Jak staří Keltové hráli a zpívali svou muziku, se můžeme jen domýšlet, protože vymřeli dávno před Edisonem. Domýšlet se to ale můžeme z hudby zachované na územích, kde Keltové pravděpodobně hráli a zpívali. A tak když říkáme „keltský", jedním dechem mnozí dodávají „irský" nebo „skotský". Během času tu vznikla určitě propast, ale alespoň kořeny by mohly být totožné.
V tom mají kapely inspirující se keltskou muzikou nespornou výhodu oproti kapelám plenícím folklór dosud živoucí, ať už moravský, český nebo chodský. Na druhou stranu zřejmě síla keltského odkazu způsobuje, že jeho interpreti se přeci jen snaží proniknout do tajemství odkazu co nejčistší a zanechat vše současné "před branami".
Nová deska skupiny Dún an Doras je toho, k mému potěšení, důkazem. Po předchozích zkušenostech loňského roku jsem se docela bál, že padne i tato bašta inspirativní muziky. Právě ona snaha o pochopení odkazu, o sžití se s tradicemi a přizpůsobení se jim se prolíná celou deskou, všemi písničkami. Snaha uchopit keltské poselství tak, aby pokud možno co nejvěrněji hovořilo i k dnešku, a nechat na posluchači, jak mu porozumí, se v tomto případě vyplatila. Vznikla prostá a přitom mysticky působivá deska, u které by mi snad dokonce i vadilo, kdybych všem textům rozuměl (trochu pikantní je, že keltské texty jsou přeloženy do - angličtiny). Aranže všech písní jsou přirozeně prosté a civilní, právě proto však znásobují pocit, že skupina se ke kořenům dostala dost blízko. Průzračný zpěv Káti Garcia ladí s flétnami a houslemi a na první poslech je v jakémsi kontrastu s duchem muziky. Záhy však zjistíte, že tak to má být - do jistě dramatického světa keltských válečníků vnáší dramatičnost jiné, ženské polohy. Na desce se střídají pomalejší, zadumané písně s popěvky a tanci, výrazné melodie s hudbou spíše pocitovou, všechny však jsou zřetelně sjednoceny upřímnou snahou po autentičnosti, která působí jako nejlepší cenzura a zdroj uměleckého ukáznění.
Deska neplýtvá materiálem ani časem: 13 písní o celkové stopáži přes 54 minut je slušný standard, nebudete se ale nudit a také si písně nezapamatujete na první poslech. Chodové a Moravané mohou zase jednou Keltům jen závidět. A to ani není na obalu uvedeno, kdo kolik vysokých hudebních škol z členů souboru má.
PS: Po lopatě: Poslechněte si desky z mých předchozích recenzí, které se vztahují k folklóru, společně s touto deskou. Pak nebude třeba dlouhých vysvětlujících diskusí.
Dún an Doras: Rua , Indies 2005, 54:20
(The Lowlands of Holland, Sally, The Flaring Pot, Spineless abú!, One Last Cold Kiss, Pro Terezku, Came Ye O'er Frae France?, Farranfore, The Snows They Melt The Soonest, Home by Bearna, So Far, So Good, Bráigh Loch Iall, Bean Pháidín)
