tvrdí skladatel, textař a zpěvák z Beskyd Tomáš Kočko. "Cesta na Borneo je až na druhém místě" dodává muzikant.
Horní chlapci, Ondráš, Hodovnice, Sadné zrno a Do tanca jsou názvy desek vyznavače a milovníka moravského folklóru Tomáše Kočka a jeho Orchestru. Pro představení Těšínské niebo upravil písně Jarka Nohavici a spolupracuje i s doom metalovou kapelou Silent Stream of Godless Elegy (SSOGE).
Vzpomínáte si, kdy jste se poprvé setkal s moravským folklórem?
„Úplně poprvé, a to jsem samozřejmě nevěděl, že vůbec nějaký folklór existuje, to bylo v mých asi třech letech, kdy mě maminka učila písničky od nás z Beskyd. Na škole jsem pak chodil do houslí a hrál klasiku. Folklór mě tehdy nezajímal."
Jak jste se tedy k němu dostal?
„Ve druháku na JAMU prostřednictvím veršů valašského básníka Ladislava Nezdařila. To byla pecka, ze které jsem se zatím nevzpamatoval. A tak se vezu na vlně nadšení pro tradiční muziku a tradice vůbec. Verše pana Nezdařila se mi staly mostem k mému rodnému kraji a k sobě samému."
Čím je vám poezie Ladislava Nezdařila blízká a ovlivnila vaši tvorbu?
„Své verše psal ve valašském nářečí a ukrývají tak v sobě kus hudby, kterou mám asi podvědomě v sobě. Ve svých autorských textech se inspiruji především jeho přístupem ke zpracování regionálního materiálu. A v tématech."
Jaká jsou ta hlavní?
„Zbojníci. Hlavně ondrášovská legenda. Proto hned moje druhá deska byla věnována právě Ondrášovi. V současné době se dokonce podílím na vzniku divadelního představení s názvem Ondráš – pán Lysé hory, ve kterém se snažíme tuto legendu oživit. Chceme ji zasadit do historického klimatu své doby a pospojovat střípky příběhů, pověstí a zkazek o tomto našem beskydském hrdinovi do souvislého příběhu."
Proč jste se rozhodl tuto legendu opět zpracovat?
„Víte, operu o Ondrášovi chystal už můj velký krajan, mistr Leoš Janáček. Škoda, že k tomu nedošlo. Pak existuje mnoho obrozeneckých her, dokonce jedna operetka a parodie. Chybí mi ale, řekl bych, seriózní zpracování. Úplně nejvíc by se mi líbil film, ale peníze na legendu z Moravy či Slezska neseženete. Na druhou stranu by to mohlo dopadnout jako Želary, kdy převážně pražští herci hráli lidi od nás a to je vždycky k popukání."
Pro hru Těšínské niebo jste upravil Nohavicovy písně. Jaká to byla práce?
„Moc příjemná. Povídání o „Nebi" by zabralo spoustu místa, ale musím říct, že díky tomuto představení se mi poprvé spojilo všech mých „devatero řemesel". Dělal jsem muziku, divadlo, podílel se na scénáři, korepetoval, režíroval a produkoval desku, která na základě hry vznikla."
Zasahoval vám Nohavica do vašich úprav?
„S Jarkem jsme měli jednu přípravnou schůzku, kde jsme si vyjasnili jak to celé bude probíhat. Dal mi naprosto volnou ruku, a tak jsme se potkali až ve studiu při natáčení hotových aranží."
Velice rád překračujete hranice žánrů. Je nějaký styl, který mít nemusíte?
„No, v poslední době mě otravuje country. Hlavně česká. Americká country vydala i kvalitní věci, ale české plagiáty jsou tak ubohé. Naopak přemýšlím o žánru, který jsem ještě do nedávné doby rovněž zatracoval, a to o české a moravské dechovce. Uvidím, co z toho mého přemýšlení vzejde."
Jakou muziku máte nejraději? A jste stejně tolerantní i v životě?
„Tu, která je odněkud, která vznikla na základě napojení na tradici. A to v jakémkoli žánrovém zařazení. Ale poslechnu si cokoli, co je třeba řemeslně dobře provedeno. Bývá to poučné. V životě to mám podobně. Existují jisté meze, které nemíním překročit, ale jinak jsem, myslím, docela tolerantní. Dokonce ani kuřáka nevyženu ze zastřešené autobusové zastávky na déšť!"
Nedávné propojení vašeho folklóru s metalovou kapelou SSOGE působí poněkud netypicky. Proč jste si vybral právě tuto tvrdou formaci?
„Ono je to trochu jinak. Nevybral jsem si já je, ale oni mě. Dostali se k mojí muzice a našli v ní něco, co jejich metalovému cítění konvenovalo. V dobrém rozmaru mi dokonce předhazují, že jsem stejně skrytý doom metalista. Přišli za mnou, že by rádi, aby v jejich muzice bylo cítit, že jsou odněkud. V jejich případě tedy z Moravy. Abych jim pohlídal aranže nového CD, abych to s nimi prostě celé upek. Tak jsem se stal producentem desky Relic Dances."
V čem vás metalisté překvapili?
„Musím přiznat, že jsem u nich nepočítal s tak velkou dávkou pokory vůči tradiční muzice. A také jsem nečekal, že si padneme do noty rovněž lidsky."
Na čem nyní pracujete a na co se těšíte?
„Momentálně se připravuji na nahrávání podkladů k Ondrášovi a také dávám dohromady materiál k vlastnímu albu. A jestli vše klapne, pojedeme s kapelou v červnu hrát na World music festival na Borneo. Ale úplně nejvíc se těším, až konečně s bráchou nahodíme na dřevjanku, kterou máme s mojí milou v Beskydách, šindelovou střechu. To bude krása!"
Děkuji za rozhovor.
