěvačka na jistotě a přesvědčivosti. Nejlépe to dokazuje šanson Něco mně je...
Žamboši se mi postupně přibližovali, nejprve jsem jen o nich slyšel, že jsou od Vsetína, pak už mi i lidé vyprávěli, jak hrají a zpívají, potom jsem je zahlédl tuším na Starém dobrém westernu (snad se nemýlím), pak začali pronikat na festivaly i do Prahy. Potom Tomáš Zeno Václavík dodal demosnímek a další a další a začal jsem je hrát i v Hudebním kurýru Countryrádia.
Romana Tomášková v Tomanovi a lesní panně, Terezka Fadrná ve Svítání, Ilon Leichtová v BlueGate, Šina v Dlhých dielech, svého času Jana Doláková ve Fragmentu. Určitě bychom si mohli vzpomenout i na další baskytaristky. Bratislavská skupina Druhý dych jde v boření zafixovaných genderových rolí ještě dál – ve své sestavě má bubenici. V tomto ohledu patří k průkopníkům, zatímco po hudební ani textové stránce nic moc nového nepřináší. To ale neznamená, že by její album Zlaté časy...
Koa bez Zuzany Navarové vydává svou první desku, a sebevědomě tvrdí v jiném médiu, že publikum je opět jejich, ale docela tak to pravda není ani jedno. Nedá se sice říci, že by Zuzana zanechala nějaký vliv na skupině a její tvorbě, natolik byla ona svébytná a osobitá a natolik jsou sví i zbývající muzikanti skupiny...
Titulek je o dvou písničkářích - přiznávám, že čistě z technických důvodů. Oba je spojuje to, že soutěžili v portovním klání a mají své vlastní CD. Jedním je postupující Martin Rous, tím druhým je nepostupující „bard" Jiří Wehle.
Cosi zvláštního a osobitého má ve svém hlase bodrý Valach František Segrado. Jako by jeho zpěv byl čistě folklórní a čistě rockový současně. Jako by se v jeho projevu tyto dva světy přirozeně potkávaly. Není divu, že si toho všiml třeba Michal Horáček, jehož skvělé texty Praha a Něco hezkého před časem Segrado neméně skvěle nazpíval. Na albu Nebozízek se František vyrovnává s jiným repertoárem...
Ať už si o současných písničkách, názorech a postojích Jana a Františka Nedvědů myslíme cokoli, jedna věc je neoddiskutovatelná. Oba se stali legendami tuzemské folkové, trampské a country hudby a jejich písně minimálně na několik desetiletí nebudou zapomenuty. Tuto skutečnost si nyní můžeme připomenout díky dvojalbu se všeříkajícím názvem Nedvědi – 44 slavných písniček.
Otázka uvedená v titulku byl základní a první dojem po jemném oťukání nového CD Koňaboje Omalovánky. Ani po prvním poslechu se nedostavilo rozhořčení, se kterým obvykle odhazuji do dáli disky parodující lidovou hudbu. I zaposlouchal jsem se pozorněji a rozhodl se o svoje dojmy se čtenáři podělit a...