Blues Alive, 2. hlavní koncert, Šumperk, sobota 20. listopadu 2004
O uplynulém víkendu se v Šumperku konal devátý ročník mezinárodního (nejen) bluesového festivalu Blues Alive. Hlavní program probíhal od čtvrtka 18. do soboty 20. listopadu, respektive do neděle 21. listopadu. Záleží totiž na tom, zda hovoříme pouze o hlavní, šumperské části přehlídky, nebo zda pojmeme festival jako celek. Hlavní nedělní koncert se totiž konal v polském Chorzówě a v tentýž den odpoledne se hrálo také v prostorách věznice v Mírově. A aby to nebylo tak jednoduché, satelitní koncerty probíhaly od 9. do 22. listopadu také v Praze, Prostějově, Bratislavě, Ústí nad Labem, Olomouci, Jeseníku a na dalších místech. Já jsem si z nabitého programu vybral den, který se mi zdál dramaturgicky nejzajímavější. Do Šumperka jsem se rozjel v sobotu 20. listopadu.
Ve velkém sále Domu kultury, který se mimochodem nachází kousíček od šumperského nádraží, se začalo hrát už krátce po 13. hodině. Festivalový den zahájily tři sestravy, které se sice programově blues nevěnují, avšak občas se tohoto žánru významně dotknou. Písničkář-samorost Jiří Konvrzek se svými spoluhráči odhaloval bluesovou formu ve většině svých písní a je pravda, že třeba taková Mockrát se na tento festival hodila. Publikum slzelo při dojemné písni o zavraždění radiátoru i při závěrečné hymně hasičů. Konvrzka s ručně vyrobenou "dvojkytarou" vystřídal Lubomír Nohavica sedící za klavírem. Zatímco před rokem v Šumperku vystoupil v duu s Ester Kočičkovou, tentokrát byl sám frontmanem, kterého doprovázela skupina, lakonicky pojmenovaná Boys. Nohavica střídal zadumané šansony s bezobsažnými popěvky, na jejichž slaboduchost publikum náležitě upozornil. Přiznávám, že Konvrzek mě oslovil přece jen o něco více. A se zájmem jsem si poslechl i posledního z odpoledních účinkujících, svého oblíbence Jakuba Nohu s Bandem. Zazněly hity z alba Ryba nebo pták, přetextovaná Waltzing Mathilda i starší hity včetně Motýlí hry. O tom, že v Nohově kapele se sešli výborní muzikanti (mj. kytarista Petr Bublák nebo basista Marek Štulír) snad ani nemá cenu psát.
Večerní část programu zahájil ve foyer Domu kultury Slovák Juraj Mojo Haruštiak s Blues Bandou. Předvedli svižné elektrifikované blues, podobně jako následující (také slovenská) kapela Freemen, která už hrála na prknech velkého sálu. V obou případech šlo o energickou, avšak snadno zaměnitelnou hudbu. Mnohem zajímavější muziku ve stylu country-blues předvedl propagátor rezofonické kytary (a také Slovák) Ľuboš Beňa, kterého tentokrát doprovázel hráč na foukací harmoniku Karel Charlie Slavík, Pražan s folkovou minulostí. Prakticky totéž nástrojové obsazení mělo i následující finské duo Juha Kartano & Jonne Kulluvaara, jehož projev však byl tradičněji bluesový až gospelový (včetně skladby Jesus On The Main Line, kterou na své poslední album zařadili i američtí rockeři Aerosmith). Kombinaci harmoniky, zpěvu a kytary (tentokrát elektrické) předvedla i následující dvojice Harmonica Shah & Howard Glazer (USA). Vrcholem večera pak samozřejmě bylo vystoupení Američana Coreyho Harrise a jeho tria. Harris skvěle dokáže skloubit blues s postupy západoafrické hudby a dalších stylů (funky, reggae) a při jeho koncertě se posluchač v žádném případě nenudí. Oficiálně se končilo se za bouřlivého potlesku kolem půl jedné v noci. Nicméně na hlavní část programu navázalo noční jamování na dvou místech – v předsálí Domu kultury a v blízké pivnici U dřevařů.
Přiznávám, že jsem se dlouho (a do poslední chvíle) rozmýšlel, zda do Šumperka vůbec jet. Zpět do Brna jsem se měl vracet (a také vracel) nočním vlakem (ve 3,15 z Šumperka, příjezd v 7 h do Brna), avšak nakonec jsem v žádném případě probdělé noci nelitoval. Konečně jsem si v klidu poslechl Jiřího Konvrzka, znovu jsem zažil energii vystoupení Nohabandu, vychutnal jsem si severské blues finského dua, poprvé jsem zažil Ľuboše Beňu před plným sálem (ačkoli jsem několikrát uváděl jeho minirecitál ve studiu Proglasu) a vychutnal jsem si Coreyho Harrise, kterého jsem do té doby znal pouze z cédéček. Děkuji Ondřeji Bezrovi za skvělou dramaturgii a těším se na příští (desátý) ročník.
Více informací o festivalu najdete na www.bluesalive.cz.
