Na začátku května 2001 se v severočeském Chomutově konal první ročník autorského festivalu Kapka folku Chomutov. Z velmi dobře obsazené soutěže vybrala porota, ve které mimo jiných zasedli i Jiří moravský Brabec, Pavel Havlík či Míra Ošanec, tři kapely, které získaly keramické Kapky folku. Strašlivou podívanou, Juwel Folk a Lidee noire. Se všemi vám postupně přineseme rozhovor. Začínáme vítězem z Plzně, kapelou Strašlivá podívaná.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Na severu Čech působí folková kapela, která má obrovský „tah na bránu“, zajímavé jméno a hraje dobrou hudbu. Jsou z Děčína a jmenují se Juwel Folk. Právě s nimi bude dnešní rozhovor. Juwel Folk totiž obsadil druhé místo na autorském festivalu Kapka folku Chomutov.
S Dušanem Bořeckým, autorem nepříliš obvyklé knihy rozhovorů s Radkem Pastrňákem "Sádrový ježek promluvil" (Hitbox 2000), jsem si povídal na chatě v obci Spálov. Oheň v peci praskal, uzené vonělo a hovor příjemně plynul...
Den, který jsme si s Juppem alias Michalem Konečným, šéfredaktorem časopisu Folk&Country, domluvili pro rozhovor, nebyl ani pro jednoho z nás úplně poklidný a bez práce. V redakci probíhaly poslední korektury březnového čísla a kalendáře festivalů, všichni i v pět odpoledne vypadali nesmírně zaměstnaně. V místnosti s barem, kde koncem ledna proběhly oslavy desetiletí časopisu, byl ovšem klid, jenom lednička si pořád něco bručela.
Za Petrem Brousilem, kytaristou zajímavé folk-rockové skupiny Divadlo, jsem vyrazil do Hostinného. S neochvějnou jistotou, že se na místě setkání domluvíme po mobilu, zjistil jsem na hostinském náměstí, že se Petrovi nemůžu dovolat. Nezbylo mi než hledat v tmavých uličkách, ale kupodivu to nakonec netrvalo nijak dlouho.
Dokončení rozhovoru.
Chce-li novinář – amatér udělat s někým rozhovor, shání na dotyčného kontakt přes Internet nebo různé adresáře. Pokročilejší si zajde na jeho koncert a odchytí hvězdu bez ztráty času (navíc z koncertu vytěží další samostatný článek). A expert vyčká, až se dotyčný bude ochomýtat někde poblíž jeho působiště. Byl jsem tudíž v případě brněnské folkové skupiny Svítání expertem a počkal si, až přijede do Prahy. Setkal jsem se s nimi v sále u strašnického kostela, chvíli poté, kdy svým vystoupením uzavřeli večer pořádaný Arcidiecézním centrem pro mládež. Byť jeden z muzikantů po koncertě ihned odjel, i tak jich na mě bylo pět v čele s kapelníkem Jirkou Fadrným.
Proti Slávkovi jsme si zahráli trochu přesilovku. Povídal si s ním nejdříve Martin a posléze David - Slávek se ovšem nijak nezalekl, a tak vzniklo společné povídání (nejen) o jeho koncertech, deskách i práci v OSA.
Většinu z účinkujících na velkých festivalech 80. let potkávám i dnes tam, kde se to dá čekat - na hudebních akcích, případně na obalech cédéček. S Janem Burianem jsem se za posledních deset let setkával v knížkách, v televizním seriálu (ne, nehraje v Dallasu ani v Esmeraldě, v jeho rozhovorech se zajímavými lidmi jde o něco jiného), v novinových článcích, ale na pódiu jsem ho viděl až letos v lednu. A hned mi bylo jasné, že ho požádám o rozhovor pro InternetFOLK.
A samozřejmě i s Mílou Dvořáčkem. Původně to mělo být popovídání po koncertě, který jsme odehráli v chomutovském kostele sv. Kateřiny. Nakonec z toho byl rozhovor po mailu. Vůbec to ale nevadilo. Vždyť to je také rozhovor pro elektronický Internetfolk. Jsme alespoň styloví. Odpovědi na klávesnici vyťukával hlavně Wabi, což ostatně poznáte sami. Ale dost řečí, tady jsou otázky a odpovědi.