Počet CD předložených v roce 2004 k hodnocení přesáhl stovku. Opět nárůst ve srovnání s minulými léty. Přesto musím začít poněkud skeptickým konstatováním, že poslech minimálně třetiny z nich bych si odpustila. Jsou to CD, která byla natočena buď čistě z komerčních důvodů, těch bylo naštěstí méně, nebo z uměleckého přetlaku tvůrců, občas s proskakující ojedinělou jiskérkou originality. Mnozí možná ještě mohli s oficiálními CD počkat, dokud neshromáždí dostatečné množství autorsky zajímavé hudby, prověřené posluchači koncertů. Opravdu nestačí jen dobře hrát a zpívat, pokud skladbám ještě něco chybí: náboj, melodický nápad, textům sdělení, vtip, vyvolávající pocit uspokojení a souznění nebo popud k zamyšlení. Jako důkaz, že se takové trpělivé čekání, hraní a hledání vyplácí, poslouží například poslech prvních CD Bezefšeho, obrozeného Lístku, acapellového Pětníku nebo prvního „velkého" CD Bůhví. A možná, že se v letošním či příštím roce dočkáme osobitých CD od dalších trpělivých.
Kriteria bodování jsem oproti loňsku neměnila. Maximální počet hvězdiček jsem si schovávala pro projekty ryze autorské (s jednou výjimkou – Nebe počká), s vlastním rukopisem, CD interpretačně precizní, obsahově bohaté, zpěvné. Vzpomínala jsem s nostalgií na hodnocení CD za rok 2003, kdy mě doslova uhranuly skladby z autorských alb dvou dam – Zuzany Navarové s KOA a Radůzy, shodou okolností obě cédéčka obsadila na loňském žebříčku nejvyšší příčky. Čekala jsem na podobné uštknutí i letos, a nakonec se dočkala v závěru roku při poslechu od jara avizované vánoční desky Jablkoně Hovada boží. Virtuózní minimalismus s nadhledem na naše pinožení patří mezi autorské a interpretační počiny, které sklízejí ocenění kritiky i posluchačů.
I další stálice na folkovém nebi, českobudějovičtí Nezmaři již jen ve čtveřici dokázali využít vlastního autorského potenciálu k výpovědi možná bližší střední generaci o vztazích a životních jistotách i nejistotách ve skladbách nepostrádajících nadhled a interpretační přesvědčivost.
Řada desek mi udělala mimořádnou radost především interpretační. Karel Plíhal pečlivě posbíral i objevil Kainarovy texty a blues na CD Nebe počká (10*), Robert Křesťan vybral na anglicky zpívanou desku Good Morning, Friend (9*) písně z repertoáru svých oblíbených autorů z různých žánrů v charakteristickém provedení akustické Druhé trávy.
Interpretačně nezklamali ani zástupci bluegrassové muziky, po letech se s autorskou deskou Smích a pláč (8*) razantně vrátila na BG výsluní omlazená legenda Poutníci, z generace třicátníků mi zalahodilo tradičnější pojetí kvarteta Monogram na CD Cestou Odyssea.
Výběry a kompilace kapel působících na naší scéně více než 25 let opět nabídly reprezentativní vzorek písní, které prověřeny časem potvrzují trvalou hodnotu (Bluesberry live, Marsyas, Pacifik, Rangers…) Desek, které mě posluchačsky těšily je samozřejmě daleko více, jak zjistíte z tabulky hodnocení (6-10*).
Původně jsem nechtěla nic psát. Zhodnocení či rozbor letošní přehršle cédéček zpracuje a uveřejní organizátor hvězdičkování Honza Hučín. Nakonec jsem se rozhodla uvést jen několik posluchačských dojmů. Proto zde své krátké povídání ukončím. Opět jsem si ověřovala sílu osobité muziky na koncertech a festivalech a sledovala divácký ohlas. Potvrzuje se, že kapely, které si umí vychovat vlastní publikum, osloví posléze i široké spektrum festivalových posluchačů, a dokáží prostřednictvím hudby komunikovat i s posluchačem CD. No, proč si i doma nebo v autě nezazpívat například s Trabandem?
Autorka je redaktorkou serveru FOLKtime.
