V sobotu 30. září se v Hejnicích pod Jizerskými horami sešli už po šestadvacáté příznivci akustické hudby s trampským nádechem, aby si zahráli a zasoutěžili o Jizerskou notu. Počasí přálo a nálada byla skvělá, což jistě pocítíte i z naší fotoreportáže.
Příspěvky publikované v “Reportáže”
Jedním slovem - pěkně. Vystoupilo celkem 18 sborů či skupin včetně domácího Geshemu, někteří jsou již ostřílenými matadory (Hradecké komorní tucteto, Kladenský sbor CČSH, Myšáci, Vox Nymburgensis), jiní poprvé (The Drinking Gourd, Perditus), byli i dva sólisté: tradičně S. Karásek a vrcholem večera byl Lee Andrew Davison, Američan žijící v Praze.
Koncem června měli čeští hudební fanoušci možnost dva dny po sobě slyšet v Praze hudbu afrických muzikantů. Tím prvním byl kytarista a zpěvák z Mali Afel Bocoum, který se svou kapelou vystoupil 28. června v Lucerna Music Baru. Jednapadesátiletý rodák z města Niafunké v Mali...
Se značným zpožděním (ale přece) přinášíme reportáž ze zajímavé akce, kterou 13. června 2006 uspořádalo trampské Sdružení Avalon v areálu kuželny v Horské ulici, což jsou v podstatě prostory vyšehradských hradeb. Diváci, kteří zcela zaplnili dvůr kuželny, se měli rozhodně na co těšit, protože je čekalo několik hudebních překvapení...
Balbínova poetická hospůdka je jedním z mála podniků, kde můžete na pravidelný koncert zajít i o prázdninách. V úterý 22. srpna bylo v programu uvedeno: Arnošt Frauenberg a hosté. Pravdou je, že hosté se nekonali, ale o zábavu rozhodně nouze nebyla.
Na koncert Jarka Nohavici jsem se dostal naposled před (přibližně) osmi lety. Co se od té doby změnilo? Dokáže ještě jeden z mála mediálně známých folkařů vystupovat jako obyčejný člověk? Nebudu z něj mít stejně podivný pocit, jako například z Romana Horkého? Takové a podobné otázky mi běžely hlavou cestou na jeden z koncertů turné Pod širým nebem.
Má obava, že Kutnohorská kocábka je pouze pidlikací festival, kde každá kapela musí mít aspoň jedno banjo, se ukázala být předsudkem. Aspoň pro páteční večer, jehož podstatnou část jsem zažil na vlastní uši.
Jedním slovem - vlhko. Zapršelo asi 3x během sobotní části festivalu, ale všechna čest - diváky to neodradilo, nejenže přišli, ale i vytrvali. A řekl bych, že jich o moc méně než loni, kdy bylo počasí víc než slušné, nebylo
Zahrada 2006 je za námi. Jaká byla? Mohl bych to odbýt jedním slovem - příjemná. Ale to by mi asi neprošlo, takže vám nabídnu několik svých postřehů. Pokud čekáte detailní popis jednotlivých koncertů či hodnocení vystupujících kapel, nedočkáte se. Letos jsem chodil po Náměšti na Hané bez poznámkového bloku a festival jsem si prostě užíval. A toto povídání píšu s několikadenním odstupem.
Koncertem na scéně „U kapličky“ začala dnes úderem osmnácté hodiny v Náměšti na Hané Zahrada 2006. Až nečekaně početnému publiku se postupně představili skupiny Bezefšeho a Spirituál kvintet a písničkář Karel Plíhal. A hned v úvodu musím napsat, že kdyby se na letošní Zahradě všechno povedlo tak, jako první večer, bude to jeden z nejhezčích ročníků.