S nastávajícím létem mne popadla touha vyrazit na nějaký menší festiválek. V relativní blízkosti se nabízely hned dvě akce – Jablonský medvídek a Orlické ozvěny. A jelikož v Jablonném byl program hvězdnější, vydala jsem se do Valu u Dobrušky na soutěž méně známých kapel (s večerním hostem Tomášem Linkou).
Příspěvky publikované v “Reportáže”
"Tak to jsem viděl naposledy na floydech", žasnul můj kamarád Zdenek, když spatřil nekonečný dav čekající na otevření brány telčského zámku, na jehož nádvoří se konal dlouhý koncert Jaromíra Nohavici. Pojďme si tuto výjimečnou událost přiblížit pomocí slov i čísel.
Bylo, nebylo.. příběh se nezačíná spatřením plakátu lákajícího na koncert, koupením lístku ani přečtením kulturního zpravodaje na příští měsíc. Proč tentokrát nezačít třeba… návštěvou obchodního centra Carrefour? Pokud čekáte, že zamířím k pultu CD s folkovým výběrem minulých let, tak se pletete. Moje kroky vedly ke stojanu s názvem Česká beletrie a do ruky mi padla knížka Michala Viewegha „Švédské stoly aneb Jací jsme?“
Když Luboš Javůrek mluvil (asi před rokem) o tom, že vedle Bokomary chystá novou kapelu, svítily mu oči a hořely tváře. Očekávala se BOMBA… Po několika vystoupeních na letních festivalech si tahle parta odbyla své první celovečerní vystoupení 22. ledna 2002 v pražském Divadle za plotem.
"Moravský vrabec je nejobsáhlejší soutěžní přehlídka kapel žánrů FTC na severní Moravě." Tak tuhle větu jste už dost možná slyšeli nebo četli několikrát a nelze s tím než souhlasit. Ale není to celé. Moravský vrabec, to jsou také lidé na svém místě - kolečka přesně zapadající do sebe, tvořící citlivý mechanismus hracího strojku. Takže stačí zatočit kličkou... a hraje se!
Máme za sebou pražská předkola obou Port, jsme tedy v jakémsi poločase a máme tedy prostor na trochu hodnocení. Někteří soutěžící už vědí, že na zlepšení mají celý rok, jiní vědí, že na zlepšení mají necelý měsíc. V každém případě si ale všichni zahráli, vystoupili před publikem a prokázali odvahu srovnat se s 45 dalšími soutěžícími v hlavním městě, i když třeba z hlubokých lesů Lužických hor se jistě postupuje snáze.
Předkola všelijakých hudebních soutěží mám pro jejich atmosféru nesmírně ráda, a proto neváhám každý rok zajet do Svitav, kde se tradičně konává buď oblastní nebo krajské kolo Porty. Letos se oblastní kola ve východních Čechách nekonala a ve Svitavách se měl „utkat“ celý kraj bez předchozího výběru.
Jsou koncerty, které se propagují měsíc před termínem konání, všude po městě vídáme plakáty s tučnými titulky, v regionálním tisku a kulturních zpravodajích čteme upoutávky, a stejně se v hledišti nesejde víc než stovka diváků. A jsou koncerty, na které není vylepen jediný plakát, přesto je beznadějně vyprodán sál o kapacitě pět set míst.
Jablkoň se svoje nejnovější CD Hovada boží rozhodl pokřtít v pražské Malostranské besedě, ale zřejmě by si na takovou slávu zasloužil velkorysejší prostory. Tím myslím větší, protože by je bez problémů zaplnil.
Bylo sychravé, poslední říjnové úterý a v pražském P- klubu Trojická se na Stopách sešlapanejch bot chystal k vystoupení divnej pták Miki Ryvola. Sál, který byl podle očekávání našlapaný do posledního místa, nejprve uvítal domácí Lístek. Ten zahájil pořad třemi svými písněmi. Ta čtvrtá se jmenovala "Tunel jménem čas" a kapela jí zahrála společně s Mikim. Poté se decentně vzdálila a nechala Trojickou hrát tu zvláštní hru, která mě na Mikiho vystoupeních už léta těžce bere za osrdí.