V říjnu loňského roku vyhlásila agentura Musica Bohemica diváckou anketu Zlatý tucet folk a country, ve které se umístilo dvanáct pravděpodobně nejoblíbenějších česky zpívaných písniček tohoto žánru. Mezi těmito dvanácti, vyhlášenými na stanici Českého rozhlasu Radiožurnál, se umístila písnička Omnia vincit amor… skupiny Klíč, jejímiž autory jsou Jaroslav Marian a Petr Baštař. O tomto umístění, o skupině Klíč (která v příštím roce oslaví 20 let) a o zpívání jsem si povídala se zpěvačkou Klíče Pavlou Marianovou.
Příspěvky publikované v “Rozhovory”
Na třicet čtyři zvídavé otázky odpovídal "naživo" na InternetFOLKu populární písničkář Slávek Janoušek.
U klávesnice MacIntoshe v KD Gong seděl Pavel Žalman Lohonka a před večerním koncertem debatoval se čtenáři InternetFOLKu. Doufáme, že si někdy v příštím týdnu najde čas a odpoví i na poslední dva dotazy, na které už nestihl reagovat on-line.
To se mi zase jednou vyvedl nadpis. Je netradiční, tajemný a rytmický, má takový zvláštní švuňk. Bohužel však nepochází z mé hlavy, jeho otcem je kapelník Cymbelínu Tomáš Šenkyřík, a co to vlastně znamená, se čtenář dozví v následujícím rozhovoru.
Každoročně festival Zahrada objeví pro folkové publikum někoho dosud neznámého. Velký úspěch přitom slaví vokální skupiny, není tedy divu, že kaplická Exfanta vyšplhala v soutěži o Krtečka až na druhé místo.
Jarek Nohavica: "Novináři se ptají na to, o čem si myslí, že by mohlo zajímat jejich čtenáře. Objevil jsem krásu rozhovorů, jako je ten dnešní, kdy se přímo ptáte, co vás zajímá." Úterní online zaznamenal rekordní účast vás, čtenářů InternetFOLKu. Mezi 14. a 17. hodinou jste si stránku s rozhovorem stáhli celkem 5327krát, a to ze 162 IP adres (což přibližně odpovídá počtu účastníků, ve skutečnosti jich ale mohlo být trochu víc).
Na slovenskou folkovou scénu se možná leckdo dívá jako na mladšího bratra, který je stále o něco pozadu. Skupina Lekra však letos pořadí sourozenců obrátila. Se zástupcem nepřehlédnutelné sestavy z Dolného Kubína, zpěvákem Ľubem Kováčikem, jsem si povídal po drátech, linkách a kabelech, ba možná sem tam i přes nějakou redukci.
I v bluegrassu platí, že k popularitě je třeba se něčím odlišit nebo se vypracovat k dokonalosti. O tom, jak se to daří Reliéfu, jsem si povídal po jeho říjnovém koncertu v Malostranské besedě se Zbyňkem Burešem.
"Šest let jsem hrála v jedné a té samé kapele, a vůbec mě nenapadlo, že by to mohlo někoho zajímat," říká štíhlá dlouhovláska, jejíž instrumentální schopnosti vzbuzují obdiv, ba závist. Letošní změna sestavy Bokomary ji navíc vystrčila na forbínu mediálního zájmu. Ano, je to Petra Šany Šanclová.
Podruhé v tomto roce vedli čtenáři rozhovor s kapelníkem skupiny Kamelot Romanem Horkým, který uváděl na pravou míru informace o svém odjezdu do Kanady a eventuelním zániku Kamelotu. Své otázky mu předkládali jak jeho oddaní fanoušci, tak i příznivci toho "zlatého starého" Kamelotu, kteří posun současné sestavy směrem k popu nepřijali.