V diskografii ostravského folkově-bluesového písničkáře Pepy Streichla se po několika letech objevila další položka: album Live for friends – Hulín 1987 & 1988. Příhodně zvolený název přesně odpovídá smyslu vydání CD – historická živá nahrávka pro radost přátel a bez dalších ambic; ostatně i sám Streichl na obalu píše "taková byla doba a takový jsem byl já".
Co se týče seznamu písní, toto album se do jisté míry shoduje s obsahem Streichlova oficiálního debutu Samota, samota… vydaného několik let po konání zaznamenaných koncertů. Odpovídá mu pochopitelně i žánrově (až na přítomnost hostů) – nejde tedy o výrazněji vyhraněné blues, jak je známe ze Streichlova pozdějšího vystupování s kapelou Truc blues, ale o folkové písničkářství (ve kterém jsou nicméně vlivy blues poměrně výrazné).
Bytelným základem písní jsou úsporně hrané melodické kytarové party (s občasným podbarvením foukací harmonikou) – na nich pak stojí až překvapivě poetické texty (o to víc jsou bohužel vidět občasné zjevně výplňové "rýmotvorné" verše), na kterých se kromě Pepy Streichla podíleli mimo jiné i Jarek Nohavica (Samota, samota…) a Radek Pastrňák (Hajcman Blues). Obrazy se vynořují s lehkostí, ale o to výrazněji ("až jednou dohraju a zrezaví mi struny"), přičemž však ani samotná témata nejsou druhořadá (Koně se střílejí, Moravské pole), i když nejde o protestsongy, ale spíše o pocitová vyjádření. Oceňuji také Streichlův spisovný projev (s výjimkou písní "po našimu", které nicméně hulínským posluchačům alespoň zhruba přeložil), i když svou ostravskou výslovnost samozřejmě nezapře.
Jsem rád, že se na albu objevily zejména Streichlovy silné písně (Až jednou dohraju, Samota, samota…) a nechybí ani pravděpodobně nejznámější Džínová nevěsta, některé další bych však s lehkým srdcem oželel (prvoplánová píseň Dikobraz mi opravdu nijak zvlášť humorná nepřipadá) a radši se místo nich setkal třeba s Kamilou nebo Cyrilem. Věčnou otázkou také je, jak u živých nahrávek naložit s mluveným slovem, které při opakovaném poslechu může vadit: tomu, kdo Pepu Streichla jako písničkáře nezná naživo, by jeho projev mezi písněmi mohl připadat výplňový a bez myšlenky či vtipu (inu, ani živá nahrávka zkrátka živý koncert nenahradí). Stejně tak lze ohrnovat nos nad tím, že obal neobsahuje mnoho informací a že uvedené pořadí písní neodpovídá skutečnosti – bylo by příjemné dozvědět se víc, chápu ale, že cíl vydání alba je jiný: zaznamenat jedinečnou událost. Z tohoto pohledu soudím, že se povedlo docela dobře zachytit atmosféru živého koncertu, k čemuž přispívají zejména reakce písničkáře na občasné výkřiky z publika.
Myslím, že Streichlovi příznivci vědí, proč si toto album pořídit. Ostatním bych doporučil začít deskou Samota, samota… a k živé nahrávce postupovat proti proudu času poté, co si k Pepovi Streichlovi a jeho písním najdou cestu.
Pepa Streichl: Live for friends – Hulín 1987 & 1988, vydáno vlastním nákladem, 2004
(Moravské pole; Vojáci Lásky; Co tě dnes učili ve škole; Zatáhni rolety; Chtěl jsem být zpěvákem; Až jednou dohraju; Hajcman Blues; Dikobraz; Koně se střílejí; Hrajem si, hrajem; Samota, samota…; Mejdan s mistry; Džínová nevěsta; Gavirňa Blues; Nakreslím si)
WWW: http://www.streichl.cz
