Uběhl již rok od chvíle, kdy jsme v ostravském baru dělali s Pepou Streichlem velký rozhovor pro časopis FOLK & COUNTRY (9/2002) o dluzích, muzikantské solidaritě a alkoholu i zdraví. A jelikož se od té doby událo v Pepově životě mnoho nového, položil jsem mu opět pár otázek.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Jak jsi prožívala odchod od Nezmarů? Jak se daří obnova domu po loňských povodních? Byly doby, kdy jsi ve všech kapelách měla Tondu Hlaváče. Jste dál kamarádi? A nestýská se ti po něm teď, v nové skupině?... ptali se účastníci živého rozhovoru s Pavlínou Jíšovou.
Mlýn koncertů se letos pro mě i pro pražskou spirituál-swing-vokál-folkovou kapelu Bezefšeho zastavil 18. prosince v jednom z nejhezčích kulturních zařízení hlavního města - proslulé Zahradě. Po vystoupení si pro mě a pro čtenáře IF udělal čas kapelník Michal Miklánek.
Že Žofie žije a má se dobře, dává najevo první deskou, která na jaře vyšla u Indies Records. Albová debutantka sama se z rodného města vzdálila východním směrem, takže jsem ji k rozhovoru dohnal jen po drátech. I tak to ale bylo srdečné a příjemné.
Vzpomínám si na celoodpolední vzrušenou debatu o tom, zda jsou lepší dlouhé nebo krátké básně. Došli jsme k šokujícímu závěru, že na délce kvalita básně nezáleží. Velmi mne to inspirovalo. Dokud jsem byl ještě plný dojmů, založil jsem zcela nový básnický styl: spočívá v tom, že se drtivá většina básně odehraje již v jejím názvu, což umožňuje minimalizaci vlastního "těla" básně. Zní to komplikovaně, proto uvádím příklad:
Načas - pražská kapela, která se kdysi dala řadit ke klasickému folku prošla za dobu svého působení poměrně velkým vývojem. Po celou dobu však byl Načas tvořen základní neměnnou sestavou. Právě dnes však nejen křtí své druhé album „Tanečnice“, ale také zároveň odehrají poslední koncert v současné sestavě. To byly hned dva důvody, proč se sejít s frontmanem Načasu Michalem Pravcem v útulné Salmovské literární kavárně a popovídat si.
Minulý týden jsme vám nabídli první část rozhovoru s Tou Janou z Velké Ohrady - tedy s Janou Husákovou. Témat k rozhovoru bylo poměrně dost a tak si dnes můžete přečíst jeho závěr...
Když jsem se dozvěděl, že z Jarretu odešel Bohouš Vašák, mrzelo mě, že jsem na posledním koncertu s ním nebyl. Potom jsem zjistil, že ten úplně poslední se bude konat v Brně. Je fakt, že se na koncert z Prahy do Brna asi běžně nejezdí. Já jsem jel a nebyl jsem sám.
Někdy mívám problém, rozlišit od sebe mladé písničkáře. Jakoby se všichni poctivě zapsali na kurzy k Jaromíru Nohavicovi, ale do nahrávacího studia šli hned po první lekci. A jakoby milovali tak, aby se to rýmovalo. Jednou z výjimek je Jana Husáková alias Ta Jana. Před sedmi lety kopla do vrat Velké Ohrady a způsobila na naší folkové scéně menší průvan. ..
V první části rozhovoru jsem si povídal s hudebníkem a publicistou Davidem Kolajou o jeho dvacetiletých zkušenostech z působení v Kanadě a USA. Probírali jsme zejména příležitosti začínajících kapel v zámoří. V druhé, závěrečné části jsme si povídali o úrovni muzikantů, vydavatelích a o dalších věcech, které stojí za srovnávání.