Takhle nějak bych nadepsal recenzi, kdyby na desce bylo řekněme 30 písní a jen dvě dobré a jedna slušná. Tentokrát nemám ale k ironii důvod, následující sčítání je totiž názvem modrého CD skupiny Šantré. A tak bych mohl hned příklad dokončit: 2+1= 15 velmi zdařilých skladeb.
Příspěvky publikované v “Recenze”
Sorry za titulek, ale jak vyjádřit , že Berušky zase (hudebně) vyrostly? A to je asi tak nejlepší definice, která plyne z eponymního alba tohoto dívčího tria. Příjemná proměna nastala nejen v kvalitě výkonu, tak i v žánrovém zaměření.
Originalita a provokativnost se vyčerpala, inspirace nepřišla a tak nastoupily nuda a repetitivní otrava.No jedním slovem bíduna, mladá paní. Ještě že Radůza už posbírala Anděly, dokud byla nová, po téhle desce už na ně asi nedosáhne.
Kdo si zpívá , má do ráje blíž, tvrdí na svém na jaře novém CD Nezmaři a já se hned omlouvám, že jsem na tohle CD úplně zapomněl. Vlastně nezapomněl, obehrával jsem si jej stále dokola, a nedonesl jej ke svému pracovnímu stolu, odkud píšu recenze. Už tato věta by mohla být vlastně nejvýstižnější recenzí na tuto desku a mohl bych článek skončit.
Desku natočili My3avi ve studiu ČRo v Ústí nad Labem a ve dvou jihočeských studiích během loňského a začátku letošního roku a vydali v edici „Sám si to stejně uděláš nejlíp" a kromě kapely se na ní podílelo na 23 hostů a věnována je nemenšímu počtu přátel.
Vydavatelství Black Point music, respektive jeho majitel Oldřich Šíma má zřejmě mimořádný čuch na objevování či vyhledávání osobitých písničkářek. Ta Jana z Velké Ohrady, Sylvie Krobová a nyní Ema Márová. Každá je někde úplně jinde, ale všechny tři spojuje originální přístup k muzice, upřímnost, poctivé hledání a hudební nezaměnitelnost.
Když Dalibor Štrunc ohlásil, že se jeho Cimbal Classic chystá natočit album českých lidových písní, dalo se ihned odhadnout, jak to dopadne. Spojení Daliborova cimbálu a hlasu, houslí a zpěvu jeho ženy Katky a dřevěných dechových nástrojů s jednoduchými melodiemi opomíjených českých písniček muselo nutně dopadnout vkusně.
CD Arnošta Frauenberga ukazuje, že i mírně introvertní tvorba může být vkusná, decentní a vstřícná. Zkušenosti Petra Sedláčka se zúročily v podařeném startu nového projektu. Z tohoto článku to vypadá, že si myslím, že je určitá závislost mezi délkou písně a její kvalitou - alespoň v případě písničkářů.
Představuji si to tak, že louka bývá v srpnu nejpestřejší - mísí se druhy kvetoucí s odkvetlými, traviny drsné i jemné, chutné nebo vzhledné a i takové, kterých si nikdo nevšimne. Zemědělec mě možná opraví, ten kdo ví, že mířím oslím můstkem k titulu Vojty Kiďáka Tomáška a Ríši Melichara Srpnové trávy, fikci přijme.
To se tak někdy stane, že se na recenzentově stole sejde řádka cédéček, která jsou si něčím podobná a recenzent nad nimi prožívá muka rozpaků. Copak o tom prvním, o tom by ještě něco napsal, ale jak má napsat o tom druhém... až pátém vlastně totéž, aby se neopakoval? Nepsat? Nevarovat? To mu zase svědomí nedá. I jistý záchvat encyklopedického statistična jím cloumá. A tak to vyřeší jednou-dvěma větami. Ostatně i tím množstvím vět lze naznačit hodně... Tak pojďme na to, ať to máte za sebou.