Stisknutím "Enter" přejdete na obsah

PETRA HESOVÁ: „CHTĚLA BYCH ZPÍVAT ŠESTI, SEDMI JAZYKY.“

Petra HesováBude tomu brzy přesně rok, kdy se na pódiu konopišťského amfiteátru mihla dívka, která mohla zprvu upoutat jen svými nebezpečně dlouhými a nebezpečně blonďatými vlasy. Usedla na židli, vzápětí se schovala za kytaru a spustila zvláštně zbarveným hlasem anglickou píseň. V tu chvíli upoutala i mou pozornost. Folkový Kvítek je krom velkého festivalu také autorsko-interpretační soutěží do 18 let. Pravidla nedovolují zpívat cizí písně a já jsem v tu chvíli bádala nad tím, že to děvče na pódiu zpívá snad něco od Joni Mitchell. Pravdou ale bylo to, že Petra si už ve svých 16 letech dokázala napsat kvalitativně srovnatelnou anglickou píseň.

Když začala zpívat další píseň, tentokráte česky, a já mohla chytat první souvislosti a myšlenky, už jsem věděla, komu poputuje můj hlasovací lístek. Mezi dětmi, myslícími a zpívajícími jako děti, se objevil někdo, kdo mě ohromil nejen svým talentem, ale i duševní vyzrálostí. Přesto porota udělila Petře „jen" druhé místo a brány letních festivalů tak mladé písničkářce zůstaly uzavřeny. Vnitřní nechuť k zápolení a jinému soutěžení jí určily běh na velmi dlouhou trať. Slyšet ji můžete zatím jen jednou do měsíce, ale představit vám ji mohu již dnes…

Poprvé jsem tě slyšela na loňském Folkovém Kvítku a musím se přiznat, že jsi pro mě byla velkým autorským překvapením. Ty ale určitě nehraješ pouhý rok. Prozraď mi, kdy jsi poprvé vzala do ruky kytaru a kdy vznikla první píseň?

Já jsem hrála od 8 let na flétnu, ale brzy jsem toho zanechala, jelikož se u toho nedobře zpívá. Na kytaru jsem pak začala hrát ve třetí třídě.

A první píseň, za kterou si opravdu stojím? To je prosinec 2001, to znamená mých 16 let.

Tedy pubertální věk…?

Ono to ani moc nesouviselo s láskou a těmi nešťastnými problémy náctiletých. Byla to moje reakce na smrt George Harrisona. Napsala jsem ji ještě v ten den…

Petra HesováPokud se nemýlím, píseň „Hey, Mr. George"  hraješ dodnes. Beatles… Ovlivnila tě i jiná – třeba domácí muzika?

Máma mi sice v dětství zpívala folkové písničky, ale první muzikou, která mě opravdu chytla, byli právě Beatles. To mi bylo 10 let a všichni mi říkali, že mě to zase brzy přejde. Ale nepřešlo a vím, že nepřejde. Je to záležitost, ze které dodnes hrozně moc čerpám.

Jsem stoprocentně přesvědčená, že co si člověk naposlouchá do určitého věku, z toho potom byť nevědomě vychází i ve svých vlastních věcech. Ať už je to poetika nebo melodika písniček.

Jsou Beatles také trochu důvodem, proč píšeš některé své písně v angličtině?

Polovina mé angličtiny je postavená na Beatles, ale jazyk je pro mě především velmi poetickou záležitostí. Angličtina je dnes samozřejmě business jazykem a internacionální mluvou, ale já ji vnímám jinak. Anglický text se dá napsat velmi jednoduše, a pak je to většinou trapné. Ale dá se udělat taky velmi hezky. Já miluju třeba Steinbecka nebo Kerouaka, ze kterých se dá vycházet. To pak člověk zjistí, jak může být angličtina bohatá.

Abych pravdu řekla, i ve tvých písních mi zní anglický jazyk přirozeněji než český

To souvisí s tím, jak je ten jazyk postavený a jak se v něm vyslovuje. Samozřejmě angličtina může svádět ke zpívání úplných banalit jako „I love you", „Yes I do", „Forever" a zní to dobře. Proto je pro mě ale výzvou napsat v angličtině něco smysluplného a pěkného.

Nemáš strach, že ti lidé nebudou rozumět? Sice vstupujeme do EU a anglicky by měl umět každý, ale realita je určitě jiná.

Upřímně, já třeba někdy ani nechci, aby tomu všichni rozuměli. 🙂

Takže o překladech jsi nepřemýšlela?

Přemýšlela, ale v tu chvíli mě láká překládat spíše cizí věci. Teď jsem třeba zkoušela některé Cohenovy písně a tak.

Poslední dobou jsi začala psát i ve francouzštině. Proč zrovna tenhle jazyk?

Francouzštinu jsem si vybrala čistě pro zvuk. A pro náladu, která z těch písniček plyne a je vždycky úplně jiná, než jaké dosáhnu v češtině nebo v angličtině.

Ráda bych ve francouzských písničkách dosáhla právě toho, že i když člověk třeba přesně neví, o čem to je, může se mu to líbit. Protože ať je to v jakémkoli jazyce, pořád je to muzika. Jednou bych se hrozně ráda dopracovala k tomu, že bych zpívala šesti, sedmi jazyky a každý by si z každé písničky vzal něco. Láká mě ruština, orientální jazyky, ale zatím nevím, do jaké míry je to reálné.

Na svůj mateřský jazyk jsi ale nezapomněla. Tvé české texty jsou z mého pohledu poměrně abstraktní…

Z mého taky… 🙂

Já nerada mluvím přímo. Vpravit do písně drsně hozenou realitu, aby to z toho čišelo… to musím být hodně naštvaná.

Chtěla bych, aby nad mými texty lidé víc přemýšleli a když jim to nebude stát za to, tak aby nad tím naopak vůbec nepřemýšleli. Píseň by měla mít víc rovin, aby si to každý mohl vyložit  po svém a abych tu pravdu za tím znala třeba jenom já.

Loni na Folkovém kvítku mě zaujal krom písní i tvůj neotřelý tvůj hlas. Myslím, že dnes by ti jej mohla závidět, kdekterá soutěžící v Superstar. Věnovala ses zpěvu někdy předtím více, nebo to přišlo až s psaním písniček?  

Petra HesováPro mě je zpěv nesmírně přirozeným vyjádřením toho, co cítím. Když zpívám, je mi dobře. Kdysi jsem chodila do sboru, ale zjistila jsem, že ty ostatní k tomu prostě nepotřebuju. 🙂

Jak vlastně žije 19-ti letá autorka. Kde bere inspiraci?

Hodně mi pomáhá příroda. Tam se opřu se o strom a vyčistím si hlavu. Také  mám ráda drahé kameny. Nosím jich i při sobě stále dost…

A jak žiju? Chystám se na maturitu a ideálním pokračováním by pro mě bylo studium anglistiky a amerikanistiky na FF…

A kde tě může posluchač slyšet hrát a zpívat?

Teď před maturitou to bude horší, ale jednou do měsíce se vyskytuju v čajovně Soutterain na Bělehradské 82 (Praha 2).

A na závěr kontakt na Petru:  hesi@razdva.cz