Ano, Klíč už opravdu není. Aspoň od posledního koncertu. Přesto jistě spousta fanoušků věří, že skupina Klíč - podobně jako bájný Elvis - zase ožije. O tom, ale i o domácím studiu, o třech stovkách koncertů pro děti ročně a podobně jsem si povídal s Jardou a Pavlou Marianovými. Rozhovor je dlouhý, dnes si přečtete první část.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Vizovický Fleret je ve folkových vodách pojmem. Aby ne, první zkoušku prý Valaši měli v roce 1982. Do současné doby se kapela proměňovala a vyvíjela a vyvíjí se dodnes. Vizovická parta za svou letitou cestu stačila posbírat spoustu úžasných lidí a sepsat a zahrát řadu dnes už legendárních písniček. Jednu chvíli si přibrali Vlastu Redla, aby to byl bigbít, a pak zase moravskou legendu Jarmilku Šulákovou, aby to bylo od srdíčka. Nad vším držel po celá ta dlouhá léta svou ochrannou ruku Zdeněk Hrachový...
Kdo alespoň jednou zavítal na koncert plzeňské bluegrassové formace Cop, určitě odcházel z koncertu řádně „vykulenej“. Jejich pověstný „drajv“, spojený ovšem s velkou muzikantskou precizností, dostane snad kadého. Myslím, že i metalista by ouško v této záplavě parádních „modrých“ tónů smočil. A odcházel by spokojený. Alespoň pro mě byl kadý jejich koncert obrovským zážitkem. A marně jsem si lámal hlavu, jak to ty lidičky dělají, že z nich jde taková síla. Odpovědi jsem se dočkal od hlavy zřejmě nejpomazanější, od samotného Míši Leichta, který si udělal čas na pár otázek při letošním, třináctém ročníku Setkání pod Volftejnem. To je hudební festival, který u třináct let pluje hudebními vodami právě pod vlajkou Copu. Poslední album Copu nese název Jedním tahem.
Semtex není jen plastická trhavina. Vlastně, tohle přirovnání k plzeňské hudební formaci, která právě jméno této trhaviny nese, docela sedí. Pusťte si Semtex do sálu. Po prvních písních vám ho prostě zboří. Zboří ho parádní explozí hrozící atmosférou, která na jejich koncertech vždy panuje. Vlastně si nepamatuji, že by to na některém jejich koncertu vypadalo jinak. Vždycky jsem si je vychutnal. Kdo je viděl v ´akci´ jistě mi uvěří. S kapelou jsem se naposledy potkal v Plané u Tachova a také samozřejmě na Zahradě. Pomalounku jsme se po tyto dny prokousávali spolu s lídrem tohoto cirkusu na kolečkách, Lukášem Krásným tímto rozhovorem.
... a říká: "Jsem to pořád já!" Na rozhovor s Hankou Hložkovou jsem se připravoval nejméně půl roku. Když jsme se konečně sešli takhle v pátek po poledni v jedné třebíčské kavárně, tradičně jsem neměl připravenu jedinou otázku. Se stejnou tradicí jsem tedy použil osvědčenou otázku na úvod: "Hanko, na co se ještě nikdy nikdo nezeptal...?"
Zpěvačka, která se už před dvaceti lety spolu s dalšími třemi spoluhráči ze skupiny Nerez dostala na špičku českého folku, ani v posledních letech neubrala na tempu, kouzlo jejího hlasu s lety spíš zesiluje.
Na letošní Zahradě mě (a Pětník) hned dvakrát bezprostředně střídala na hlavní scéně skupina Pexeso – nejdřív v prvním odpoledni soutěže o Krtečky, poté při předávání ceny. Z toho jsem usoudil, že jsme si souzeni i k rozhovoru pro InternetFOLK.
Pardubická Poupata, rarita mezi kapelami, co se týče trvanlivosti sestavy, chystají k deseti letům společného hraní CD. Nahrávat budou u Jirky Maška a zvukové režie se ujme Petr Novotný. Jaké byly roky strávené na cestě ke čtvrté desce? A co všechno kapela chystá pro příští rok?
„Rozhovor můžeme udělat ve středu v mém sekáči,“ pravila Zuzana Wirthová do telefonu. Obchůdek má moc pěkný. Tento obor podnikání, předměty s hebrejskými nápisy a hudba z nového cédéčka skupiny Chesed mi hned přihrály první otázku.
S Pavlem Dobešem a Milošem Dvořáčkem o jejich nové desce starých písní Pepy Streichla, o hraní a internetu...