Jednou do měsíce máš ve smíchovském Akcentu svůj večer. O co přesně jde? Stydlivě se přiznávám, že jsem ho ještě nenavštívil.
To je ale ostuda.
Já vím…
Jde o projekt, který běží už čtvrtý rok a jsou to pravidelné koncerty, na které si zvu své hosty. Povětšinou jde rovněž o písničkáře, ale už tam byly i kapely. Jde mi o to, aby tyhle pořady měly svoji vlastní tvář, byly trošku divadelní, případně výtvarně zajímavé. Nechci, aby šlo pouze o obyčejné koncerty.
Sezóna začíná v říjnu, končí v červnu a každý měsíc to vyjde na druhé úterý.
Kteří hosté v uplynulé době navštívili tvůj pořad?
Byla to známá jména jako Honza Burian nebo Neřež, i ta méně známá jako třeba Ája Mrhalová či Petra Hesová, které jsem mimochodem objevila na Folkovém kvítku. Jejich tvorba mě zaujala. Dále u mě hráli Žofie Kabelková, Nestíháme, Jan-Matěj Rak, Terka Terčová, Michal Braxatoris a další.
Na první pohled působíš poněkud étericky, na druhý se však dá vyčíst lehké varování- pozor…, energická mladá dáma! Přesto se tě ptám, jestli není pro tebe pořádání těchto večerů příliš náročné.
Ne, myslím si, že jde o perfektní výzvu. Jelikož jsem výtvarnice, tak mě baví se realizovat i jinak než jen hudebně. Zároveň mám příjemný pocit, že můžu ovlivňovat to, co se tam děje a kdo tam hraje, představovat divákům nové tváře.., otázka je, jestli potom diváci přijdou.
A chodí?
Zatím se celkem daří. V létě je to horší, ale funguje to. A jsem za to ráda.
Současně jsi jediná písničkářka zaháčkovaná ve Folkotoči.
Ve Folkotoči jsem úplný nováček a ještě jsem s nimi neodehrála ani jeden koncert. Momentálně je nás šest – Bodlo, Šantré, Jauvajs, Strašlivá podívaná, Lidee Noire a my s Karolinou. Budeme společně jezdit po různých městech s tím, že každý má půl hodiny. Jde vlastně o větší koncert, nebo menší festival. První vystoupení máme 27. listopadu v Kadani.
Správně jsi připomněla Karolínu Skalníkovou ze Sekvoje, která tě doprovází na flétnu. Jak spolu vycházíte? Nemyslím tím pouze muzikantsky.
S Karolinou je to prima. Spíše jde o přátelství než jen o hudební spolupráci. My spolu zas tak moc nezkoušíme, raději společně vyjedeme na hory, prostě pohoda. Karolina hraje úžasně. Já jsem zvuk flétny vyhledávala, protože jsem dřív měla kapelu, ve které flétnistka byla .
Co to bylo za kapelu?
Jmenovala se Vzdušné zámky a později, když tohle jméno bylo zavrženo, se přejmenovala na Trchband, což zase příliš neodpovídá žánru, který hraju.
Při prvním poslechu tvého demáčku jsem spíše vnímal texty než melodii, na tu došlo až podruhé. Jsi výborná básnířka, která se ve svých textech pohybuje hned v několika rovinách. Některé skryté věci jsem pochopil až po čase.
To je skvělý, moc ráda to slyším, protože chci, aby lidé při poslechu cédéčka nacházeli stále nové věci. Písničky chápu jako výpovědi, muzika se nedá od textu oddělit. Hudba s ním musí jít ruku v ruce, jinak text nefunguje.
Zmínili jsme se o demáčku. Ty však připravuješ regulérní CD. Kdy bude…, s kým bude… a jak bude?
Cédéčko se začne točit 20. ledna. Kdy bude, to je otázka, ale počítám, že s jarem by mělo přijít na svět. Spolupracovat na něm budu se Zdeňkem Vřešťálem a Víťou Sázavským. Co se hostů týče, to je zatím velký otazník. Už mám nějaké nápady v hlavě, jen je zatím nechci pouštět ven.
Opravdu nechceš?
Karolina tam bude určitě.
Letos jsi získala hned trojici vítězství na Zahradě a obou Portách. Co pro tebe tenhle úspěch znamená? Nevybavuji si, že by v minulosti někdo takový hattrick uhrál.
Je to rozhodně fajn. Ani jsem nepřemýšlela, jestli vyhrajeme, nebo ne. Prostě jsem tam jela s tím, že si jdeme zahrát. Přijde mi to bezvadné, spíš však oceňuji, že zároveň s Krtečkem jsme získaly možnost natáčet. To je pro mě skutečná cena, protože natočit desku byl můj cíl. Cítím to jako velké ulehčení.
Je o tebe nyní větší zájem? Nemyslím pouze ctitele.
Jo, jo, jo. Někteří muzikanti, co na těch soutěžních festivalech byli, si mě teď zvou. Taky dělám víc rozhovorů.
Kromě těchto vítězství jsi na ústecké Portě získala titul Miss Porta. Zvýšil se nějak výrazně počet banketů a módních přehlídek po tomto ocenění?
Já bych to asi nekomentovala.
Skládka zlomených srdcí za barákem se nekoná?
Ta už tam byla dávno…
Jsi výtvarnice, což je tvoje méně známá tvář. Maluješ obrazy, prostě tvoříš. Je možné tvoje dílka někde zhlédnout?
Jediné výstavy, pokud se to tak dá nazvat, jsou v Akcentu při příležitosti mých koncertů…
Neuvažuješ o nějaké?
Uvažuji, ale musela bych získat nějaké prostory, a ty zatím nejsou. Navíc jsem se ještě jaksi nevyhranila, stále zkouším různé výtvarné techniky a možnosti vyjádření, takže nemám pocit, že bych teď chtěla všechno najednou vystavit.
Máš nějaké ukázky na svých webových stránkách?
Na nich mám pouze tu část, která šla převést do digitální podoby. Jsou tu spíš moje poslední věci, hodně teď maluji krajiny.
A stránky jsou…
Stránky jsou www.sweb.cz/martina.trchova
Dnes večer jsou Dušičky, cítím určitou spojitost s Ježibabincem. Jak vlastně k tomuhle spojení tří písničkářek (kromě tebe ještě Žofky Kabelkové a Magdy Brožkové) došlo?
Měl se konat koncert nás tří a Žofie řekla, že to bude strašnej babinec. Taky jsme přemýšlely o tom, že když budou tři ženský chrlit do diváků ty svoje dumky, tak to asi nebude moc únosné. Proto se z babince stal Ježibabinec, já k tomu napsala tři čarodějnický písně a nakonec se z toho stalo divadlo a hlavně legrace. Výborně to funguje jako dramatické odlehčení večera.
Michael Antony- Tony
