Ve všech minulých dílech jsme přidávali k melodii prvního hlasu ostatní hlasy sice v různé výšce, ale ve stejný okamžik. Celý vícehlas tak zazněl zároveň, ostatní hlasy tvořily vlastně k prvnímu hlasu jen harmonii. Výška tónu je ale jen jeden rozměr partitury, tím druhým je časový posun. A právě ovládnutí i tohoto druhého rozměru dává obrovské možnosti při vícehlasých úpravách. Pavučiny, které dokázali z různě posunutých hlasů utkat renesanční a barokní skladatelé (pověstné jsou vícehlasé skladby Palestriny), berou dech.
Odpovědi a echo
Velmi často se používá dělení hlasů na sólistu a zbytek, kdy sólista zpívá melodii a zbytek souboru ho v časovém posunu nebo v jiném rytmu doprovází. V oblibě to mají zejména bluegrassové skupiny.
I takto jednoduché spojení hlasů působí velmi zajímavě. Přitom stačí, aby k sobě šel vždycky jen kousek melodie a odpovídacího doprovodu.
Kánon
To už je složitější. Kánon je důmyslně napsaná melodie, která sama k sobě určitým časovým posunem tvoří druhý hlas a další hlasy. Prakticky to funguje tak, že někdo začne zpívat, po chvíli začne zpívat někdo jiný tutéž melodii od začátku, za chvíli zase další atd. Vychytanější formou kánonu je fuga (to znamená latinsky „honička"). Vokální fugy jsou už pěkně těžké.
Standardním příkladem je třeba písnička Červená se line záře, kánonů ovšem existuje mnoho (například písnička Bejvávalo).
Víc melodií současně
Opravdové skladatelské a aranžérské mistrovství je proplést víc melodií zároveň, přičemž každá z nich je svébytná. Geniální ukázkou je možnost současného zpěvu písniček Pásla ovečky, Neviděli jste tu mé panenky, Jede jede poštovský panáček, Kudy kudy kudy cestička a Já do lesa nepojedu. Zpravidla k tomu stačí, aby všechny melodii měly stejnou harmonickou posloupnost akordů a samozřejmě i stejný takt (zde trojdobý). Někdy lze hezky proplést základní melodii znějící v sboru a jinou melodii sólisty – na tomto principu jsou postavena sóla k zpěvům z Taizé. Uvádím zde jiný příklad, vhodnější pro toto období – kousek slavné anglické koledy O Little Town Of Bethlehem.
Kam dál?
Právě „taizácké" zpěvy jsou krásnou ukázkou vícehlasých úprav, ať už souběžného vícehlasu, nebo kánonu a polyfonie. Doporučuji vám je jako vynikající studijní materiál, vyplatí se překousnout jejich náboženský charakter a ponořit se do studia vícehlasu, jak ho udělali opravdoví profíci. Notové zápisy si lze stáhnout.
A s vámi se, milí čtenáři, loučím. Tedy aspoň pro tento seriál. Doufám, že vám něco přinesl a byl zajímavý. Díky za pozornost.
